Kolář: Pokud by v puči měly prsty USA, Erdogan by už nebyl prezidentem Turecka

Jan Gazdík Jan Gazdík
19. 7. 2016 18:30
Turecký pokus o vojenský převrat je zlom. Před našima očima začíná velmi složitá a pro bezpečnost světa mimořádně důležitá geopolitická hra. V rozhovoru pro Aktuálně.cz na to upozorňuje bývalý velvyslanec v USA a Rusku Petr Kolář.
Američané na základně Incirlik v jižním Turecku.
Američané na základně Incirlik v jižním Turecku. | Foto: Reuters

Diplomaté a politici se po vojenském puči v Turecku tváří, že vztahy zemí NATO a Turecka jsou znovu "ve starých kolejích". Je to tak i mezi Tureckem a Spojenými státy?

Petr Kolář: Je to na vážkách. Vztah Turecka s USA se opírá o letitou úzkou spolupráci. V rámci Severoatlantické aliance má Turecko po USA druhou nejsilnější a nejpočetnější armádu.

Jde o našeho strategického partnera v celém tamním regionu, takže ten vztah je opravdu dlouhodobý.

To, jak se v poslední době - a zvláště nyní kvůli puči - vyvíjejí politické a mocenské poměry v Turecku, je samozřejmě velká a pro naše vztahy i do jisté míry nebezpečná komplikace. A USA či další spojenci Turecka, tudíž i my, nebudou mít zájem na její eskalaci.

A určitě ne ani Ankara.

Mimochodem: pokud by USA měly v tom převratu opravdu prsty, tak by už Erdogan nebyl prezidentem. Pučisté by uspěli.

Jak to teď tedy vypadá pod oficiální "pokličkou" diplomatických frází? Dost to tam zřejmě vře.

To je dost dobře možné. Pod pokličkou to opravdu může dost bublat. A Turecko teď opravdu vysílá dost ostré signály, podle kterých nemůže být přítelem ten, kdo skrývá Fethulláha Gülena.

Turci jsou na druhé straně velkými pragmatiky, což se teď ukazuje i na jejich lepšících se vztazích s Ruskem. Na tom, jak se je velmi snaží po sestřelení ruského bombardéru normalizovat.

Osobně si myslím, že Recep Erdogan má mentálně blíže k Putinovi než k Obamovi. To ale ještě neznamená, že Turecko vystoupí z NATO a přestane být naším spojencem. Jde o mimořádně důležitého spojence.

Zatím je ale pohled vůdců Turecka na to, kdo je v těchto chvílích s nimi a kdo proti nim, hodně černobílý. Proto ten tlak na USA, aby mu vydaly muftího Gülena.

Naopak Spojené státy se snaží - zatím diplomaticky - vysvětlit, že nekvitují Erdoganův postup, který využívá převratu k upevnění osobní moci.

Moji domněnku, že seznamy tisíců nyní zatýkaných anebo mimo službu postavených generálů, admirálů, policistů, soudců a prokurátorů byly připraveny už dávno před pučem, sdílí ostatně komisař Evropské unie pro rozšíření Johannes Hahn. Jde o masovou akci proti lidem, které prezident Erdogan pokládá za odpůrce. Nejde tedy jen o pučisty.

Proto Erdoganova slova, že puč byl darem od Alláha?

I tak to lze vysvětlit.

Prezident Erdogan se na nějakou akci proti svým ideovým odpůrcům očividně připravoval. Ať už těm, kteří chtěli tureckou sekularitu omezit, či naopak lidem, kteří ji chtěli více podpořit, a omezit tak Erdoganovy kroky proti demokracii a svobodě.

Jako že pučisté pod časovým tlakem a hrozbou blížícího se zatýkání převrat uspěchali, a tedy špatně naplánovali a provedli?

Jde o velmi logickou spekulaci, pro kterou ovšem nemáme důkazy. Možná ale opravdu cítili, že se kolem nich začíná stahovat smyčka a Erdogan proti nim něco chystá. A tak do toho šli po hlavě, protože už neměli co ztratit.

Hráli zkrátka vabank. Záhadou ovšem je, proč nezatkli jako prvního Erdogana a neznemožnili mu komunikaci s jemu loajální částí ozbrojených sil.

Zpět k turecko-americkým vztahům. Jak je může vojenský převrat ovlivnit? Zatím to nevyhlíží moc optimisticky.

Dramatický veletoč přesto nečekejme. To by Turkům nevyhovovalo.

Jak už jsem zmínil - na to jsou až příliš pragmatičtí. Přesto budou na USA tlačit, aby dosáhli maxima možného.

Divil bych se však, pokud by jim Američané muftího Gülena vydali, jakkoliv Turci tvrdí, že mají o jeho řízení převratu důkazy. Nechtějí je nikomu - alespoň zatím - ukázat.

Američanům ale otevřeně vyhrožují nepřátelstvím...

To už je taková jejich orientální rétorika, kterou Turci v prvních chvílích nedorozumění rádi používají a pak se to často vyvíjí jinak.

Turecká diplomacie byla mimochodem vždy velmi kvalitní, jedna z nejlepších. Pravda, nevím, jak tomu bude teď, kdy mnoho diplomatů dostává "za uši".

Nepřehlédněme ale jeden velmi důležitý detail...

Jaký?

Ruský prezident Vladimir Putin volá najednou tomu tureckému - nehledě na nedávnou velmi ostrou diplomatickou roztržku kvůli sestřelení ruského bombardéru - a vyjadřuje mu bezpodmínečnou podporu, na rozdíl od ostražitých západních politiků, kteří puč sice odsuzují, avšak zároveň na Erdogana apelují, aby nezneužil situace k posílení autokratických tendencí, k omezení demokracie a aby dodržoval vládu práva.

O tom se ale ruský prezident nezmínil ani slůvkem. Erdogana zkrátka a dobře v tuto, pro něj důležitou chvíli "bezpodmínečně podporuje".

Spouští se nám tu před očima velmi složitá a pro bezpečnost světa mimořádně důležitá geopolitická hra. A nejde v ní o nic menšího než o to, zda Turci omezí vztahy se Západem a přikloní se k Putinovu Rusku, anebo naopak Západ bude muset na puč a tvrdé čistky v turecké armádě, soudnictví či státní správě razantně reagovat.

To, co se v Turecku děje, je už podle mě hodně za hranou. Vypadá to jako puč naruby.

Jde tedy i o to, aby si NATO zachovalo tvář? Udrželo si Turecko jako spojence a neztratilo kredit?

Samozřejmě. Rovněž o to jde. Stáváme se svědky "účinnosti či efektivity vnitřní hygieny Aliance". A nejde jen o NATO, ale i Evropskou unii.

Turecko je přece kandidátskou zemí. Pokud ale Turci uvažují o znovuzavedení trestu smrti, pokud masové čistky zavání politickou odvetou, Západ to nemůže jen tak přejít. Přijít o velmi důležitého spojence v regionu, v němž se Turecko nachází, by bylo na druhé straně doslova strašné...

... protože Západ si nemůže dovolit Turecko ztratit. Proto mu bude tolerovat i jindy netolerovatelné.

Možná to tak dopadne. Asi budeme muset leccos skousnout.

Vzniká tu situace velmi podobná té, v níž se svého času ocitly vztahy Západu k Rusku. Tedy až do jeho okupace ukrajinského Krymu.

Do té doby jsme Rusku nadávali, kritizovali ho, ale v podstatě jsme kvůli invazi Ruska do Gruzie a separaci Jižní Osetie či Abcházie nic proti Rusku nepodnikli. Přesněji - imperiální chování Kremlu jsem tolerovali.

Takže Západ teď bude vůči vývoji v Turecku vyjadřovat znepokojení, bude protestovat kvůli masovým čistkám a zatýkání, bude žádat prezidenta Erdogana, aby neomezoval demokracii, dodržoval lidská práva a respektoval opozici, avšak Erdogan bude donekonečna odpovídat, že má důkazy o rozsáhlém spiknutí. A my nemáme možnost mu úplně dokázat, že si vymýšlí.

Může tolerance již netolerovatelného Alianci oslabit?

Za jistých okolností ji to může fatálně oslabit. Až do té míry, že bude paralyzována. Věřím ale, že diplomaté a politici vyvinou maximální úsilí, aby k tomu nedošlo.

Budeme možná svědky jejich až neuvěřitelné ekvilibristiky, kdy si Turecko se Západem budou vzájemně nadávat, obviňovat se a spílat si. Přitom si ale budou uvědomovat, že jde až o příliš vážnou věc, než aby pod tlakem - jakkoliv oprávněných - emocí rozvolnily pro bezpečnost světa tak moc důležitou organizaci, jakou Severoatlantická aliance je.

Před Západem, zejména ale před USA, stojí až titánská diplomatická práce taktiky a strategie: abychom zkrátka sami před sebou neztratili tvář a zůstali věrni pro nás zásadním principům, hodnotám. A přitom nerozbili pro naši bezpečnost životně důležitou Alianci.

V opačném případě přišoupneme Erdogana k Putinovi, jakkoliv nás bude i s tímhle vědomím turecký prezident vydírat. Což už nám jednou předvedl kvůli uprchlické krizi.

Pokud to mohu přeložit do "novinářštiny", tak NATO i Unie budou v Turecku tolerovat porušování lidských práv, možná trest smrti či v lepším případě drakonické tresty odnětí svobody pro opozici? Jen když si Turecko udržíme jako spojence a v NATO?

Tahle vaše novinářská interpretace či "novinářština" zní pro mé uši naprosto brutálně. V zásadě ale nejste daleko od pravdy. Jen stále doufám, že represe nebudou nakonec tak masové, jak to jejich první vlna naznačuje.

Hledání východisek a kompromisů z rizikových situací, v nichž jsme se ocitli, to je tvář reálné politiky. Jakkoliv nás to může právem rozhořčovat, pobuřovat a deprimovat. Tak to prostě vždy bylo, je a bude. Bohužel. A tady nemáme moc na výběr. Nechceme-li, aby Turecko odešlo z NATO a vytvořilo jinou alianci s Ruskem.

Jak říkám - tohle je už ta nejvyšší geopolitika. Erdogan Západu v podstatě říká, že když nepůjde s ním, tak má v záloze alternativu: Putina, s  nímž si v zásadě rozumí, vzájemně se respektují a oba mluví řečí síly.

A já s nadsázkou a jejich optikou dodávám: na rozdíl od prohnilého a liberálního Západu, který se sice ohání demokracií, je ovšem civilizačně rozvrácen. Svoboda slova je přece tak hrozná a urážlivá, že lze veřejně urážet tureckého prezidenta (satirik Jan Böhmermann ve vysílání ZDF Neo Magazine Royale odrecitoval tzv. limerickou báseň, která obsahovala četné urážky tureckého prezidenta - pozn. red.), tohle už přece není společnost, kterou my Turci považujeme za civilizovanou.

Takže v Kremlu teď asi slaví.

O tom nepochybuji. Vždyť tu máme roztržku uvnitř Aliance, která posiluje Erdoganovy sympatie k Putinovi a Rusku. Nedivme se tomu. Každý rozkol západní části světa, do níž Turecko prostřednictvím Aliance patří, jde Vladimiru Putinovi doslova na ruku.

V Kremlu z toho musí mít zákonitě obrovskou radost. Vždyť kdo jiný by ji měl mít?

Pokud bude Erdogan zneužívat svoji moc a bude pokračovat v islamizaci státu, přijde otázka, jestli je Turecko tím pravým partnerem, říká Šedivý. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

Další zprávy