Nová studená válka se neodkládá, ale úspěšně krotí. Tak hodnotí Trumpovu návštěvu Pekingu přední americký geopolitik z Hudsonova institutu Richard Weitz. Čína je podle něj výzva, Rusko akutní hrozba. Odchodu USA z NATO se prý bát nemusíme. Dochází jen k přehodnocení, kdo je teď pro Washington nejoblíbenějším partnerem. Bylo to Německo a Velká Británie, teď to možná bude Polsko.
Jste odborníkem na vztahy mezi USA, Čínou a Ruskem. Americký prezident Donald Trump právě navštívil Peking. Kdo z toho vytěžil víc: USA, nebo Čína?
Obě strany si vyjasňovaly pozice. Pro prezidenta Trumpa bylo jasnou prioritou řešení íránské otázky a oživení některých ekonomických vazeb. Prezident Si měl zase velké obavy ohledně Tchaj-wanu.
Pokud jde o konkrétní výsledky, nemohu říct, že by jedna strana dopadla lépe než druhá. Zdá se, že oba získali část toho, co chtěli.
Na definitivní závěry je ale brzy. Jasněji budeme mít, až prezident Si přijede do Spojených států. Prozatím se však zdá, že tato návštěva vztahy stabilizovala, což není vůbec špatné vzhledem k tomu, co se zrovna děje jinde ve světě.
Takže nová studená válka se odkládá?
Řekněme, že se krotí. Sdílím názor mnoha lidí, že Čína představuje pro Spojené státy dlouhodobou hrozbu – nebo spíše výzvu. Výzva je asi to správné slovo. Pro Česko, USA i celou Evropu je Čína zkrátka dlouhodobou výzvou, zatímco Rusko je akutnější hrozbou.
V jistých ohledech je to ale složitější než původní studená válka. Čína má totiž na rozdíl od tehdejšího Sovětského svazu nesmírně dynamickou ekonomiku. K tomu má nepřátelskou ideologii a armádu, jejíž kapacity jsou – minimálně na papíře – čím dál větší. Žádnou válku sice zatím nevedli, takže nikdo neví, jak by to dopadlo v praxi, ale papírově je jejich síla obrovská.
Někteří geopolitici píší, že nová studená válka je nevyhnutelná a Evropa si bude muset vybrat: buď bude s USA, nebo s Čínou. Jaká je role Evropy?
Já bych nikdy neřekl, že si Evropa musí vybrat. Spíš doufám, že si vybere sama. Evropa může z hospodářské spolupráce s Čínou v mnoha ohledech profitovat. Kdybych byl mladý, určitě bych se čínsky učil, je to nesmírně důležitá země.
Základem ale zůstává, že Čína je pro USA i Evropu výzvou. Zneužívá totiž naše demokratické hodnoty a fakt, že dáváme jednotlivcům obrovskou svobodu. Země jako Čína toho umí skvěle využít. To samé platí v ekonomice – ať už jde o autorská práva nebo kybernetickou bezpečnost. Číňané v tomhle měří všem stejným metrem. Stejně rádi zneužijí evropskou firmu a evropské technologie jako ty americké.
Nemyslím si, že by Evropa musela být vojenským partnerem USA proti Číně. Evropané by ale měli přemýšlet o scénáři, kdy by se USA dostaly s Čínou do konfliktu. USA by v takovém případě od Evropanů jasně očekávaly, že nebudou jejich kroky zpochybňovat. Možná by Evropa musela pomoci „zabezpečit pozice“ doma na kontinentu a případně i na Blízkém východě, aby tam nahradila americké jednotky, které by se musely přesunout do Asie.
V současnosti jde ale primárně o ekonomiku, transfer technologií a politickou podporu. Je dobře, když se sejde skupina G7 a jasně prohlásí: „Nechceme, aby se v případě Tchaj-wanu opakovalo to, co se stalo na Ukrajině.“
Slova prezidenta Trumpa o Tchaj-wanu nebyla, mírně řečeno, úplně jednoznačná. Jak očekáváte, že se jeho politika vůči Tchaj-wanu bude vyvíjet? Abychom to řekli na rovinu: chystají se USA bránit Tchaj-wan, nebo ne?
Dodal bych, že i prezident Si se tentokrát odchýlil od standardního slovníku, který se běžně používá. Prezident Trump hodně sázel na strategickou nejednoznačnost, což je tradiční přístup.
Bidenova administrativa šla v minulosti o krok dál, když asi ve čtyřech konkrétních případech prohlásila, že pokud by Čína udělala Tchaj-wanu to samé co Rusko Ukrajině, USA vojensky zasáhnou. Prezident Joe Biden tehdy ty hranice dost posunul.
Trump se v podstatě vrací k té nejednoznačné rétorice, kdy není jasné, zda zasáhne, či ne. Má to své výhody, protože to Číňany udržuje v nejistotě, aniž by je to příliš provokovalo.
Kde se ale Trump trochu odchýlil, jsou prodeje zbraní. Podle amerických zákonů byste o prodeji zbraní s Číňany vůbec neměli mluvit. Na druhou stranu, z pohledu Číny by Trump neměl tchajwanskému prezidentovi ani telefonovat, což on klidně udělá. Možná se snaží ten přístup změnit, aby měl větší flexibilitu jak v prodeji zbraní, tak ve vztazích s Tchaj-wanem obecně.
Konfliktu na Tchaj-wanu se chce jednoznačně vyhnout. Otevřená válka mezi USA a Čínou je to poslední, co by chtěl. Dal jasně najevo, že války nemá rád – s jedinou výjimkou, kterou je Írán.
Hned po Trumpovi dorazil do Pekingu ruský prezident Vladimir Putin. Jejich setkání působilo, řekl bych, o něco srdečněji. Co je vlastně podstatou rusko-čínských vztahů? Jde o skutečné, pevné a věčné přátelství, jak sami tvrdí, nebo spíše o racionální a pragmatické partnerství?
V mezinárodních vztazích není věčné vůbec nic. Ti dva spolu zjevně vycházejí dobře, ale nezapomínejme, že to bylo už asi popadesáté, co se Putin setkal se Siem na nějakém bilaterálním summitu. Naopak Trumpovo setkání s čínským vůdcem, to byla velká událost, protože se tak nestalo devět let.
Putinova návštěva měla o něco nižší protokolární úroveň. Sami Rusové uvedli, že šlo o druhý nejvyšší typ návštěvy. Překvapilo nás to, protože jsme si mysleli, že tohle bude chvíle, kdy Číňané konečně spolknou hořkou pilulku a kývnou na plynovod (Síla Sibiře 2 – pozn. red.), který Rusové tak moc chtějí, aby mohli plyn, který už nemohou posílat do Evropy, přesměrovat na východ.
Člověk by si řekl, že vzhledem k dění na Blízkém východě bude mít Čína zájem o přístup k energiím, které nemusí přepravovat po moři. K dohodě ale zjevně nedošlo. Číňané tvrdě smlouvají o nižší ceny. Dlouhodobým problémem je, že Rusové chtějí Číně prodávat plyn za ceny, které dříve dostávali od Evropy, zatímco Číňané chtějí platit cenu, za kterou se plyn prodává na jejich domácím trhu, kde je dotovaný.
Takže jde čistě o peníze?
Zjevně ano, jde jen o cenu. Číňané jsou v tomhle velmi tvrdí vyjednavači a Rusko v podstatě zneužívají. Prodávají jim sice špičkové technologie, kterými Rusové nahrazují výpadky z Evropy, ale účtují si za to extrémně vysoké částky.
To byl zřejmě hlavní kámen úrazu. A pro Rusy to bylo asi největší nečekané zklamání z celé cesty. Jinak to ale vše proběhlo bez problémů. Vlastně se nestalo nic zásadního, byla to taková rutinní padesátá návštěva.
V médiích se objevily zprávy, že Čína cvičí zhruba dvě stě ruských vojáků nebo důstojníků přímo na svém území. Věříte tomu?
Ano. V médiích se tehdy objevily dvě velké zprávy týkající se USA, Číny a Ruska. Té první nevěřím – psalo se v ní, že prezident Si řekl Trumpovi, že Putin bude invaze na Ukrajinu litovat. Nedokážu si představit, že by něco takového řekl. Možná si to myslí, ale neřekne to.
Ta druhá zpráva – od agentury Reuters, ale původně o tom, tuším, psal Financial Times – ale mluvila o tom, že Číňané cvičí 200 ruských vojáků či občanů v ovládání dronů s dvojím užitím, tedy potenciálně i vojenským. Výměnou za to má jet 200 čínských vojáků do Ruska, aby převzali jejich zkušenosti z války na Ukrajině.
To mi přijde velmi pravděpodobné a nijak mě to nepřekvapuje – samozřejmě za předpokladu, že Číňané doufali, že se to nedostane na veřejnost. Je to sice už trochu na hraně toho, jak moc se Čína v ukrajinském konfliktu angažuje na straně Ruska, ale v zásadě se to příliš neliší od společných vojenských cvičení, která spolu běžně pořádají.
Co se Čína snaží vytěžit z íránské krize? Baví ji sledovat, jak se Američané dostávají na Blízkém východě do dalších problémů, nebo sami doplácejí na potíže s dodávkami ropy a plynu z Perského zálivu?
Jejich prvotní reakcí byl spíše zmatek. Stejně jako všichni ostatní se snažili zorientovat v tom, co se vlastně děje a jaké to bude mít následky. Současný stav jim ale vyhovuje. Írán je odříznutý od USA, státy Perského zálivu mají z Íránu strach a spoléhají na USA, ale zároveň si chtějí udržet dobré vztahy s Čínou. Číňané si tak myslí, že mohou mít dál dobré vztahy s Íránem, aniž by tím obětovali své vazby na arabské státy nebo Izrael.
Velkou neznámou však je, jaký tlak na ně vyvinou USA a co od nich budou ve vztahu k Íránu očekávat. K blokádám a energetickým problémům může dojít během několika měsíců, ale Čína má tak obrovské strategické zásoby, že se tím minimálně krátkodobě nemusí trápit.
Teď se prostě snaží situaci hlavně zanalyzovat – chtějí vědět, jak tam nejlépe prosadit své zájmy, jak moc mohou tuhle krizi využít jako páku na USA pro ústupky ohledně Tchaj-wanu a jak moc mohou Íránu pomoci vojensky a ekonomicky postavit se na nohy, aniž by si tím proti sobě popudili arabské partnery a Izrael. Přesně v téhle pozici teď jsou: kalkulují, drží se spíše zpátky, ale využijí jakoukoliv příležitost, která se naskytne.
Může Čína nahradit pozici Ameriky ve světě také z hlediska takzvané měkké síly? Vzpomínám si, jak bývalý singapurský premiér Li Kuang-jao jednou řekl: „Porovnejte angličtinu a čínštinu. S angličtinou se měkká síla, kultura a vliv prosazují ve světě mnohem snáze než s čínštinou.“
To je pravda. Jen tak na okraj – hrozně rád bych uměl čínsky. Kdybych byl mladší, šel bych čínštinu studovat. Já se učil rusky, protože jsem vyrůstal v době studené války. Kdybych byl ale znovu mladý, zvolím si čínštinu, protože porozumět Číně je nesmírně cenné.
Pokud jde o měkkou sílu, jazyk je obrovská bariéra. Vidíme to i u Rusů – je prostě mnohem víc Rusů, kteří studují angličtinu, než lidí ze Západu, kteří studují čínštinu. Pro kohokoliv, kdo vyrostl na západní abecedě, je to obrovský oříšek.
Čína sice získává body za to, že se nezapojuje do válek tak jako Rusko nebo Západ, takže bývá vnímána jako o něco mírumilovnější země. Na druhou stranu jejich ekonomická politika je vnímána jako velmi vykořisťovatelská, to jim v očích světa hodně škodí.
Různé průzkumy sice ukazují, že americká soft power klesá, ale nevidím, že by ji automaticky nahrazoval růst měkké síly Číny nebo Ruska. Spíše se ukazuje, že koncept soft power bude v budoucnu obecně méně důležitý, protože státy se budou mnohem víc soustřeďovat na svou vlastní národní kulturu.
Prezident Trump oznámil snížení počtu amerických vojáků v Evropě. Měli bychom se bát, že je to začátek něčeho většího? Třeba úplného stažení USA z NATO, od kterého si Trump vždy držel jistý odstup?
Přiznám se, že mě to trochu překvapilo, když ministr obrany oznámil, že budeme snižovat počty amerických vojáků v Polsku. To stažení z Německa mělo své specifické politické důvody, ale nerozuměl jsem tomu, proč bychom stahovali lidi z Polska, když tamní vláda je velmi proamerická a přítomnost našich vojáků tam má obrovský smysl.
To se ale, jak víte, mezitím otočilo. Podle nejnovějších Trumpových vyjádření naopak do Polska pošleme vojáků víc. Vypadá to tedy tak, že část jednotek sice odejde z Německa, ale přesunou se právě do Polska.
Takže krize je zažehnána?
Žádnou zásadní krizi ve vztahu USA k NATO nevidím. Spíše dochází k přenastavení toho, kdo je teď pro Washington nejoblíbenějším partnerem. Před 20 lety to bylo Německo a Velká Británie, v budoucnu to dost možná bude Polsko a některé další země.
O osud NATO mám dnes mnohem menší strach, než jsem měl během těch 24 hodin těsně po tom prvním nešťastném oznámení. To by byl reálný problém. Ale od chvíle, kdy Bílý dům jasně komunikuje, že se ty jednotky v rámci Evropy pouze přesunou, jsem mnohem klidnější.
Richard Weitz
Přední americký expert na geopolitiku a globální bezpečnost.
Působí jako vedoucí vědecký pracovník (Senior Fellow) a ředitel Centra pro politicko-vojenskou analýzu (Center for Political-Military Analysis) v prestižním washingtonském think-tanku Hudson Institute.
Patří mezi uznávané odborníky na politiku Ruska, Číny a asijsko-pacifického regionu, včetně jejich vzájemných strategických vazeb.
Mohlo by vás také zajímat: Čína cvičila i s „ocelovými válečníky“. Videa ukazují, že vytváří novou armádu
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Španěly opět spasil Merino, belgická šňůra končí. Boj o finále bude hit
Španělští fotbalisté porazili v druhém čtvrtfinále mistrovství světa v Los Angeles Belgii 2:1.
Přenos skončil Španělsko - Belgie 2:1. „Rudí ďáblové“ střídali brankáře, pak favorit rozhodl
Sledujte online přenos ze čtvrtfinále fotbalového mistrovství světa v Americe mezi Španělskem a Belgií.
Fiasko ruských „superstíhaček“: Zastavily jediný dron, zbytek vyřadil klíčový závod
Rusko během pondělního útoku ukrajinských dronů na rafinerii v Omsku nasadilo „neviditelné“ stíhačky páté generace Su-57. Nejmodernější stroje ruských vzdušných sil však podle deníku Kyiv Post dokázaly zachytit pouze jediný bezpilotní letoun. Ostatní obranou proletěly a vyřadily z provozu největší rafinérský komplex v zemi.
Bittner finišoval jedenáctý, Otruba dlouho unikal. Etapu vyhrál Belgičan
Rovinatou 7. etapu Tour de France vyhrál v hromadném spurtu v Bordeaux belgický cyklista Tim Merlier. Čech Pavel Bittner finišoval jedenáctý, téměř celý den strávil ve dvoučlenném úniku Jakub Otruba.
Konec dlouholeté spolupráce. Lehečka se loučí s trenérem, náhradu neoznámil
Český tenista Jiří Lehečka se po osmi letech rozloučil s trenérem Michalem Navrátilem, pod jehož vedením se dostal do světové špičky. Čtrnáctý hráč žebříčku ATP to oznámil na sociálních sítích.