Celým jménem Giovanni Salvatore Augusto Falcone se před vypuknutím druhé světové války narodil do bohaté rodiny ředitele chemické laboratoře. Žili ve čtvrti Kalsa, jedné z nejstarších ve městě. Kamarádem a téměř sousedem mu byl i jeho pozdější kolega Paolo Borsellino.
Střední školu dokončil s vyznamenáním a vydal se do Livorna studovat inženýrství na Námořní akademii. Po několika měsících se ovšem vrátil do Palerma a zapsal se na tamní právnickou fakultu. Postupně se v něm rodila vášeň pro trestní právo. Když byl na krátký čas přeložen do Trapani na západě Sicílie, setkal se poprvé s místními klany a s jejich bossem, Marianem Licarim.
"Narazil jsem na místního bosse. Byl jím Mariano Licari, patriarcha Trapani. Viděl jsem ho během procesu, u porotního soudu. Stačilo pozorovat, jak se pohyboval, a okamžitě jsem viděl, jak si je jistý svou pozicí patriarchy," popsal tehdy situaci Falcone.
Proces skončil neúspěchem, Falconeho to ale přimělo hledat nové cesty a způsoby, jak místní zločinný systém na základě vyšetřování a důkazů pohnat před soud.
"Mafie je lidský fenomén…"
Brzy pochopil, že ideálním důkazním materiálem jsou finanční transakce, často provázané mezi Itálií a USA skrz obchod s cigaretami, drogami a dalšími nelegálními látkami. Získané peníze se pak v Itálii praly v legálním podnikání.
Že je na správné stopě, potvrzoval i fakt, že během jeho vyšetřování a sbírání důkazů se spustil řetězec krvavých vražd a útoků na zástupce policejního komisaře v Palermu Borise Giuliana, kapitána karabiniérů Emanuela Basileho nebo prokurátora Gaetana Costu. Falcone si rizika uvědomoval. I tak nehodlal ustoupit.
Sicilská Cosa nostra, v překladu "naše věc", se násilí a teroru nikdy neštítila. Vždy byla jakýmsi paradigmatem pro všechny další zločinecké organizace. Tradičně se skládala z rodinných jednotek a klanů, typicky pojmenovaných podle oblasti, kde operovaly. Klan čítající až stovku členů pak měl svého bosse, takzvaného capofamiglia - doslova hlavu rodiny.
Pečlivě organizovaná struktura Cosy nostry se postupně sbíhala až k nejvyšším "postům" ve vedení zločinného systému. Naprosto vyloučené bylo mít v takové rodině policisty nebo pracovníky v justici. A tím spíš, když se jí do cesty začaly stavět soudy. Pak Cosa nostra sáhla k drastičtějším metodám.
"A jako všechny lidské fenomény má začátek…"
Falconeho dlouhý proces s italsko-americkým podnikatelem Rosariem Spatolou skončil 25. ledna 1982 vítězstvím pro spravedlnost. Pro Falconeho to byl už třetí rok života s osobní ochrankou, pro Cosu nostru 120 obviněných a první velmi citelná rána v dosud neprolomené hradbě nadvlády.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. V červenci 1983 přišli o život prokurátor Rocco Chinnici, jeho eskorta a dveřník jeho domu ve via Pipitone. Fotografie zničeného Palerma obletěly svět. Chinnici, Falconeho nadřízený, byl jednou z mnoha obětí "systému". Cosa nostra měla na mušce lékaře, policisty, soudce, právníky, novináře, regionální politiky… kohokoliv, kdo se jí snažil postavit do cesty nebo znepříjemnit život. Výbuchy a kulky z pistolí i samopalů byly běžnou realitou tehdejší Sicílie.
Smrt Rocca Chinniciho měla ovšem jednu dohru. Z Falconeho se stal symbol odporu proti mafii.
Zrealizoval Chinniciho návrh a brzy se mu podařilo sestavit silnou síť "protimafiánských" prokuratur, které se zaměřily speciálně na boj proti tomuto systému. Pracovaly v nich kromě Falconeho i takové kapacity jako Paolo Borsellino, Giuseppe Di Lello a Leonardo Guarnotta.
Pomalu a pečlivě skládali dohromady puzzle z finančních a dalších důkazů, získávali informace od všemožných zdrojů. Odhalovali nikoliv spolupráci rozdělených klanů a jednotlivých gangů, ale pečlivě a hierarchicky řízenou strukturu obrovské rodinné organizace s jasným vedením. Výsledkem měl být rozsáhlý proces se všemi hlavami sicilského mafiánského systému.
Poměrně očekávatelně se soudci Falcone a Borsellino brzy dozvěděli, že ze sicilských věznic přišel pokyn k jejich likvidaci. Oba byli i s rodinami odesláni na odlehlý ostrov, odkud se jen občas vraceli do Palerma, aby konzultovali některé z důkazů v chystaném monstrprocesu.
"… má vývoj…"
Ten začal 8. listopadu 1986 a upíraly se k němu oči celé Itálie. "Dva měsíce výslechů a výpovědí ve speciálně vybudovaném bunkru ze železobetonu, který je schopen odolat i raketovým útokům a má takové rozměry, aby dokázal pojmout velký počet obžalovaných a umožnil soudcům bezpečně pracovat. Elita Cosy nostry sedí na lavici obžalovaných," uvádí web Fondazione Falcone.
Mafiánští bossové z Cosy nostry, jejich poskoci a spolupracovníci byli obviněni ze 120 vražd, pašování drog, vydírání a spolupráce s mafií. Nejpřesvědčivější důkazy ale přišly z nejméně očekávaného místa - od mafie samotné.
"Pentito", bývalý mafiánský boss Tommaso Buscetta, se narodil jen pár desítek metrů od místa, kde Falcone vyrůstal. Dva roky před procesem byl zadržen v Brazílii. Když nový šéf Cosy nostry Salvatore "Toto" Riina nechal zavraždit dva jeho syny, pokusil se o sebevraždu a v následné deziluzi z mafie se rozhodl spolupracovat s policií. Ve vyprávění a popisu struktury systému se rozhodně nedržel zpátky.
"Před ním jsme měli jen povrchní představu o fenoménu mafie. Až s ním jsme nahlédli dovnitř. Potvrdil nám řadu informací o struktuře, technikách náboru a funkcích Cosy nostry. Ale především nám dal globální, širokou a rozsáhlou vizi tohoto fenoménu. Dal nám zásadní výklad, jazyk, kód. Pro nás byl jako lektor cizího jazyka," popisoval Falcone.
Rozsudek padl o rok později, 16. prosince 1987, a soudci i právníci během jeho čtení prostáli několik hodin. Celkem 339 obviněných dostalo 19 doživotních trestů a 2665 let za mřížemi. Itálie zjistila, že mafie není nepotrestatelná. Rozrostlá struktura Cosy nostry ovšem ztratila jen pár hlav a mnoho z obžalovaných bylo souzeno na útěku, protože se je nepodařilo dopadnout.
Falcone měl tehdy štěstí, když jen těsně unikl bombovému útoku. U vily, kde trávil léto, jeho ochranka objevila pod útesem tašku s osmapadesáti tyčkami dynamitu. Mnozí jeho kolegové přišli o život a ti noví s ním nevycházeli dobře, obzvlášť státní zástupce Pietro Giammanco, který mu systematicky bránil v práci a omezoval jeho vyšetřovací pravomoci.
Falcone varoval, že v Palermu už nemůže pracovat tak, jak by chtěl, a že ho každodenní rozbroje vyčerpávají. Rozhodl se tak přijmout nabídku ministra spravedlnosti Claudia Martelliho, aby se stal šéfem sekce pro trestní záležitosti na ministerstvu, kam nastoupil v listopadu 1991.
Martelli tím ukázal, že chce dát svému počínání silný protimafiánský nádech, a Falcone zase pochopil, jak klíčovou roli může hrát při vypracování nových nástrojů pro zefektivnění práce justice v boji proti organizovanému zločinu. Navrhl například zřízení italského úřadu, který nesl název Národní ředitelství boje proti mafii a byl obecně znám jako Superprokuratura.
Ve stejném období byly položeny základy pro zákony upravující řízení spolupracovníků justice. Vytvořilo se také takzvané tvrdé vězení, které mělo zabránit komunikaci mezi bossy za mřížemi a jejich kolegy na svobodě. To vše se ale definitivně zformovalo až po Falconeho smrti.
"… a má i konec"
Likvidaci Falconeho dostal na starost Giovanni Brusca, kterému to zadal sám šéf Cosy nostry. Jak se dostal k přísně utajovaným informacím o Falconeho přesunu, se dodnes neví. Falcone už nějakou dobu létal z Palerma do Říma pouze letadlem tajných služeb.
V sobotu 23. května 1992 lidé oblečení jako dělníci umístili do odvodňovacího tunelu pod dálnicí 500 kilogramů semtexu a dalších trhavin. První jel hnědý Fiat Croma se třemi policisty a druhý, bílý vůz řídil Falcone, na sedadle spolujezdce byla jeho žena a vzadu tělesný strážce. Třetí jel modrý Fiat, opět se třemi policisty. V 17:59, když auta projížděla nad kanálem, Busca na dálku nálož odpálil.
Výbuch byl tak silný, že ho zaznamenali i italští seismologové na svých přístrojích, kterými běžně měří otřesy půdy a zemětřesení. Při útoku bylo zraněno kolem 20 náhodných chodců. Výbuch roztrhal desítky metrů silnice a vytvořil osmimetrový kráter. Pasažéři prvního, hnědého auta byli na místě mrtví. Ti, co seděli v druhém a třetím, byli těžce zraněni. Falconeho odvezli v kritickém stavu, zemřel o dvě hodiny později. Jeho manželka podlehla zraněním kolem jedenácté hodiny večer. Tělesný strážce Giuseppe Costanza nakonec přežil.
Vražda vyvolala zcela mimořádnou reakci. Televize nevysílaly nic jiného, Falconeho tvář zaplnila přední strany nejen italských novin. Odpor proti mafii nabyl zcela nečekaných rozměrů.
O vyšetřování okolností Falconeho smrti se velmi zajímal i jeho blízký přítel z dětství a pozdější kolega, soudce Borsellino. I on byl dlouho v hledáčku mafie. Falconeho nakonec přežil o pouhé dva měsíce, když 19. července 1992 zničila bomba jeho vůz, zatímco stál u domu své matky. Exploze zabila i pět členů jeho ochranky. V posledním rozhovoru zachyceném na videu hovořil Borsellino o možném propojení Cosy nostry a bohatého italského podnikatele Silvia Berlusconiho.
Po smrti druhého soudce se lov na mafiány stal každodenní náplní práce všech policistů, karabiniérů a dalších pracovníků ve jménu spravedlnosti. Do jejich sítí nakonec spadl i Salvatore "Toto" Riina, šéf Cosy nostry. Zradil ho vlastní řidič, který policii prozradil cenné informace o jeho pohybu.
Riina byl postaven před soud, kde během několika procesů dostal dva doživotní tresty za vraždy více než stovky obětí. Zabaven mu byl i majetek v hodnotě 125 milionů dolarů. Předpokládá se však, že celkově byl mnohem větší. Zemřel v roce 2017, den po svých 87. narozeninách. Jeho poslední slova byla údajně: "Měli byste je všechny zabít. Tady je naprostá diktatura soudnictví."
Falconeho vrah přezdívaný "Svině" unikal spravedlnosti o něco déle. Giovanniho Bruscu zatkli v roce 1997. Přezdívka byla výstižná, na svědomí měl kromě dalších činů i mučení a vraždu jedenáctiletého chlapce, jehož tělo nechal rozpustit v kyselině. Měl na svědomí i bombové útoky ve Florencii, Miláně a Římě, při kterých zemřelo deset lidí. Také tím těžce poškodil florentskou kulturní památku, galerii Uffizi.
Vinným byl shledán hned v několika procesech, včetně toho kvůli vraždě Falconeho. Brusca se k odpálení nálože nakonec přiznal. Po odsouzení ale začal spolupracovat s policií, což přispělo ke snížení trestu, a tak 31. května 2021 byl propuštěn na podmínku.
Hlavou Cosy nostry se stal po Riinově zatčení Bernardo Provenzano, který zastavil násilnosti a nastavil novou politiku bez vražd státních úředníků, informátorů a jejich rodin. Inicioval i zavedení podpůrného fondu pro uvězněné mafiány.
Provenzano byl zatčen v roce 2006, po 43 letech na útěku. Jeho nástupcem se s největší pravděpodobností stal Matteo Messina Denaro. Ten je podle magazínu Forbes jedním z nejhledanějších kriminálníků.
Cosa nostra, oslabená vlnou zatýkání z posledních let, byla donucena přenechat většinu drogového obchodu agresivnější 'Ndranghetě z jihoitalské Kalábrie. V Palermu se proti povinnosti odvádět mafii výpalné postavily tisícovky obchodů. Namísto toho se Cosa nostra věnuje praní špinavých peněz, obchoduje s toxickým odpadem, přebírá manažerské pozice ve firmách a státní správě. Z krvavé a nelítostné mafie se stala podnikatelsko-manažerská organizace, která sice už nestřílí, nepoužívá bomby a neobchoduje s drogami, ale stále chce vykonávat moc namísto státu.
