Dávné Evropany pojí „rohaté bytosti“, zjistili vědci. Klíčem byl hrob šamanky

Zhruba sedm tisíc let před naším letopočtem pohřbili pravěcí lovci a sběrači na území dnešního Německa asi třicetiletou ženu a několikaměsíčního kojence. Nešlo o obyčejný pohřeb. Obě těla byla posypána okrem. Žena v hrobě seděla a v klíně jí leželo dítě. Archeologové v hrobě taktéž našli neobvyklou a bohatou pohřební výbavu. Vedle ženy ležela čepel kamenné sekery. Unikátním nálezem je pak schránka vyrobená z kosti jeřába, která ukrývala jednatřicet drobných mikrolitových čepelí.

Související

V době svatého Václava Češi prodávali otroky. V Evropě pro ně byly i kastrační dílny

Výzkum půdy v oblasti hlavy zesnulé pak odhalil zbytky husího peří a parohy mladého srnce se stopami opracování. Tyto indicie vedou vědce k závěru, že žena měla na hlavě bohatě zdobenou opeřenou čelenku. Vše doplňovalo více než 140 zvířecích kostí a zubů, z nichž některé pravděpodobně sloužily jako šperky.

Mezi milodary vyniká kolekce padesáti provrtaných řezáků z divokých zvířat – od zubrů a stepních bizonů až po jeleny a divoká prasata. Dále v hrobě leželo i 120 fragmentů lastur sladkovodních slávek a části kostí bobra a ježka, čelisti a lopatky srnců a tři pečlivě očištěné krunýře želv bahenních. 

Související

Neznámý rituál v Bílých Karpatech. Vědci prozkoumali poklad pravěké velmožky

Hrob byl objeven v třicátých letech minulého století dělníky, kteří ve městě Bad Dürrenberg pokládali vodovodní potrubí poblíž řeky Sály. Pozdější genetická analýza objevila, že žena pravděpodobně měla tmavou pleť, rovné tmavé vlasy a modré oči. Dítě, které s ní bylo pohřbeno, bylo jejím vzdáleným příbuzným. Vzhledem k výbavě, s níž byla pohřbena, šlo pravděpodobně o šamanku neolitického kmene.

V období, kdy Evropu obývali pravěcí lovci a sběrači, ale na kontinent pronikali i další lidé. Šlo o zemědělce, kteří sem přicházeli z území dnešní Anatolie. A setkávali se tu s dříve usazenými lovci a sběrači. Jak napovídá nedávný výzkum, obě komunity se mísily a přejímaly navzájem své zvyklosti.

Související

"My chodíme do kostela, oni chodili do jeskyní." Vědci obnovili tvář pravěké ženy

Neolitičtí zemědělci pronikali do Evropy z jihu. Jedno z nejsevernějších míst, kterých zpočátku dosáhli, bylo okolí dnešního města Eilsleben v Sasku-Anhaltsku. A zanechali zde po sobě mnoho stop, které v současnosti prozkoumávají archeologové. Pravěké sídlo, které zde vědci objevili, bylo pravděpodobně dosti rozlehlé a dokonce opevněné obrannými liniemi, což by ukazovalo na konflikty mezi jednotlivými osadami.

Archeologové zde objevili i srnčí paroží, které bylo opracované tehdejšími lidmi. Zde pak do hry vstupuje hrob šamanky, který – ačkoliv je o několik tisíc let starší – obsahuje velmi podobný artefakt s podobným zpracováním. Podle vědců tato neobvyklá blízkost ukazuje na přenos technologií a snad i zvyků mezi oběma komunitami. 

Související

Tichá krajina, v lesích šakali a v potocích želvy. Jaká bude česká příroda za 50 let?

Ačkoliv srnčí parohy zde byly objeveny už v osmdesátých letech, nové analýzy naznačují, že byly stejně jako u prehistorické šamanky určené k nošení na hlavě. Analýza odhalila jemné zářezy na rohu, které naznačují, že byl původně upevněn na čelence či masce. Nejde ale jen o paroží. Jak nyní uvádí vědci, podobné opracování se vyskytuje i u dalších nástrojů, které se opět shoduje s nálezy od pravěkých lovců a sběračů. Podle vědců mezi komunitami fungoval i přenos kultur či víry.

„Kultura s lineární keramikou (tedy kultura tehdejších zemědělců, pozn. red.) také zná vyobrazení rohatých bytostí, které jsou kombinací člověka a zvířete, což možná naznačuje prvky šamanských vír. Na základě těchto důkazů se přikláníme k názoru, že mezi ranými zemědělci a sběrači docházelo k interakcím, které mohly mít dokonce vliv na systémy víry,“ dodávají vědci.