Olympiáda, pro kterou celý berlínský komplex vznikl, se měla původně konat už v roce 1916. Plány ale zhatila první světová válka. Po ní bylo Německo - jako jeden z viníků konfliktu a poražená mocnost - z olympijského klání na několik let úplně vyloučeno. Zájem německé metropole o uspořádání prestižního klání ale nepolevoval ani během hospodářské krize konce druhé dekády 20. století. Nakonec vyšel Mezinárodní olympijský výbor Berlínu vstříc a v roce 1931 mu dal na pořádání nejen letních, ale i zimních her pět let času na přípravu.
Německo bylo tehdy ještě demokratickou Výmarskou republikou a Evropa i celý svět věřily, že to tak zůstane. O pouhé dva roky později se ale k moci dostal Adolf Hitler. Z chystané olympiády se stala ideální příležitost pro propagandistickou mašinérii režimu. Nacistická ideologie považovala Germány za skutečné dědice starobylé myšlenky řeckých her a Hitler už tehdy ve svých plánech na ovládnutí zbytku světa spřádal i fantazie o každoroční olympiádě konané v obřím areálu v Norimberku.
Seriál Aktuálně.cz Bouřlivé olympiády
Olympiády mají být z podstaty nepolitické. Přesto se ve 20. století staly dějištěm protestů, ukázkou moci totalitních režimů nebo místem, kde docházelo k teroristickým útokům. Zřetelně se tu projevovala nejen síla sportovců, ale také nejmocnějších vůdců planety. Deník Aktuálně.cz přináší sérii textů věnovaných pohnuté historii klání pod pěti kruhy. V seriálu Bouřlivé olympiády bude postupně každou neděli zveřejňovat příběhy her, které vstoupily do dějin jinak než jenom sportovními výkony.
Již jsme publikovali:
- Berlín 1936: Když se olympiáda stane zvrácenou reklamou na nacismus
- Melbourne 1956: Rána pěstí spustila bitku, jakou olympiáda nepamatuje
- Mexiko 1968: Nechceme olympiádu, ale revoluci, volali demonstranti
- Mnichov 1972: Sportovci umírali, zatímco se bojovalo o medaile
- Moskva 1980: Bojkotovaná komunistická olympiáda, kvůli hrám vznikl největší hotel světa
- Los Angeles 1984: Město andělů dokázalo vydělat a ukázalo cestu dalším
- Barcelona 1992: Bosenská atletka trénovala ve strachu z ostřelovačů
- Peking 2008: Olympiáda měla otevřít Čínu světu. Stal se opak
Nacistický důraz na fyzickou krásu, zdatnost a pompézní antickou estetiku byl důležitou součástí propagandy zaměřené na domácí obyvatelstvo. Navenek pak měly tyto teorie zastínit už probíhající perzekuce Židů, Romů, politických oponentů a dalších osob, které Hitler označil za nepřátele národa. Stejně jako sílící vojenské ambice režimu, které přivedly pouhé tři roky po olympiádě svět do války a zapříčinily smrt mnoha milionů nevinných lidí.
Nový vůdce říše společně se svým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem rychle rozhodli o změně existujících plánů olympijských sportovišť. Místo rekonstrukce budov původně připravovaných už na hry v roce 1916 se začal stavět úplně nový centrální stadion.
Obklopovat ho měly rozsáhlé plochy volného prostoru - dějiště budoucích masových shromáždění lidu, třeba při příležitosti návštěvy italského fašistického vládce Benita Mussoliniho rok po olympiádě. V okolí vyrostlo několik dalších stadionů, včetně dnešní letní umělecké scény Waldbühne, nad kterou se tyčí bezmála osmdesátimetrová věž s obřím zvonem na vrcholu. Ten se dostal i do oficiálního loga her.
Hitler plánoval, že Berlín 1936 bude grandiózní, extravagantní a národně socialistický. Hry měly podpořit mýtus o rasové nadřízenosti árijců, skvělých sportovců, jejichž sochy a reliéfy zdobily i olympijská sportoviště.
Bojkot? Raději nedráždit
Už několik let před začátkem olympiády se začalo ozývat volání po jejím bojkotu. Podpořili ho českoslovenští sportovci, prominentní Američané i němečtí utečenci v západní Evropě. Organizátoři, v čele s šéfem amerického olympijského výboru Averym Brundagem, ale uvěřili nacistům, že respektují ideály míru a rovnosti mezi lidmi. Mezinárodní společenství se pak snažilo událost prezentovat spíš jako symbol "polidštění" rozpínavé germánské říše, reportoval v srpnu 1936 americký list New York Times. Bojkot by mohl Hitlera zbytečně dráždit, zněly obavy.
Jediným státem, který účast odmítl - stejně jako ve všech dalších hrách do roku 1952 - byl Sovětský svaz. Berlínská letní olympiáda nakonec pokořila rekordy v účasti sportovců i diváků. Němci jako první uspořádali pouť s olympijskou pochodní z řeckého rodiště her. Přes Prahu štafeta přešla 30. července. Cestu olympijského ohně ukazují i úvodní záběry propagandistického snímku Olympia, jednoho z nejslavnějších děl Hitlerovy dvorní filmařky Leni Riefenstahlové (celý film najdete pod textem).
Hry začaly oficiálním ceremoniálem za účasti Adolfa Hitlera prvního srpna 1936. "Smrt si bere dovolenou," komentoval to kritičtější zahraniční tisk. I slavnostní scény v samém úvodu her ale obsahovaly řadu odkazů na válku a smrt. V jednom dějství se například dva vojevůdci vzájemně probodávali kopím s vysvětlením, že za vlast v nouzi je na místě obětovat život. Vlastí je myšleno samozřejmě Německo, poražené a zostuzené v první světové válce.
Pro velký úspěch znovu
Samotný hlavní olympijský stadion poskytoval podívanou víc než sto tisícům diváků, dnes je jeho kapacita o třetinu menší. Architekt Werner March se rád chlubil tím, že všichni diváci mohli areál opustit během pouhých 13,5 minuty - tedy o dvě minuty rychleji než hlavní sportoviště předchozí olympiády v Los Angeles v roce 1932. Plavecký bazén, umístěný hned vedle hlavního dějiště her, měl tribuny o 18 tisících místech, krytá "Hala Německa", hokejový stadion, otevřený amfiteátr nazvaný Dietrich-Eckart-Freilichtbühne a další sportoviště pak každé po asi 20 tisících sedadlech.
Sportovních klání se v rámci nacistických ústupků organizátorům oficiálně mohli účastnit i židovští a romští závodníci. Jenže ti už tou dobou nesměli několik let prakticky trénovat a na hry se - s výjimkou v cizině žijící z poloviny židovské šermířky Helene Mayerové - nekvalifikovali. Němci nakonec na počet medailí zvítězili, a jelikož startovali jen speciálně prověření a vybraní "rasově čistí" závodníci, mohl i tuto skutečnost Hitler prezentovat jako důkaz germánské nadřazenosti. Skutečnou hvězdou her se nicméně stal americký atlet černé pleti Jesse Owens. Ten získal jako první v historii zlato hned ve čtyřech běžeckých disciplínách.
Minimálně částečně nacistická propagandistická mašinérie zabrala. Americké New York Times na předních stránkách svých vydání ze srpna 1936 velebily technickou pokročilost berlínských sportovišť i Hitlera jako vůdce. Precizní organizace her pak okouzlila Mezinárodní olympijský výbor. Ten ignoroval postupující masivní zbrojení říše i fakt, že nacisté krátce po zahájení her vpadli do Španělska, aby podpořili tamního diktátora Francesca Franca. Místo toho výbor přislíbil Německu uspořádání dalších her, tentokrát zimní olympiády v roce 1940.
K tomu už ale nakonec nedošlo. V květnu 1939 Hitler právě z olympijského stadionu v Berlíně hřímavým hlasem prosazoval teorii lebensraumu, tedy nároku německých árijců na obsazení území na východ od německé říše. O čtyři měsíce později teorii proměnil v praxi a vpadl do sousedního Polska.
Temná historie olympijských sportovišť je na místě patrná dodnes. Olympijský stadion přežil válku a obří kamenné kvádry dodnes připomínají ambice nacistické říše, která se pouhých devět let po slavné olympiádě nacházela kompletně v troskách. Berlínské "koloseum" už od té doby prošlo dvěma rekonstrukcemi a patří mezi nejmodernější v Evropě. Kromě pravidelných zápasů berlínské Herthy se tu v roce 2006 hrálo finále mistrovství světa ve fotbale.
