Co uprchlíci z Ukrajiny potřebují nejvíce?
Potřebují toho strašně moc, v oblasti zdravotnictví je všechno zprostředkované zeměmi, do kterých přicházejí. Mají přístup k běžné péči i k pohotovosti, největším problémem ale zůstává psychické zdraví. Uprchlíci potřebují odbornou péči kvůli tomu, čím si prošli, ale často je problémem i jazykové bariéra.
Nejvíc ukrajinských uprchlíků je nyní v Polsku, Maďarsku, Slovensku, ale i Česku. Jsou tyhle evropské státy schopné se o ně dostatečně postarat?
V zemích, které ukrajinské uprchlíky přijímají, je už nyní dlouhodobý nedostatek psychologů a psychiatrů. Navíc je zde málo obvodních lékařů. Hodně praktiků, i v Česku, je už starších a jen stěží stačí pokrývat potřeby místní populace. I proto je skvělé, že například v motolské nemocnici funguje UA Point. Je to příklad ukázkové praxe. Zdravotníci mluví ukrajinsky a jsou připraveni uprchlíkům pomáhat. Dokonce tam pomáhá několik ukrajinských lékařů, kteří ze země utekli a zatím v Česku nemohou svou profesi vykonávat. Vyjasňují administrativu, překládají lékařské zprávy a podobně.
Liší se nějak situace uprchlíků z Ukrajiny a běženců, kteří nyní prchají například před válkou v Sýrii nebo Jemenu?
Ve své podstatě ne. Každý má ale jiné potřeby podle toho, odkud pochází a kam jde. Například v Etiopii je jedním z problémů, že lidé utíkají z regionu, kde je hodně limitované zdravotnictví, a míří do oblastí, kde je také na nedostatečné úrovni. U ukrajinských běženců je to jinak. Všechny země, ve kterých jsem byl, Ukrajincům otevřely své zdravotnictví. Mají nárok na stejnou zdravotní péči jako místní.
Paul Spiegel
Paul Spiegel je zkušený lékař, profesor prestižní americké univerzity Johnse Hopkinse a humanitární pracovník, který pracoval v řadě krizových oblastí. Nyní působí jako regionální koordinátor WHO pro pomoc ukrajinským uprchlíkům.
Jsou čeští lékaři schopni lidem z válečných oblastí pomoci? Rozumí traumatům, která mají za sebou, i jejich specifické situaci?
Jak kdy. Třeba lékaři na pohotovosti jsou zvyklí si poradit s velmi náročnými a stresovými situacemi, i když neznají konflikt tohoto typu. U praktiků to ale asi bude trochu složitější. Je celá řada oblastí, kde jsou na tom Ukrajinci výrazně hůř než česká společnost. Teď je to psychické zdraví, ale také sexuální a genderové násilí. Zatím přicházejí hlavně ženy a děti. Ze zdravotnického úhlu pohledu je zajímavé, že se jedná o relativně zdravou populaci. Pokud bude v budoucnu z Ukrajiny utíkat víc starších lidí, bude složitější i dražší se o ně postarat.
Vzhledem k sexualizovanému násilí a znásilnění bude mezi Ukrajinkami i zájem o umělé ukončení těhotenství. Jak tohle řeší například Polsko, kde jsou potraty v podstatě zakázané?
Na tohle nyní neznám odpověď, protože jsem se s tím nesetkal. Ale řešili jsme to i s jinými organizacemi, které se uprchlíkům věnují. Velmi důležité však je, aby si toho byli vědomi lékaři, kteří sice podobné situace nezažili, ale teď o Ukrajince pečují. Musí si uvědomit, že genderové násilí je problém, a musí se na to pacientek zeptat.
Kam prchá nejvíce Ukrajinců?
- Polsko: 2,6 milionů
- Rumunsko: 709 tisíc
- Maďarsko: 434 tisíc
- Moldavsko: 415 tisíc
- Slovensko: 332 tisíc
- Česko: 286 tisíc
Zdroj: Oficiální data vlád jednotlivých zemí
Jaké překážky jsou v péči o běžné Ukrajince, kterým se povedlo se hrůzám konfliktu vyhnout nebo uprchnout dřív než do jejich rodných míst dorazila válka?
Určitě očkování (nejen proti covidu). Nestačí znát celkovou proočkovanost ukrajinské populace, ale je třeba si uvědomovat regionální rozdíly. Problémem je i povinnost očkování pro děti, aby mohly chodit do školy, hodně se na to dbá například v Česku. Děti u sebe nebudou mít očkovací průkazy, takže se pediatři musí rozhodnout, jak postupovat.
Je důležité si uvědomit, že na Ukrajině nejsou stejné léky jako v EU. Lidé tak mohou brát prášky na HIV nebo tuberkulózu či jiné nemoci, a nyní se bude jejich léčba muset přizpůsobit a změnit.
