Soul - Málokdo by čekal, že korejsko-belgický snímek Dotkni se nebe bude takové drama. A že z něj diváci budou odcházet v šoku. Korejští a belgičtí tvůrci se totiž pohybují výhradně na půdě školního kampusu a mapují poměry na středních školách v Jižní Koreji.
Jenže opak je pravdou.
V jediný den vypuknou v zemi jednotné zkoušky na vysoké školy, National University Exam, známější pod názvem "Suneung".
Jeden svět 2016
Přehlídka dokumentů Jeden svět se z Prahy přesunula do dalších 32 měst v Česku a do Bruselu.
Představuje 123 filmů z 62 zemí.
Podrobný program v regionech NAJDETE ZDE.
Aktuálně.cz vytvořilo k festivalu speciál.
Každý rok se druhý čtvrtek v listopadu zastaví život v celé zemi. Obchody otevírají o hodinu později, ve firmách se začíná pracovat o hodinu později, armáda omezí převoz techniky a vojenských cvičení – to aby se netvořily zácpy a studenti byli včas na místě.
Komu hrozí, že by přišel pozdě, toho zaveze k učebně policie na motorce, skútru či v autě se zapnutými majáčky.
Přelet letadel zakázán
Když probíhá poslechová zkouška z angličtiny, nesmějí létat letadla. Autobusy i vlaky musí zpomalit a řidiči mají zakázáno troubit. Takhle vypadají státní zkoušky v Jižní Koreji, vstupenka na univerzitu.
Žákům je již od základních škol vtloukáno do hlavy, že cílem a smyslem jejich života je obstát v Den D: udělat testy tak, aby se dostali na prestižní univerzitu. Její vystudování jim totiž zajistí nejen pěknou pracovní pozici, ale i uznání společnosti, jejíž tlak je obrovský.
Škola, rodina, televize, reklamy – ti všichni jim již rok před zkouškami opakují, že jde o všechno.
To na děti vyvíjí neúměrný tlak, ještě znásobený enormní přetížeností. Po škole se večer přesouvají do soukromých vzdělávacích zařízení, která je připravují na takzvané "testy života a smrti". Snímek, který představí festival dokumentárních filmů Jeden svět, zachycuje, jak žáci bojují s únavou, polehávají po lavici a z posledních sil se snaží něco napsat či vypočítat.
Raději umřít
Vyučování tak běžně končí mezi desátou a jedenáctou večer. Učit se doma či na internátu do půlnoci je povinnost.
V šest ráno vše vypukne nanovo. "Úplně ztrácím rozum!" "Mám totální výpadek, už nemůžu!" "Přivádí mě to k šílenství!" zoufají si mladí Korejci ve filmu Dotkni se nebe.
Několikrát se objeví i rezignované povzdechy jako "Chci raději umřít!". A nejsou to jen plané hlášky. Mnohé děti, zvláště v období kolem zkoušek Suneung, svůj plán na skoncování se životem skutečně dokonají.
Vidí to jako jediné řešení, jak se dostat z nelítostné školní mašinerie.
Značná část korejských středoškoláků bydlí v kampusech, kde vládne takřka vojenský režim. Ze scén filmu Dotkni se nebe až mrazí: muž beze slova prudce zotevírá dveře všech pokojů, nažene studenty na chodbu, zde je spočítá a pak už se ocitají pod palbou rozkazů.
"Umýt a na jídlo. A pospěšte si!" nařídí jim zřízenec. "A zapište se, kdo jste studoval po půlnoci!"
"Máte pět minut na opuštění ubytovny!" zní z amplionu, když vycházejí před internát na rozcvičku. Ve škole pak rozkazy pokračují: "Den D se blíží, uvědomte si, že čas promarněný diskusí s kamarády vám pak bude v závěru chybět!"
Na školní chodbě pořvává dozorce s jakýmsi klackem. Tělesné tresty byly přitom v Jižní Koreji před pár lety zakázány.
Hry školáků nečekejte
Jenže ani ti, kdo bydlí u rodičů, to nemají lehké. Vřelé city, povzbuzení a úsměvy nečekejte.
Rodiče potřebují úspěch dítěte u testů, aby oni sami obstáli ve své společenské třídě. Pochybnosti či obavy ze Dne D se doma netolerují.
Když tato chvíle nastane, v dešti i zimě se venku na zemi fanaticky hodiny a hodiny modlí. Matka dívky, která u testů uspěla na výbornou, se nezmůže na jiný projev radosti, než že dívce hystericky mlátí do zad.
Od útlého dětství jsou Korejci vychováni k extrémní soutěživosti a rivalitě. Dokumentární snímek ukazuje, že v abnormálně konkurenčním prostředí je i 96 bodů ze 100 bráno jako selhání.
Nestačí totiž mít vynikající výsledky, je třeba také předehnat ty ostatní. Tady se na kamarádství či kolegialitu skutečně nehraje. Malou skupinku dívek, které si vzájemně přejí před zkouškami štěstí, autoři filmu ukazují jako raritu.
"Na Korejskou státní univerzitu se hlásí 450 000 studentů, dostane se jich 0,01 % - to je šílené a vůbec to nedává smysl," říká jeden z protagonistů filmu, který zjišťuje, jaké má vyhlídky ve vybraném oboru.
Podobné to je i s dalšími prestižními školami.
Škola druhé kategorie
Depresivně vyznívá také konec filmu. Za fiasko v testech je považován i výsledek, který středoškolákovi zajišťuje studium na univerzitě, jež ovšem není považována za dostatečně prestižní.
V Koreji jsou proto tisíce dobrovolných repetentů, kteří krutou školní mašinerii rezignovaně podstoupí znovu. Znovu chodit do jedenácti večer do školy, znovu se učit přes noc, znovu podstupovat stres a dril.
"Uvědomil jsem si důležitou věc. Mládí ve skutečnosti není o hraní nebo užívání si. Je o tom, že jste do něčeho uvržen a musíte vytrvat a přestát to. To je pravá definice mládí," říká devatenáctiletý Min-Jun, jenž se chystá na další opravný rok, na další pokus o zvládnutí zkoušek života a smrti.
Rodiče to bude stát další stovky eur, jeho zas stovky bezesných nocí.
Tyhle děti nemají žádné zájmy, kroužky nebo čas na plnění vlastních přání. Mají maximálně sny.
"Myslím, že není fér mít školu pozdě do večera a k rodině se dostat až kolem 23. hodiny. Zvláště u malých dětí ze základních škol mi to přijde nespravedlivé," svěřuje se sedmnáctiletá dívka Hye-In.
"Nezáleží na tom, jak důležité by vzdělání mělo být, ale nikdy by nemělo jít na úkor vlastního vývoje dítěte. Tím, že mu upřete právo na hraní, potlačujete jeho kreativitu," komentují situaci na jihokorejských školách belgický režisér Steven Dhoedt a jeho korejský kolega Wooyoung Choi.
Podnikatel se strachem studentů
Jediným skutečně spokojeným "hrdinou" snímku Dotkni se nebe je Kim Ki-Hoon. Jeho online kurzy a knížky rad pro studenty, jak zvládnout Suneung, dosahují milionových nákladů.
Jen za rok 2012 vydělal tento populární lektor a řečník 9,5 milionu dolarů. Mistrně totiž dokáže na svých přednáškách po stadionech studenty ovládat – navodí v nich pocit strachu, zoufalství a beznaděje a pak jim nabídne pomoc ve formě svých rad.
Kdyby se korejské ministerstvo školství opíralo pouze o celosvětové statistiky úrovně vzdělání, dávaly by jim zapravdu, že nastoupený trend je správný.
Jihokorejští školáci jsou suverénně první na světě. Jenže je tu ještě jedna důležitá statistika, kterou připomínají tvůrci dokumentu.
Ta ukazuje, že korejské školství by se mělo co nejrychleji reformovat. Jižní Korea má totiž největší míru sebevražd ze zemí OECD.
Nejvíce si berou život právě studenti ve věku 15-24 let. "Každý měsíc si dva studenti vezmou život. 75 % studentů, kteří spáchali sebevraždu, pochází ze středních škol," dodávají autoři Dotkni se nebe.
Reach for the SKY (Dotkni se nebe). Steven Dhoet. Ten den se zastaví život v celé zemi. Obchody otevírají o hodinu později, armáda omezuje převozy techniky – to aby se netvořily zácpy a studenti byli včas na místě. Takhle vypadají státní zkoušky v Jižní Koreji, vstupenka na univerzitu. A čím lepší vysoká škola, tím lepší život. Ve velmi soutěživé společnosti podřizuje mládež celý svůj dosavadní život této chvíli. Studenti a studentky leží od rána do noci v knihách. Škola, rodina, televize, reklamy – ti všichni jim vtloukají do hlavy, že jde o všechno. A do zkoušky zbývá už jen rok… Je tohle ještě normální studentský život?
