Proč se v Číně nebudou v úterý 4. června připomínat události z roku 1989?
Demonstrace a masakr, které se v Číně odehrály v roce 1989, jsou jedny z nejvíc tabuizovaných témat moderní čínské historie. Tento zásah armády definitivně ukončil veškeré naděje Číňanů na postupnou liberalizaci země a pro generaci, která 80. léta zažila, to bylo kruté rozčarování. Cítili se zrazeni vlastní vládou. Z toho plyne, že to není něco, co by chtěla čínská vláda v současnosti připomínat.
Jaká opatření vláda zavedla, by se události nepřipomínaly?
Je jich celá řada: Od zpřísněné cenzury na internetu a vůbec v médiích přes odsunutí disidentů a různých aktivistů do ústraní z lokalit, jako je Peking nebo Šanghaj, až po zvýšený počet policistů a vojáků v okolí náměstí Nebeského klidu. Je tam víc zátarasů, policistů, vojáků a tolik bezpečnostních kamer, že čínská vláda sama přiznala, že není jediný kout, který by nebyl nějakým způsobem sledovaný. Úřady to samozřejmě odůvodňují bezpečností, ve skutečnosti jim to pomáhá sledovat aktivisty.
Režim zmínky o potlačení protestů z roku 1989 maže. Kdy to začalo?
V podstatě nikdy v učebnicích ani v médiích žádné zmínky nebyly. Čínská vláda o demonstracích nereferovala, a když už, popisovala je jako výtržnictví kontrarevolucionářů, kteří se snaží ohrozit státní zřízení. Vlastně nikdy nepodávala objektivní informace.
VIDEO: Historické záběry z krvavého potlačení protestů na náměstí Nebeského klidu
Informace o masakru na náměstí Nebeského klidu máme tedy jen ze zahraničních médií?
Fakt, že máme informace z Pekingu, je vázán na tehdejší návštěvu lídra Sovětského svazu Michaila Gorbačova. Byla velmi sledovaná, protože šlo o první setkání sovětského a čínského představitele po několika dekádách. Díky tomu dostalo více zahraničních novinářů povolení přijet do Pekingu. Ti pak se zájmem začali pokrývat demokratizační úsilí v zemi.
Z noci ze 3. na 4. června máme jediný záznam, který natočila tehdejší novinářka britské BBC. Podařilo se jí dostat na náměstí a natáčela ve chvíli, kdy novinářům létaly kulky kolem uší a lidé padali k zemi. Jiné novináře, kteří tehdy pobývali v Číně, se vláda snažila udržet v hotelích. Pokud chtěli vyjít, museli se proplížit ven, a to se v té nejvyhrocenější noci povedlo jen týmu BBC. Dalším krokem bylo dostat ten záznam ze země. Udělali osm kopií a požádali o převoz osm spolupracovníků - každý z Pekingu letěl do jiné destinace. Jenom jedinému z nich se povedlo vynést kopii, která následně obletěla svět. Další byly zabaveny.
Beze zmínky v učebnicích i v muzeích
Co o událostech vědí Číňané, kteří si je nemohou pamatovat?
Ikonickou fotografii muže, který se s igelitkami v rukou postavil tankům, zná v Číně podle průzkumů jen patnáct ze sta studentů. Na Západě jsou tato čísla větší. Tato vynucená nevědomost mezi čínskými studenty nese samozřejmě následky. Častokrát se setkáváme s tím, že Číňané, kteří vycestují do zahraničí, zjistí, že nevědí nic o historii své vlastní země - a to mohli studovat na těch nejlepší školách. Někteří pak se zájmem studují dějiny Číny v zahraničí, aby se o událostech dozvěděli.
Jak to vypadá v hodinách dějepisu v Číně, když se dostane na rok 1989?
Čínské učebnice dějepisu, které jsem držela v ruce já, tyto události úplně přeskakují. Ověřit si to mohou i turisté přímo na náměstí Nebeského klidu, kde je muzeum historie náměstí, které prochází celou čínskou historií a má významnou nacionální roli. O demonstracích a následném masakru tam však není ani zmínka.
Cenzura v době internetu
Jak se změnil přístup k cenzuře s nástupem internetu?
Zásadně. Čínská vláda vždy používala velké množství lidských cenzorů a s nástupem technologií a internetu se naučili využívat různé softwary, které to dělají za ně. Cenzoři se snaží určit jakákoliv klíčová slova, která by se mohla k masakru vztahovat. Když se blíží výročí, odhaduje se, že denně zablokují kolem deseti tisíců různých hesel. Každý rok jejich počet roste a je z toho taková hra na kočku a myš, kdy aktivisté přijdou s něčím novým a cenzoři to zakážou.
Hesla blokovaná v souvislosti s výročím masakru
- 1989
- 8964 - označující datum 4. června 1989
- 35. května - 31. květen + 4 dny = 4. června
- 4. června
- Demonstrace
- Demokratické hnutí
- Výročí
- Nezapomeneme
- Studentské hnutí
- 占占点 - piktogram tanků přejíždějící člověka
Musí pak ti, kteří taková hesla uveřejní, čelit nějakým následkům, nebo se to bere s rezervou, protože je to jen na internetu?
Vůbec se to nebere s rezervou. Čína si je dobře vědoma, jak silný je internet nástroj, hlavně od arabského jara (vlna protestů, nepokojů a povstání, která v arabských zemích začala v roce 2010, pozn. red.), kdy viděli, že sociální sítě dokážou vyvolat silnou odezvu. Úřady velmi pečlivě sledují, co se děje na internetu. V současnosti už není možné publikovat komentáře bez toho, aniž by člověk uváděl celé své jméno, místo bydliště a datum narození. Může počítat minimálně s výslechy, ale může to pro něj skončit i výrazně hůř.
Jak se k události vyjadřují čínští státníci v zahraničí, když se jich na masakr z roku 1989 někdo zeptá?
V podstatě se téměř vždy snaží tématu vyhnout. Výjimkou bylo nedávné prohlášení čínského ministra obrany Wej Feng-che v Singapuru, ve kterém prohlásil, že vývoj posledních 30 let v Číně potvrzuje, že zásah ze strany státu proti demonstrantům bylo rozhodnutí a poukazuje na ekonomickou prosperitu země.
Jaké další události z čínských dějin jsou cenzurovány?
Například Mao Ce-tungův Velký skok vpřed z padesátých let, který skončil naprosto katastrofálně největším hladomorem 20. století, při němž zahynulo 30 milionů lidí. Dalších cenzurovaných událostí je celá řada - to bychom si mohly povídat ještě dlouho.
