Vojenský zásah v Sýrii bude katastrofou, míní veterán

Martin Novák Martin Novák
3. 8. 2013 18:14
Rozhovor s velitelem čs. protichemické jednotky v Perském Zálivu Jánem Valem
 Ilustrační foto.
 Ilustrační foto. | Foto: Reuters

Praha - Spojené státy, Velká Británie a Francie uvažují o vyzbrojení syrské opozice, vojska režimu prezidenta Bašára Asada zároveň obviňují z použití chemických zbraní.

Krize se prohlubuje. Rusko a Írán podporují Asada, zatímco americký prezident Barack Obama zvažuje i vytvoření bezletové zóny nad částí Sýrie. Což by znamenalo bombardování některých cílů v zemi.

Po více než dvou letech počet obětí syrské války sto tisíc, na obou stranách bojují cizinci a mezi povstalci se pohybují i skupiny hlásící se k Al-Káidě. Přitom má Asadův režim velké zásoby chemických zbraní.

Do země přijel tříčlenný tým specialistů OSN, který má prozkoumat tří místa, kde údajně k nasazení zbraní došlo.

O jejich použití, zajištění, situaci v Sýrii a Iráku a také o problematice mezinárodních vojenských zásahů hovořil Insider s bývalým velitelem československé protichemické jednotky z války v Perském zálivu v roce 1991, plukovníkem Jánem Valem.

Valo vedl jednotku během operace Pouštní bouře v roce 1991, kdy mezinárodní koalice vedená USA vytlačila silou iráckou armádu z Kuvajtu.

Před časem zařekl, že už médiím nebude poskytovat rozhovory. Pro deník Insider a Aktuálně.cz učinil výjimku. "Chemické zbraně nemohou rozhodnout válku. Rozhodnou jen to, že do ní někdo zasáhne nebo přijde s argumentací, aby se zasáhlo," řekl kromě jiného v rozhovoru.

Jak se Vy jako specialista díváte na tvrzení o důkazech, že v Sýrii byly použity chemické zbraně?

Byly údajně nalezeny vzorky sarinu, ale odkud, kdo je vzal, jaký je jejich původ, to je záležitost velice složitá. Tuto záležitost by mohla potvrdit jenom profesionálně perfektní protichemická jednotka. A ještě by s nimi musela manipulovat velice opatrně.

Současná politická situace tomu moc nenahrává. I kdyby tam byla profesionální protichemická jednotka, musela by být nesmírně objektivní. Nesměla by být vyslána tou nebo onou stranou, zkrátka některou z těch bojujících stran. Vyhodnocení musí být objektivní.

Jsem pro velmi uvážlivý postup: Nejlépe vyslat tam při podezření jednotku pod záštitou OSN.

Česká republika vyzbrojování rebelů nepodporuje, ale bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg řekl, že Česko by bylo ochotno vyslat do Sýrie protichemickou jednotku. Podobně jako do Perského zálivu v roce 1991 - tehdy jste velel vy…

Prohlášení, že jsme ochotni tam poskytnout protichemickou pomoc, je, řekl bych, skoro nebezpečné. Chemické zbraně mohou být použity i jako provokace. Zneužít provokaci k tomu nebo onomu zásahu ve prospěch té či oné bojující strany je věc naprosto strašlivá.

V roce 2003 s Irákem americký prezident George Bush prokazatelně lhal. Britský premiér Tony Blair tu svoji zprávu o zbraních hromadného ničení opsal částečně i z našich záznamů z roku 1991, kdy to ještě byla pravda, kdy Saddám Husajn ještě prokazatelně měl množství chemických látek.

Všechna tato prohlášení ale byla lživá a na základě toho byl proveden útok na Irák, který se ukázal jako neopodstatněný. Nechci říkat, že by tam měl dál vládnout Saddám Husajn.

Někteří lidé mě obviňovali, že jsem pod vlivem iráckého režimu, a já jsem se jich ptal, kde byli oni, když já jsem byl během války v Perském zálivu v poušti s protichemickou jednotkou v rámci protiirácké koalice.

Irák byl okupant, Kuvajt byl obětí, zásah byl oprávněný a mnoho Iráčanů by tehdy souhlasilo s tím, abychom šli dál do Bagdádu a Saddáma svrhli. Tehdy se to neudělalo a pak se to realizovalo vymyšlenou konstrukcí o chemických zbraních, což byla podle mne záležitost naprosto nesprávná a ničemu to nepomohlo. Dostávají se tam k moci významné skupiny, které jsou protidemokratické a protizápadní.

Takže výsledek toho všeho je pochybný a bojím se, že k obdobné situaci může dojít i v Sýrii. Opozice je dost nejednotná a jsou tam i proudy vysoce extremistické, které by takové situace mohly využít.

Předpokládám, že patříte k lidem, kteří nevidí řešení v mezinárodní intervenci na straně povstalců…

Vojenská intervence by byla katastrofa. Mohlo by se stát, že ten zásah pomůže některé z extremistických skupin, a výsledek by mohl být opačný, než jaký byl zamýšlen.

Insider: Existuje strach, že se chemických zbraní zmocní nějaká skupina hlásící se k Al-Káidě a použije je. Je to ale reálné? Použití těchto zbraní přece vyžaduje sofistikovaný přístup a určitou technologii…

Chemické zbraně se mohou používat buď jako kapaliny, nebo plyn. Způsob použití předpokládá určité riziko. Když chcete použít plyn, účinné to je jen v uzavřených prostorách. V kapalné formě to je otázka rozprašování. Převážně letecky.

Povstalci tuto možnost nemají. Použití plynu závisí na meteorologických podmínkách, například směru větru. Snadno dojde k ohrožení vlastních lidí. Nepředpokládám, že ti lidé jsou tak hloupí, že by to udělali. Dokážu si ale představit, že to mohou udělat jako provokaci. Aby vyvolali intervenci.

V Sýrii nepůjde snadno určit původ útoku. Ale tam by se podle mě jednalo o diverzní útok. Kdyby k němu došlo. Já jsem také dostával hlášení, že Iráčané mohou podniknout útok převlečení za koaliční vojáky.

I kdyby to bylo použito vládními syrskými vojáky, předpokládám, že ani ti by si to nedovolili použít oficiálně. Musí tvrdit, že to nepoužijí, a oficiálně to nepoužijí. To je jasné. V okamžiku, kdy by to veřejně připustili, to by byl jejich konec. Morálně by se zlikvidovali, to nemůže nikdo obhajovat. Tak hloupí určitě nejsou. Když podceňujete nepřítele, tak jste hloupí vy, a ne on.

Jak musí být chemické bojové látky skladovány, aby byly účinné?

V každém případě to vyžaduje speciální uskladnění, speciální obaly. Jakékoliv narušení takového obalu nebo jakákoliv prudká změna klimatických podmínek by mohla mít katastrofální důsledky. Většinou je to v bunkrech nebo sklepních prostorách. Je známo, že Irák měl velké množství chemických zbraní a materiálu pro výrobu chemických zbraní. Po válce, po roce 1992, to zlikvidovali důsledně. Pod dohledem veliké skupiny specialistů OSN.

Ale Saddám měl odborníky, kteří byli schopni vyrábět chemické zbraně. Ten program byl ovšem utlumen a odborníci byli většinou drženi izolováni. Není ale tak těžké dostat se k materiálům, ze kterých lze udělat zbraně. Fosgen, kyanovodík, to jsou všechno látky, které se používají v průmyslové výrobě, a někdo se k nim může dostat a začít z toho vyrábět chemické zbraně.

Pokud dojde k chemickému útoku, mají nechránění lidé nějakou naději? Lze posléze zmírnit následky?

Ne. Když je použit plyn, účinky mizí rychle, protože koncentrace slábne. Ale ti zasažení už jsou zasažení. Bez speciální lékařské pomoci se jejich stav těžko zlepší.

Pokud se bavíme o postřicích nebo zbraních v kapalné formě, tak jediná běžná ochrana jsou pláštěnky, masky, rukavice, návleky. Ale pak musí následovat dekontaminace. Odstranění oblečení je třeba provádět odborně, nemohou si ti obyvatelé pomáhat navzájem. Ani běžní zdravotníci jim nepomohou.

Během vaší mise v roce 1991 ale také panovaly nejasnosti ohledně výskytu chemických látek na bojišti…

Ano, my jsme se také setkali s chemickými látkami v průběhu operace Pouštní bouře. Naměřili jsme určité hodnoty. Američané převzali naši techniku, pak následovaly tři studie CIA, které potvrdily správnost našeho měření. A pak prohlášení Pentagonu, že je to nezpochybnitelné.

Naměřili jsme velice nízké koncentrace, pátralo se po tom. Vlastní zdroj se nepodařilo určit. Možná šlo o druhotný spad. Podivné bylo měření v sektoru, kde se nacházely francouzské jednotky. Tam byl kousek zamořené země chemickou látkou. Ani tady nebyl původ zjištěn.

Možná jednou někdo řekne: Měli jsme něco takového připravené, kdyby se vývoj války ubíral nežádoucím směrem, můžeme poukázat na použití chemických zbraní a máme právo na odvetu. Třeba, já nevím. Válka je holt taktizování.

Jeden z iráckých generálů mi řekl, že oni by si chemické zbraně nedovolili použít, protože si uvědomovali, že odveta by byla naprosto katastrofální. Spoléhali na konvenční zbraně s tím, že mají velkou početní převahu. Ale v poušti rozhodovala samozřejmě hlavně letecká převaha. Navíc by šlo prokazatelně zjistit, kdo to použil.

Mým úkolem bylo chránit dvě saúdskoarabské brigády, které byly v prvním sledu. Také jsme vyjížděli ke každému dopadu rakety Scud. Bylo nutné tam vyrazit v těžkých protichemických oblecích a já jsem vyhlašoval chemický poplach platný do chvíle, než mi chemici-průzkumníci řekli, že žádná látka nebyla použita.

Vraťme se z Iráku k Sýrii. Válka už tam trvá dva roky, konec není v dohledu. Existuje nějaké jiné řešení než dohoda velmocí a její vnucení bojujícím stranám?

Kdyby se velmoci dokázaly dohodnout na tom, že nebudou podporovat ani Asadovu vládu, ani opoziční skupiny, tak by to šlo. Všem by brzy došla munice a začali by jednat. Neměli by čím střílet. Situace by se začala částečně uklidňovat a vojska OSN by mohla vytvořit nárazníkové zóny.

Silný vojenský zásah by umožnil jedné nebo druhé straně vojensky zvítězit, ale co pak? Irák je už deset let nestabilní. Navíc v Sýrii je hodně tlaku okolních zemí: Írán, Izrael a další. To je příliš komplikovaná situace na to, aby si někdo myslel, že to zásahem může vyřešit.

 

Právě se děje

Další zprávy