


„Američané dokázali, že jsou schopní se zbavit jakékoliv hlavy státu, která jim stojí v cestě. Rusové se o to pokusili v případě Zelenského a neuspěli. Američané to dokázali ve Venezuele a v Íránu. A to si každý na světě uvědomuje,“ říká polský expert na mezinárodní vztahy Slawomir Debski, který byl v Praze na pozvání Pražského centra transatlantických studií CEVRO univerzity.

Rozhodně jsou rozdíly mezi válečnými cíli USA a Izraele. Izrael se netají tím, že se chce zbavit režimu ajatolláhů, to není nic nového. Američané se alespoň pokusili najít nějaký kompromis. To pro Izraelce nikdy nepřicházelo v úvahu. Celé roky trvají na tom, že Irán je akutní hrozba: nový strůjce holokaustu na obzoru.
Američané mají nyní tři cíle. Ale když máte tři cíle, tak vlastně nemáte žádný… Mluví o omezení vojenského potenciálu Iránu, omezení hrozby pro Izrael a nějaké formě změny režimu. Ale takovým zvláštním způsobem ve stylu „my jsme svoje udělali, teď je to na vás, Íráncích“.

Ano, to je ten problém. Američané si jsou vědomi limitů leteckých úderů. Chtějí vytvořit podmínky pro možnou změnu režimu, kterou ale musí provést někdo z Íránu. Jak to bude vypadat, nikdo neví. Asi skončíme se situací, že schopnosti Íránu budou skutečně omezené, objeví se nějaké staronové vedení a budeme mít nějakou formu příměří, ale ne mír. Bude to ani válka, ani mír s občasnými ozbrojenými incidenty.
Rozhodně vstupujeme do éry, kde funguje mezinárodní právo jinak, než jsme byli zvyklí. Normy budou dodržovány jen, když tu bude někdo, kdo je bude schopen a ochoten prosadit. Silou. Měli jsme za to, že mezinárodní právo je něco univerzálního, co funguje samo osobě. Nefunguje.
Před pár měsíci mluvil Sergej Lavrov (ruský ministr zahraničí – pozn. red.) o spolupráci s Íránem a o tom, jak „jenom nebe“ ohraničuje vojenskou a technickou spolupráci obou zemí. A nestalo se nic.
Ale je tu něco podstatnějšího. Američané dokázali, že jsou schopní se zbavit jakékoliv hlavy státu, která jim stojí v cestě. Rusové se o to pokusili v případě ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a neuspěli. Američané to dokázali ve Venezuele a v Íránu. Trump dokázal, že má ochotu se dohodnout. Vyjednávat. Ale když vidí, že to nikam nevede, nechá vás zabít.
To je dost silný vzkaz do celého světa. Každý zahraniční lídr si to bude pamatovat. Když Trump říká „nechceme válku“, myslí to upřímně. Je to skutečně stav jeho mysli. Není intervencionista. Ale nikdy nevyloučí použití síly jako posledního prostředku. „Když se vyjednávání nedaří, posuneme se dál…“
Ano. Rozdíl je v chápání mezinárodního práva. Bush chtěl svou „koalici ochotných“, aby to dalo americké intervenci alespoň nějaký multilaterální nátěr. Trumpovi to je jedno, nepotřebuje náš hlas, nezajímá ho legální ospravedlnění k použití síly, nepotřebuje nás…
Když se ho ptali před pár měsíci, co si myslí o mezinárodním právu, jestli ho nějak omezuje v rozhodování, odpověděl, že ho omezuje jen jeho vlastní morálka. Trump pochází z byznysového světa. Světa dohod mezi dvěma hráči. On se cítí vázán jen dohodou, kterou podepsal on sám. A on přece nepodepsal Chartu OSN… Takže mu to nic neříká a necítí se tím vázán.



Automobilová skupina BAIC (Beijing Automotive Industry Corporation), stabilní člen prestižního žebříčku Fortune Global 500 a jeden z největších světových výrobců vozidel, oficiálně zahajuje novou éru svého působení na trzích České republiky a Slovenska.



Jakmile začne jaro, mění se i to, co vaříme. Těžší jídla přirozeně ustupují a na talíři se objevuje víc zeleniny, jednodušší recepty a chutě, které působí lehce a čistě.



Vojtěch Sucharda z ARROWS ukazuje, že v mezinárodním byznysu už není místo pro naivitu.



Lídr maďarské opoziční strany Tisza Péter Magyar dnes večer ohlásil vítězství svého uskupení v parlamentních volbách. Získalo podle něho bezprecedentní mandát. Středopravicová Tisza podle všeho v parlamentu dosáhne na dvoutřetinovou ústavní většinu. Dosavadní premiér Maďarska Viktor Orbán uznal porážku.



Evropské srdce dnes v Maďarsku bije silněji, země si vybrala evropskou budoucnost. V reakci na vítězství opoziční strany Tisza v maďarských parlamentních volbách to napsala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, jejíž instituce měla s dosavadní vládou premiéra Viktora Orbána dlouholeté spory.