Řím - Konspiračních teorií provázejících katastrofu letounu DC-9, který se v roce 1980 zřítil do moře poblíž jihoitalského ostrova Ustica, se v průběhu posledních třiceti let vynořilo více než dost.
Žádná z nich ale nemohla posloužit k bezchybnému objasnění případu. Italští vyšetřovatelé teď přesto dospěli k závěru, že stroj se před havárií dostal do vzdušného souboje mezi stíhačkami Severoatlantické aliance a letounem libyjské armády.
"Po zvážení všech dostupných údajů jsme nabyli přesvědčení, že pád letounu DC-9 byl důsledkem akce dvou vojenských stíhaček sledujících stroj, který se ukryl za ocasem DC-9, aby nemohl být zachycen radary," napsala v nové zprávě soudkyně Paola Pisaniová citovaná deníkem Il Gazzettino.
Jedna ze stíhaček pak podle ní odpálila proti stroji, jenž se schovával v dráze civilního letounu, raketu. DC-9 sice nebyl přímo zasažen, útok ale přispěl k tomu, že se letoun zřítil do Tyrhénského moře.
To, zda závěry vyšetřovatelů jsou správné, mohou podle všeho doložit jen vojenské archivy NATO. Ty však budou otevřeny až za několik let.
Italské soudy teď dosáhly alespoň toho, že vláda v Římě musí odškodnit příbuzné jedenaosmdesáti obětí katastrofy úhrnnou částkou sto milionů eur.
Libyjská stopa
K podobnému závěru jako Pisaniová přišel v roce 2006 i vyšetřující soudce Rosario Priore, který čelil mnoha obstrukcím ze strany italského vojenského letectva i NATO.
Radarové záznamy potvrdily, že incidentu předcházela zvýšená aktivita letounů Aliance v dané oblasti, kde vedle italských operovaly také francouzské a americké stroje.
Teorii nahrává i nález trosek libyjského letounu typu Mig-23, objevených tři týdny po neštěstí u kalábrijského Castelsilana. Pilotovo tělo bylo ve značném stupni rozkladu a letoun se podle vyšetřovatelů zřítil právě někdy kolem osudného 27. června 1980.
Vztahy mezi Libyí a Aliancí byly v osmdesátých letech na bodu mrazu a vyvrcholily v roce 1988 pumovým útokem nad skotským Lockerbie. Agenti libyjských tajných služeb tehdy umístili v zavazadlovém prostoru letounu společnosti PanAm nálož, jejíž exploze stroj zničila. Při atentátu zahynulo 259 osob na palubě stroje.
Vztahy mezi NATO a Libyí se začaly uvolňovat až po roce 2000, kdy Muammar Kaddáfí vydal k soudu do Británie oba atentátníky.
Letoun DC-9 společnosti Itavia letěl na trase Bologna-Palermo. Sto dvacet kilometrů jihozápadně od přístavu Neapole s ním kontrolní věž v sicilské metropoli ztratila kontakt. Teprve po několika měsících intenzivního pátrání byly trosky stroje nalezeny v moři.
Případ provázela záhadná úmrtí vojenských pilotů a leteckých dispečerů obsluhujících radar u Poggio Balone, střežící vzdušný prostor nad Tyrhénským mořem. Celkem čtyři italští generálové byli postaveni před soud pro velezradu kvůli snahám kauzu zamést pod koberec, všichni byli ale zase osvobozeni.
K objasnění případu by mohl posloužit i nedávný pád Kaddáfího. Otázkou zůstává, zda libyjská Prozatímní národní rada bude ochotna spolupracovat s vyšetřovateli více nežli Kaddáfího režim.
Organizaci na ochranu lidských práv Human Rights Watch se po pádu Tripolisu podle italských médií dostaly do rukou dokumenty libyjské tajné služby, v nichž se hovoří o tom, že DC-9 se zřítil do moře poté, co dvě francouzské stíhačky zaútočily na dva libyjské migy.
