Od našeho zpravodaje - Washingtonská demokratická starostka Muriel Bowserová oficiálně pojmenovala dříve rušnou ulici v centru města, kterou loni v červnu zabrali aktivisté hnutí Black Lives Matter a na vozovku namalovali velká žlutá písmena BLM, "náměstí Na černošských životech záleží" (Black Lives Matter Plaza). Podle radnice jde o "nejnovější pamětihodnost hlavního města země".
Když ale vyjedete na americký venkov, jsou na zahradách u rodinných domů, na ohradách okolo pastvin či na stodolách stále nápisy, cedule a transparenty na podporu Donalda Trumpa. A vždy jednou za čas projede kolem silný truck, na jehož otevřené korbě plápolá vlajka se jménem bývalého prezidenta.
Barbara Werkheiserová je spolumajitelkou železářství v menším městě Nazareth v západní Pensylvánii. Je republikánka, dvakrát hlasovala pro Donalda Trumpa a teď cítí zklamání a hořkost. "Nemůžu říct, že to byl vyloženě podvod…, ale v pořádku to určitě nebylo, demokraté si před volbami přizpůsobili pravidla," říká k výsledkům loňských prezidentských voleb.
"Byl to pro mě šok, že Trump tady prohrál. Vůbec nevím, kde se jeho voliči vzali," říká konkrétně o svém městě. O několik ulic dál od jejího železářství provozuje své květinářství Jenny DeLorenzová. Demokratka, která by si bývala za prezidenta nejvíce přála levicového senátora Bernieho Sanderse.
"Pro Bidena jsem ale také hlasovala bez rozmýšlení. Šlo o to, zbavit se Trumpa," říká. "Nebezpečí ale nezmizelo. Vidím okolo sebe, jak se 'trumpisté' ještě více zatvrdili," dodává. Když o ní letos v dubnu napsal list Wall Street Journal, s jehož reportérem si povídala, dostala prý "neuvěřitelně zlé a sprosté reakce".
"A byli to lidi odsud z města," krčí květinářka Jenny smutně rameny.
Chybí už jen odplivnutí
Podle Barbary Werkheiserové jsou to ale naopak demokraté, kdo jsou "agresivní a nebezpeční". "Snaží se určovat, jak máme žít a co můžeme říkat. Je to stále horší," tvrdí. Její naštvaný tón se změní, když přeruší rozhovor s novinářem, aby obsloužila zákazníka.
Běloch, šedesátník v montérkách, si přišel koupit drátěné kruhové koše, po kterých se budou pnout rajčata. Po zaplacení se na odchodu zastaví, nedá mu to, aby se nevyjádřil k rozhovoru, který zaslechl při vstupu do prodejny. "Mluvíte o tom, co je teď v Bílém domě?" zeptá se a je zřejmé, že jméno Joe Biden nebo dokonce slovo prezident není ochoten vůbec vyslovit. "Tak to je naprosté neštěstí, katastrofa," odpoví si sám tak znechuceně, že chybí už jen odplivnutí.
Majitelka železářství souhlasně přikývne. Na úvahu, že americké ekonomice a podnikatelům, jako je ona, se po pandemii už zase vede dobře a že Biden na tom přinejmenším nic nezkazil, pokud tomu i nepomohl, odpovídá ustaraným výrazem. "Není to dobré, věci se zdražují a některé vůbec nejsou," říká. Před pár dny prý například vrátila už objednané pracovní rukavice. "Před epidemií stál jeden pár 12 dolarů, teď je za 29. Vůbec nevím proč, něco je ale špatně, za tyhle peníze to prodávat nebudu," stěžuje si.
A stejnou záhadou, kterou také přičítá Bidenovi, je prý nedostatek výrobků. "Některé věci, které jsem běžně měla, teď nejdou objednat. Nejsou. A to prostě není zdravá ekonomika," vysvětluje, proč podle ní "demokraté zkazí všechno, co Trump dokázal".
Mikrokosmos rozštěpení Spojených států
Jenny DeLorenzová si naopak nemůže vynachválit, že se loni v říjnu rozhodla odejít z ordinace očního lékaře, kde pracovala jako asistentka, a zřídila si vlastní květinářství. Epidemie v USA sice tehdy ještě nebyla na ústupu, ale pro její podnik to prý byla spíše velká startovní výhoda.
"Lidé trávili více času doma, a tak to chtěli mít hezčí. Kupovali kytky domů i na zahrady," říká Jenny. Bidenovu ekonomickou politiku hodnotit nechce, protože tomu prý nerozumí. "Mně se vede dobře, přijde mi, že lidé mají peníze, tak to Biden asi nedělá špatně," uvažuje. Loni na podzim začínala s jednou zaměstnankyní, teď už má tři a odhaduje, že ještě poroste.
Z českého pohledu je město Nazareth zajímavé tím, že se zde v 18. století usídlila Moravská církev. V historickém muzeu Moravské církve mají busty Jana Husa a Jana Ámose Komenského. Z amerického pohledu je ovšem Nazareth mikrokosmem rozštěpení Spojených států.
Okres Northampton, kam Nazareth patří, hlasoval v prezidentských volbách v letech 2008 a 2012 pro demokrata Baracka Obamu. V roce 2016 ale dali voliči přednost republikánu Donaldu Trumpovi. Loni tady velmi těsně vyhrál Joe Biden.
Jedním z důvodů tohoto kyvadla je struktura voličstva. Je profesně a politicky namícháno. Jsou zde lidé z výrobních provozů a vedle toho zaměstnanci služeb, tradiční farmáři s lány kukuřice nebo i mladší podnikatelé, kteří provozují malé rodinné pivovary či "landscaping", čili "zahradní architekturu".
Zbyl jen rezavý komplex
Do 90. let minulého století dojížděla řada lidí z Nazarethu do železáren v patnáct kilometrů vzdáleném Bethlehemu. V roce 1995 ale tamní výroba po předchozím postupném útlumu definitivně skončila. Z někdejší hutnické chlouby celé západní Pensylvánie, z továrny, kterou ve své písni Allentown zvěčnil zpěvák Billy Joel, zbyl jen obrovský rezavý komplex na břehu řeky Lehigh.
Dlouhodobé důsledky tohoto úpadku výrobního sektoru, a to nejen v okrese Northampton, ale i jinde v Pensylvánii a celém průmyslovém Rezavém pásu (Rust Belt) na středozápadě USA, byly jedním z důvodů, proč Donald Trump v roce 2016 vyhrál volby v Pensylvánii, Michiganu a Wisconsinu. Ve státech, které předtím patřily demokratům.
Trump přesvědčil mnohé zdejší voliče, že demokraté je nechali napospas dopadům globální ekonomiky a obchodu. Že neudělali nic pro to, aby do regionu vrátili ztracená pracovní místa. Jenže to se po vítězství ve volbách nepovedlo ani Trumpovi - zaměstnanost v těžkých provozech se v Pensylvánii za čtyři roky jeho prezidentství nijak nezvýšila.
Barbara Werkheiserová a Jenny DeLorenzová, které se na ničem neshodnou, jsou svého druhu metaforou obecného společenského rozštěpení Ameriky. Barbara si stěžuje na příliv imigrantů, kteří podle ní berou Američanům pracovní místa. Podle Jenny jsou mezi jejími zákazníky právě "latinos", imigranti z Mexika a Střední Ameriky, ti nejmilejší a nejskromnější lidé.
Jenny má své květinářství vyzdobené duhovými praporky, na znamení respektu k právům LGBT komunity. Barbara při tomto tématu zvedne oči v sloup, ani jí to nestojí za slovo. Jenny se angažuje za přísnější zbraňové zákony, u Barbary v železářství si můžete koupit a na triko připnout placku s nápisem Guns Save Lives, tedy Zbraně zachraňují životy.
Jen v jedné věci se shodnou. Může se Bidenovi podařit sjednotit Ameriku? "Ne, s nimi se dohodnout nelze," říká Barbara o demokratech. "Dříve jsem se s nimi pokoušela mluvit, teď už ne, nemá to cenu," tvrdí zase Jenny o republikánech.
Radši se o politiku nezajímat
Jesse Norman má z matčiny strany italské kořeny a je to vidět. Při rozhovoru rozhazuje rukama a dělá jimi gesta, jako by byl Marcello Mastroianni. V Nazarethu provozuje obchod s koberci a podlahovými krytinami a epidemie pro něj byla "skvělým obdobím".
"Lidé seděli doma u televize, nudili se, podívali se na podlahu, zjistili, jak je ošoupaná, a šli si koupit novou," vysvětluje dobře naložený Jesse.
Zdá se skoro hloupé převádět řeč na politiku, ale nakonec z toho vzejde další vysvětlení jeho dobré nálady. "Nevolím, nestarám se o politiku," říká prodavač, který pochází z New Yorku, kde v 90. letech se svojí firmou zařizoval byty. Když líčí, že měl velký zavedený podnik, ukáže se, že i on má politické názory.
"Trumpa bych nikdy nevolil, znám ho totiž osobně," vypráví Jesse, že v New Yorku tehdy vybavoval i Trumpem vlastněné domy. "Vždy nerad platil, oddaloval to a někdy prostě nezaplatil. Jako podnikatel byl šméčko a stejný je jako politik," tvrdí Jesse, který nakonec přejde i k Bidenovi.
"Ten už měl být v důchodu, demokraté by potřebovali někoho, kdo je mladý. Ne věkem, ale v srdci!" bouchne se Jesse do hrudi, sám sebou dobře pobaven. Zvážní až při odpovědi na otázku, proč vůbec odešel z New Yorku do malého města v Pensylvánii.
"Bylo to po 11. září, umřelo mi tam několik kamarádů," vrací se k teroristickým útokům z roku 2001, kdy se na Ground Zero zřítily věže Světového obchodního centra. Tehdy se také Jesse Norman, jak ještě vysvětlí, "přestal zajímat o politiku". "Nemusím se tak s nikým hádat, nedělám si nepřátele," uzavírá.
Na poznámku, zda to není nakonec nejlepší způsob, jak být v současné Americe spokojený a bezstarostný, podá novináři vizitku. "Ozvěte se, až přijedete příště. To je na delší povídání, nejlépe u italského vína…" směje se. Ale pak už zcela vážně dodá: "Mám o Ameriku strach. Rozpadá se před očima."
