První část rozhovoru s Martinem Řezníčkem najdete ZDE.
Aktuálně.cz: Donald Trump vášnivě tweetuje a hodně se spekuluje o tom, zda spravuje svůj účet opravdu on, nebo jeho spolupracovníci. Z řady emotivních výkřiků jde samozřejmě rozeznat jeho osobnost, zbytek ale dělá tým?
Martin Řezníček: Část tweetů píše přímo Donald Trump, předpokládám, že onen slavný tweet ve tři hodiny ráno, ve kterém se označil za vítěze jedné z předvolebních prezidentských debat – nebo když ve stejnou dobu o několik týdnů později útočil na New York Times –, asi nepsali jeho kolegové. Část podle informací, které máme, diktuje a část asi píše jeho tým.
V závěru prezidentské kampaně Donaldu Trumpovi jeho spolupracovníci správu twitterového účtu převzali úplně – kvůli kontroverznosti jeho výroků. Může se něco podobného stát po oficiálním nástupu do funkce prezidenta USA? V rozhovoru pro evropská média Trump tvrdí, že se k ničemu takovému nechystá.
Myslím, že tak jako vládne svému týmu a za chvíli i celým Spojeným státům, vládne Trump i svému twitterovému účtu. Jeho tým se ho spíš snažil usměrnit v tom, aby nereagoval na každou kritiku, kterou na jeho adresu někdo pronese.
Poslední výpady vůči americkému černošskému kongresmanovi Johnu Lewisovi, který v polovině 60. let minulého století krvácel v boji za občanská práva a který Trumpa označil za nelegitimního prezidenta, nebo jeho reakce na kritiku ze strany herečky Meryl Streepové svědčí o tom, že negativní reakce špatně snáší a vždy chce mít poslední slovo.
Ale až bude prezidentem, bude pod ještě větším drobnohledem než teď a varianta, že si to s každým oponentem vyřizuje přes Twitter, není ani časově představitelná.
Trump ale v rozhovoru pro evropská média tvrdil, že Twitter považuje i do budoucna za nedílnou součást svého veřejného vystupování.
Ano, dokázal Twitter osedlat takovým způsobem, jaký nemá v americké politice obdoby. Tahle forma i obsah jeho komunikace mu pomohly vyhrát volby. Jeho útoky vždy způsobily to, co měly – média o nich okamžitě mluvila. Pro Trumpa to byl v poměru náklad/výnos nejúčinnější komunikační nástroj. Proto se ho bude jen obtížně vzdávat.
Ale víme, že pro amerického prezidenta platí v přístupu k moderním komunikačním zařízením hodně silná omezení. Týkají se chytrých telefonů, tabletů i dalších věcí. Prezident Obama třeba mohl prý používat jen svůj starý BlackBerry.
Takže k tomu bude mít sám čistě fyzicky komplikovanější přístup. To ale samozřejmě neznamená, že nemůže k posílání tweetů využívat svůj tým, kdykoliv se mu zachce.
Lidé v pozadí
Kdo vlastně Donaldu Trumpovi radí s komunikací navenek? Hraje v tom někdo důležitou roli?
Trump během loňské předvolební kampaně několikrát vyměnil klíčové lidi. Zajímavé bylo to, jakou loajalitu – podle amerických médií možná i placenou – mu například zachoval vyhozený Corey Lewandowski, který musel odejít kvůli vnitřním sporům uvnitř štábu.
Budoucí prezident využívá – podobně jako jeho někdejší rivalka Clintonová – vysoce postavené stoupence, kteří jsou de facto mluvčími jeho týmu a vystupují v nejrůznějších televizních debatách, ve kterých hájí svého šéfa.
V Trumpově případě se zdá, že jednou z jeho nejzdatnějších mluvčích a poradkyň je Kellyanne Conwayová, která má podle zákulisních informací na Trumpa obrovský vliv a určitě bude jednou z tváří nového Bílého domu. Stejně jako Trumpův budoucí oficiální mluvčí Sean Spicer.
Trump je ale známý jako velmi silná osobnost, která na rady lidí kolem moc nedá. Dokáže ho vůbec někdo ovlivnit?
Znáte někoho, kdo by byl ochoten se v 70 letech zásadně měnit, bez ohledu na to, jestli jde o souseda nebo budoucího amerického prezidenta? Zvlášť poté, kdy jako podceňovaný kandidát vyhrál prezidentské volby v USA s tím, že jím nastolený styl fungoval, dokázal přepsat politologické příručky a dokonale využít nálad ve společnosti?
Opět – bez hodnocení jeho osoby, to nechme na každém čtenáři zvlášť – to, jak se Trumpovi podařilo vyhrát, je obdivuhodné. Jak se s tímto stylem dá vládnout, uvidíme už za pár dní.
Jednoho klíčového hráče jsme zatím nezmínili a tím je Trumpova nejbližší rodina. Americká média mluví o jejím silném vlivu na rozhodování nového amerického prezidenta.
Určitě. Například Trumpova dcera Ivanka seděla také u jednoho z prvních zahraničních setkání nového prezidenta po jeho zvolení, schůzky s japonským premiérem.
A když se nedávno nový šéf Bílého domu setkal se zástupci největších firem ze Silicon Valley (známé líhně amerických IT a dalších technologických firem – pozn. red.), byly u toho Trumpovy děti – Ivanka, Eric i Donald jr. Všichni tři mají na svého otce velký vliv, ale platí to i opačně.
Trumpův zeť Jared Kushner (manžel Ivanky Trumpové – pozn red.) by měl být jedním z nejvýše postavených prezidentských poradců v Bílém domě.
K tomu jedna perlička. Nedávno jsme natáčeli ve washingtonské čtvrti Kalorama dům, do kterého se po odchodu z funkce přestěhuje Barack Obama s rodinou na dobu, než jeho mladší dcera v americkém hlavním městě dostuduje.
Trumpova dcera Ivanka by měla s manželem Jaredem podle všeho obývat dům, který je od toho Obamova vzdálený asi jen dvě minuty chůze, přímo za rohem. Potkal jsem tam člověka, který mnohým obyvatelům této čtvrti – což jsou hlavně diplomaté a prominentní právníci – venčí psy.
Dopodrobna mi vyprávěl, který pes z těch asi šesti, jež měl v tu chvíli na vodítku, patří komu. Říkal jsem mu v legraci, že až bude někdy venčit psy Obamovým i Jaredovi s Ivankou (pokud tedy nějaké mají), natočím o něm reportáž...
Ještě více rozdělená Amerika
Během americké prezidentské kampaně jste s Trumpovým týmem strávil poměrně hodně času. Jaké vzpomínky vám nejvíc utkvěly v paměti?
Je to možná klišé, ale strašně důležitá věc: jak je Amerika zas o něco rozdělenější než dřív.
První volby, které jsem v USA pokrýval, byly v roce 2004, tehdy ještě pro českou redakci BBC. Od té doby jsem přinášel zpravodajství ze všech prezidentských voleb v USA.
Nikdy jsem ale nezažil to, že by spolu jedna část Ameriky s druhou nemluvila tak moc jako letos a neudělala nic pro to, aby argumenty druhé strany pochopila. To se děje bohužel teď. A platí to de facto o všech skupinách americké společnosti, nejen o dvou hlavních politických stranách.
Evropa a česká veřejnost si loni prezidentský souboj ve Spojených státech občas zjednodušovaly do schématu: Hillary Clintonová znamená liberální americká města a Donald Trump chudší regiony plus nezaměstnaní…
Tak to samozřejmě úplně není, i když na tomto rozdělení něco bude.
Stačí se podívat, jak se měnilo v jednotlivých státech barevné rozložení modrých demokratů a červených republikánů od druhé světové války. Nakonec z toho – s čestnými výjimkami – stejně vyjde liberální americké pobřeží na východě a západě, včetně velkých měst, a uprostřed venkovská, konzervativní Amerika.
Natáčeli jsme ve státě Iowa s členem Obamovy administrativy, ministrem zemědělství Tomem Vilsackem. Spekulovalo se o něm jako o možném kandidátovi na budoucího viceprezidenta Hillary Clintonové, v případě jejího vítězství ve volbách do Bílého domu.
Vilsack mluvil o tom, že městská část Američanů skoro zapomněla na to, že existují objektivní problémy té venkovské. Některé liberální elity jako kdyby skutečně žily v určité bublině, kterou teď dokázal tak hlasitě propíchnout právě Trump.
A to i přesto, že mnohé jeho dřívější názory měly k liberálům blíž než ke konzervativcům. Ale to je jen další paradox těchto voleb.
Když jste potkával nebo dnes potkáváte Trumpovy příznivce, jaké dojmy vám nejvíc utkvěly?
Jak moc je to různorodá skupina.
Někteří jsou bývalí demokratičtí voliči, zklamaní z volby Baracka Obamy. Pak jsou tam lidé, kteří nesnášejí cokoliv, co přichází z Washingtonu, protože je to podle nich zaručeně špatně a jen další pokus federální vlády, jak jim zasahovat do života. A jsou kvůli tomu schopní vzít zbraň do ruky.
Další Trumpovi voliči jsou často vzdělaní lidé, kterým vstávaly vlasy hrůzou z některých Trumpových prohlášení, ale rozhodli se dát mu šanci, protože prostě chtěli změnu.
Vybavuje se mi jedna učitelská rodina v západní Pensylvánii, zasažená nezaměstnaností po průmyslovém útlumu. Strávili jsme u ní celý večer velmi příjemným hovorem. Její členové měli pocit, že jim po dlouhé době poprvé někdo naslouchá.
Marně se snažím mnohým Čechům vysvětlit, že Donalda Trumpa volili i Američané, kteří odmítají rasismus, xenofobii a izolacionismus, že šlo o příjemné lidi, kteří jen nechtěli Hillary Clintonovou jako političku, protože už o ní věděli všechno. A to, co nevěděli, bylo jen to, co jim chtěla zatajit.
Dodnes vzpomínám na jednoho majitele farmy a motelu na úpatí Apalačských hor ve státě Virginie. Ten volil Donalda Trumpa jen kvůli naději, že vytvoří pro podnikatele lepší prostředí než demokrati. Nic jiného ho nezajímalo. Velice sympatický člověk, jehož rodina podniká na stejném svahu už několik generací, což je mimochodem v Americe výjimečné. Chystám se za ním natočit další reportáž, až uvidíme konkrétní kroky nové Trumpovy vlády.
Nejsou ale Trumpovi voliči trochu zklamaní, když teď jejich vítězný kandidát bere zpět řadu svých slibů – posadit Hillary Clintonovou do vězení, zatřást establishmentem ve Washingtonu apod.? Nový prezident se naopak silně obklopuje lidmi z Wall Street, což předtím tvrdě kritizoval na Clintonové, apod. Kolik toho Trumpovi voliči podle vás skousnou?
To bude hodně klíčové nejen pro Trumpovy voliče, ale i pro budoucnost Ameriky a potenciální usmíření několika táborů, které si dnes nemůžou přijít na jméno.
Nový prezident toho nasliboval tolik, že to už z principu nebude moct splnit. Mě samotného zajímá, jaký bude poměr jednotlivých skupin jeho stoupenců – naštvaných, nenaštvaných nebo těch, kteří budou z možných neúspěchů vinit systém, který je podle nich namířen proti Trumpovi, případně dalších skupin. Odpověď zatím neznám.
Existuje podle vás něco, co českým čtenářům na Trumpovi a jeho popularitě uniká?
Donald Trump se ve veřejném prostoru pohybuje dlouho, takže pro toho, kdo se o Ameriku zajímá, není neznámý. Styl jeho chování se dá v jeho minulosti celkem snadno vystopovat a analyzovat, včetně jeho snahy být nečitelný atd.
Je to obchodník a bavič, který zatím všechno podřizoval maximalizaci zisku. Pohled na jeho přerod z obchodníka ve státníka se nemusí mnohým líbit, ale to je vcelku přirozené, když mu chybí politickou zkušenost.
Čechům podle mě často nedochází jedna věc: americký prezident sice může kdykoliv zadat kód k vypuštění jaderných zbraní a udává tón v mnoha věcech. Zároveň je ale jen součástí amerického politického systému. Není to solitér. Jeho pravomoce jsou dostatečně silné k tomu, aby mohl vykonávat nejvyšší exekutivní funkci. Ale zároveň dostatečně slabé na to, aby ji nemohl zneužívat.
Spojené státy mě v mnoha věcech v dobrém fascinují a v řadě jiných jsem k nim zase kritický. Ale fakt, že před dvěma a půl stoletími daly jejich moudré hlavy dohromady ústavu v takové podobě, že s dodatky drží systém dodnes pohromadě, je obdivuhodné.
