Londýn - Skeptici ohrnují nad projektem konzervativního londýnského starosty Borise Johnsona nos. Pět tisíc kol, které byly v pátek k dispozici ve 315 speciálních depech rozmístěných po celém Londýně, ale snadno našlo své uživatele.
Sedmimilionové hlavní město Británie je stejně tak jako každá jiná evropská metropole přecpané auty a dopravní zácpy jsou zde na denním pořádku.
Poplatek ve výši osmi liber, který radnice zavedla v roce 2006, snížil počet vozidel, která vjíždějí každý den do vnitřního Londýna, pouze o deset procent. Místní administrativa proto hledá cesty, jak toto číslo dále redukovat.
Pět tisíc kol je kapkou v moři, autoři projektu ale počítají s tím, že budou používána hlavně k přemisťování na krátké vzdálenosti. Jízda trvající méně než půl hodiny proto také není zatížena žádným poplatkem.
Za jízdu v trvání třiceti až šedesáti minut zaplatí Londýňané jednu libru. Pak poplatky ale prudce stoupají. Celodenní použití může podle agentury Reuters přijít až na 50 liber. To je ale v podstatě totéž jako celoroční "předplatné".
"Komunistický" experiment
Dlužno říct, že odezva obyvatel metropole je zatím spíše vlažná. Speciální kartu v ceně tří liber, s jejíž pomocí je možné kolo z depa odebrat, si zatím koupilo dvanáct tisíc občanů.
Johnson, který projekt převzal od svého labouristického předchůdce Kennetha Livingstona, "Rudého Kena", ale přesto věří v jeho úspěch. Navzdory tomu, že podobné schéma, s nímž v roce 2007 přišla Paříž, skončilo fiaskem.
"Borisova kola", jak se jim říká, jsou totiž konstruována tak, aby odrazovala zloděje. Váží 23 kilogramů, mají masivní rám a výrobce je opatřil výrazným modrým logem londýnské Barclays Bank, která celý systém financuje. Na rámu chybí vodorovná spojovací tyč a kola jsou tedy spíše "dámská".
"Chtěl bych, aby si každý uvědomil, že tato kola patří všem," naléhal na případné adepty privatizace veřejného majetku Johnson. "Toto je z části komunistický experiment."
Černé zkušenosti z Paříže
Městská kola, které může za mírný poplatek používat veřejnost už jezdí po ulicích Stockholmu, Osla, Helsinek, Kodaně, Barcelony ale také Washingtonu, a zkušenosti jsou vesměs pozitivní.
To není možné říci o Paříži, kde musela radnice letos v únoru oznámit, že projekt v podstatě zkrachoval. Z celkem 20 tisíc kol, která město zakoupilo, jich 7800 zmizelo beze stopy a 11 600 muselo podstoupit závažné opravy, protože s nimi jejich uživatelé nenakládali tak, jak by měli.
Po čase se některá z nich objevila ve východní Evropě a Africe. Každé z původních kol tak muselo být postupně nahrazeno novým. Cena jednoho činí přibližně 400 eur (10 tisíc Kč).
Pařížská radnice si přesto spočetla, že každé kolo ujelo 10 tisíc kilometrů ročně a schéma mělo 42 milionů uživatelů.
Vůbec první podobný projekt, s nímž přišel v šedesátých letech minulého století amsterdamský občanský aktivista Luud Schimmelpennick, skončil podobně. Většina z několika desítek kol, jež byla dána k dispozici občanům, byla ukradena nebo skončila na dně kanálů.
Stoupenci "Borisových kol" jsou přesto optimističtí a věří, že příkladu Londýna budou následovat další britská města.
"Británie měla velmi silnou cyklistickou tradici s kořeny na začátku minulého století," říká ředitel strategických projektů britského sdružení cyklistů CTC Roger Geffen.
"Tato tradice oslabila v padesátých letech, když naše města zaplavily automobily," dodává. "Londýnské schéma je významným krokem obnovy této tradice."
