Bude vyjednávat s Putinem? Jedná se o návratu těžké váhy evropské politiky

Návrh Vladimira Putina, aby se role prostředníka v mírových vyjednáváních ujal bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, je pro EU nepřijatelný. Ostře to odmítla šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová. Schröder po odchodu z funkce pracoval pro ruský energetický gigant Gazprom a platí za ruského člověka. Podle týdeníku Spiegel ale diplomatické kruhy v Berlíně a Bruselu přišly s jiným jménem.

Americký prezident Donald Trump je zaneprázdněný válkou s Íránem, Evropa tak cítí příležitost zahrát si větší roli v případných mírových jednáních mezi Kyjevem a Moskvou.

„Jsme připraveni převzít větší odpovědnost a jednáme o tom s USA a Ukrajinou,“ řekl deníku Welt am Sonntag německý ministr zahraničí Johann Wadephul. Jenže kdo má být klíčovým mužem (či ženou), který povede složitá vyjednávání mezi znepřátelenými zeměmi? Kdo zná Putina i Zelenského a má jejich důvěru?

Podle Spiegelu se skloňuje jméno bývalé kancléřky Angely Merkelové. Ta má s oběma státníky léta zkušeností. Zná jejich způsob uvažování a jako jedna z mála s nimi dokáže mluvit přímo a v jejich jazyce (hovoří velmi dobře rusky, s Putinem ale mluví i německy, protože ruský prezident ovládá dokonale němčinu).

Spiegel se na tuto možnost zeptal úřadu ministra, bývalá kancléřka žádnou podobnou nabídku nedostala. Na konkrétní otázku, zda by si Merkelová dokázala roli zprostředkovatele představit, ale úřad neodpověděl.

Angela Merkelová by to ale neměla snadné. Především Poláci a Baltové jí vytýkají německo-ruský projekt Nord Stream 2 (plynovod z Ruska do Německa po břehu Baltského moře), který podepsala až po anexi Krymu Ruskem v roce 2014. Její politika vůči Rusku byla podle Východoevropanů až příliš vstřícná a naivně předpokládala, že se Rusko bude díky rostoucímu obchodu se Západem demokratizovat (tzv. Wandel durch Handel – změna skrze obchod).

Merkelová za sebou nechala kontroverzní dědictví. Podle britského Economistu má na svědomí trojitou chybu. Poté, co prosadila přechod na obnovitelné zdroje, vsadila na levný plyn z Ruska jako přechodný zdroj. Díky levnému plynu mohly energeticky náročné podniky udržet nízké náklady a hotové výrobky pak putovaly především do Číny.

Tato strategie se po vypuknutí rusko-ukrajinské války a americko–čínské celní války ocitla v troskách. Merkelová podcenila to, že se z Číny stává globální konkurent, a ignorovala varování, že Rusko je bezpečnostní hrozbou.

Mezi další jména, o kterých se údajně uvažuje, patří třeba bývalý italský premiér Mario Draghi nebo finský prezident Alexandr Stubb. Ten je na straně Ukrajiny, ale je to pragmatik, který chápe i nutnost bolestných ústupků. Navíc má dobré osobní vztahy s Trumpem. Bez „požehnání“ amerického prezidenta je totiž jakákoliv dohoda nemyslitelná.