Praha - V šedesátých letech se jako studentský revolucionář snažil měnit svět, nyní se v roli šéfa evropských Zelených snaží měnit politiku Evropské Unie (EU).
Daniel Cohn-Bendit tento týden přijel do Česka, aby zde v předvečer voleb do Evropského parlamentu představil program své frakce pod názvem Zelený Nový úděl.
Neúnavný bijec za zelenější Evropu a příznivec Lisabonské smlouvy se při své poslední lednové návštěvě Prahy téměř nevyhnutelně musel dostat do konfliktu s prezidentem Václavem Klausem.
""Musím říci, že tímto stylem a tónem se mnou za šest let zde nikdo dosud nemluvil. Tady nejste na pařížských barikádách. Domníval jsem se, že tyto způsoby pro nás skončily před 19 lety," řekl tehdy na pražském Hradě popuzený Klaus Cohnovi-Benditovi.
"Myslí si o sobě, že je českým králem, který si může dělat, co se mu zlíbí. Ale tahle doba dávno pominula," hodnotí zase českého prezidenta Cohn-Bendit v rozhovoru, který nyní poskytl Aktuálně.cz. Mluví v něm i o vládní krizi v České republice, růstu extremismu v mnoha zemích Evropy a zelené politice i zeleném způsobu života.
Aktuálně.cz: Na co jste myslel, když jste se v březnu dozvěděl, že padla česká vláda?
Cohn-Bendit: Nejprve jsem si myslel, že se jedná o nějaké surreálno. Vidím to jako útok proti celé evropské ideji. V jednom se zde míchala tragédie s komedií.
Jaký dopad to podle vás mělo na chod Evropské unie?
Problémem je, že to vaše předsednictví oslabilo. Najednou se každý ptal, kdy že bude další předsednictví. Byla to také smutná zpráva pro Česko. Měli jste šanci ukázat, jakou máte kapacitu, schopnost vést Evropu coby nový člen Unie. A ta šance prostě zmizela.
Znamená to tedy, že se důležitá rozhodnutí nebudou do konce českého předsednictví vůbec dělat? V červnu by se například měl volit nový předseda Evropské komise.
Zelení v EU jsou proti tomu, aby byl nový předseda nominován v této chvíli. Domníváme se, že by se mělo počkat, až bude ratifikována Lisabonská smlouva. A je nám jedno, zda současné předsednictví je dobré či špatné. Pokud se bude rozhodovat až po ratifikaci, bude to rozhodnutí Evropského parlamentu (dále EP - pozn. red.), ne Komise. Nechceme , aby v tomto směru rozhodovala Komise, ale Parlament.
Domníváte se, že je v kompetenci prezidenta Klause předsedat červnovému summitu Evropské rady?
Já osobně se domnívám, že summitu by měla předsedat hlava vlády, což je ve vašem případě premiér. V jiných zemích, jakou je například Francie, to je prezident. Ale třeba v Německu, kde má prezident také jen symbolickou roli, by prezidenta ani nenapadlo předsedat Evropské radě.
Podle mého je to problém Václava Klause. Nechápe, co je jeho role a co je Evropa. Myslí si o sobě, že je českým králem, který si může dělat, co se mu zlíbí. Ale tahle doba dávno pominula.
Volby do Evropského parlamentu jsou za dveřmi. Panují obavy, že účast voličů bude velmi nízká. V čem se stala chyba, že lidi záležitosti kolem EU nezajímají?
Je to pořád ten samý problém. Lidé nechápou důležitost rozhodnutí, která přicházejí z EP.
Většina lidí si myslí, že EU vládne Rada EU. To ale není pravda. V tom máme co dohánět. Češi volí 22 členů do Evropského parlamentu. A lidé si nejspíše řeknou: Co to je 22 europoslanců oproti 750? Důležitost zastoupení jednotlivých zemí v EP je zatím dost podceňována.
Domníváte se, že existuje něco jako evropská identita?
Kdybyste se dneska zeptala lidí ve všech zemích EU, zda by chtěli, aby jejich země EU vystoupily z EU, uslyšíte hlasité NE. Dokonce i Britové by byli proti vystoupení z EU. Problémem ale zůstává, že lidé nevěří, že mohou politiku EU nějak ovlivnit. A to je liché.
Nechápou, že to nejsou jen čeští Zelení, kteří kandidují. Ve všech evropských zemích jsou zelení kandidáti a když se spojí, bude pak v EP silnější skupina Zelených.
Jakou šanci dáváte Zeleným, ať už na evropské či místní úrovni? Nejsou téměř ve všech zemích příliš roztříštěni? Příběh českých Zelených jistě znáte.
Těžko mohu posoudit jednotlivé země. V Belgii například vím, že tam mají obrovskou šanci vstoupit do místní politiky. Je důležité, aby každá strana Zelených měla program, u kterého jsou si jisti, že ho dokážou prosadit. Většina evropských Zelených se určitě shodne na tom, že chtějí sociálně-ekologicky orientovaný volný trh. Zelení jsou zpravidla proti jaderným elektrárnám. Ale tam se to vlastně liší země od země.
Mám za to, že čeští Zelení se rychle učí. Příští Zelení v parlamentu, českém i tom evropském, už budou trochu jiní. Začínali od nuly a všechny začátky jsou těžké. Je to jako s dětskými nemocemi. Když jste malé dítě, máte pořád nějaké nemoci. Jak stárnete a dospíváte, nemoci ubývají. Ale když pak zestárnete, třeba jako sociální demokraté, začnete opět trpět nemocemi (směje se).
Co říkáte nárůstu extremismu v Evropě?
Myslím, že v tom spočívá nebezpečí současné krize. Krize v roce 1929 dala vzniknout fašistům, pak tu byl stalinismus. Při každé krizi máte část společnosti, která se stává militantní.
Problém extremismu vidíme zejména v bývalých komunistických zemích - v Maďarsku, Bulharsku, Česku a ve východní části Německa. V demokratických zemích by lidé bez ohledu na své názory a přesvědčení měli držet při sobě a fašistům a extremistům čelit společně. A to je také výzva pro tyto bývalé komunistické země.
Co byste udělal se stranami, jakou je například česká Dělnická strana?
Pokud chcete zakazovat strany, musíte mít k tomu patřičné zákony. Nelze strany zakazovat jen tak. Nese to s sebou jisté riziko. Pokud samozřejmě dotyčná strana porušuje zákony, pokud se chopí zbraní a chce třeba svrhnout vládu, je možné ji zakázat. Nemůžeme ale zakazovat strany jen pro jejich nesprávné názory. Pokud útočí na Romy, můžete je zavrhnout, protože ohrožují životy jiných, což je kriminální čin. A když prokážete, že členové oné strany přímo k útokům vyzývali, pak ji zakázat lze. Ale musíte mít důkazy. Jakmile na Romy zaútočí, měly by do ulic další den vyjít tisíce lidí, aby ukázali solidárnost s Romy.
A co extremismus na druhé, tj. levicové straně?
V každé skupině lidí, která se proti něčemu bouří, máte podskupiny, které mají sklony k tomu používat násilí. V Řecku například (na přelomu loňského a letošního roku) šlo o revoltu mladých lidí. V ulicích byly tisíce lidí, kteří měli pocit, že nemají šanci v řecké společnosti uspět. Ty bychom k radikálům přirovnávat neměli.
Vy sám jste byl v roce 1968 součástí studentské revolty, která chtěla změnit svět. Mnoho mladých lidí dnes vychází do ulic, protože jsou také nespokojeni s chodem věcí ve společnosti, ať už to bylo vámi zmiňované Řecko či před lety francouzská předměstí. V čem se liší nebo podobají dnešní mladí nespokojenci s těmi v šedesátých letech?
Naše revolta byla revolta naděje. Řekli jsme si tehdy: Budoucnost je naše a můžeme se jí chopit a udělat si ji podle svého. Starší generaci jsme "odsunuli" stranou a vzali jsme své životy do vlastních rukou. Na rozdíl od dnešních mladých lidí jsme neznali AIDS, nezaměstnanost a ekologické katastrofy. Klimatické změny jsme také neznali. Dnešní mladí lidé mají pocit, že nemají žádnou budoucnost, a o to je to pro ně těžší. Svět byl v době mého mládí špatným světem, ale my jsme z něj neměli strach. Dnešní svět v lidech vyvolává úzkost.
Domníváte se, že všechny země na nadcházejícím prosincovém summitu v Kodani podepíší nástupce Kjótského protokolu? Nebude současná krize pro některé země dobrou záminkou, proč se k plnění protokolu nezavazovat?
Ne, nemyslím si to. A to proto, že máme Obamu. A to je pozitivní známka pro všechny. Obama sám prohlásil, že tohle musíme řešit společně s finanční krizí. Poprvé budeme mít v Kodani smlouvu se Spojenými státy, což bude sice jen obecná smlouva, ale nikdo určitě neřekne: Máme krizi, nebudeme řešit změny klimatu. Nejsem ale příliš velký optimista, že tohle bude stačit. To je však jiná otázka.
Jak moc ekologicky se chováte ve svém osobním životě?
Mám auto na plyn. Ve městě, kde žiju, chodím v podstatě pořád pěšky nebo jezdím na kole. Také máme v našem domě v jižní Francii solární panel.
