Řím - Po ohlášeném odchodu premiéra Silvia Berlusconiho si Evropská unie a finanční trhy oddechly, nad nejbližší budoucností Itálie se však nadále vznáší nejistota.
Předseda vlády, jeho Lid svobod (PdL) i koaliční Liga severu (LN) vidí jako nejlepší řešení předčasné volby, které by podle nich měly být vyhlášeny, jen co parlament schválí nezbytné ekonomické reformy. Předběžně se mluví o únoru.
S volbami ovšem nesouhlasí levicová opozice, ačkoliv by je podle všech průzkumů veřejného mínění jasně vyhrála. Její vůdce Pier Luigi Bersani naopak navrhuje vládu národní jednoty s účastí všech politických stran zastoupených v parlamentu.
Proti takovému kroku je zase Berlusconi, jenž odmítá i "kabinet technokratů", preferovaný řadou ekonomů a prezidentem Giorgiem Napolitanem.
"Předčasným volbám dává přednost většina členů vedení PdL, protože si vládu národní jednoty dosti dobře nedokáže představit," řekla agentuře Reuters ministryně školství a Berlusconiho blízká spolupracovnice Mariastella Gelminiová.
Vládu technokratů, k níž Itálie v krizových okamžicích své poválečné historie už sáhla několikrát, představitelé její strany zavrhují jako "nedemokratický puč odporující výsledku voleb z roku 2008". A ty PdL se svými spojenci drtivě vyhrála.
Průzkumy ukazují na vítězství levice
Teď je ovšem situace opačná.
Pokud by nyní Italové šli k volebním urnám, získala by levice přibližně 45 procent hlasů, o deset procent více než blok stran pravého středu.
Opoziční Demokratickou stranu (PD) podporuje sice podle úterního průzkumu agentury Digis 26,4 procenta respondentů, zatímco Berlusconiho PdL 25,1 procenta, hlavní síla na italské levici má však více spojenců.
Pro Ligu severu by se nyní totiž rozhodlo pouze 8,9 procenta a pro Pravici 1,2 procenta, kdežto nově vzniklá formace Levice, ekologie a svoboda má osmiprocentní podporu a Itálii hodnot bývalého milánského soudce z týmu Mani pulite (Čisté ruce) Antonia di Pietra chce volit 7,4 procenta dotázaných.
Tábor levice může navíc podpořit ještě občanské Hnutí pěti hvězd se čtyřmi procenty a Socialistická strana a Levicová federace se třemi procenty.
Je navíc velmi nepravděpodobné, že by hlavní vládní uskupení podpořila Unie demokratických křesťanů a středu (UDC), kterou podporuje sedm procent voličů a která až doposud vždy hlasovala s opozicí.
Naopak se dá očekávat, že odpadlíci z PdL, sjednocení pod vedením předsedy parlamentu Gianfranka Finiho v Budoucnosti a svobodě (FLI), kteří mají v průzkumech přibližně pětiprocentní podporu respondentů, přejdou zpět k Berlusconimu a jeho lidem.
Rozhodne prezident
Il cavaliere, jak se premiérovi tradičně přezdívá, navzdory bezpočtu skandálů nejrůznějšího druhu, do nichž byl za svou sedmnáctiletou politickou kariéru zapleten, ovšem zjevně počítá s tím, že roztříštěná opozice se před volbami nedokáže sjednotit a v parlamentu bude mít opět většinu blok středopravých stran.
Rozkouskována byla ale italská levice i pravice od počátku 90. let, kdy padly tradiční velké politické strany v zemi: křesťanská demokracie a socialisté. Od druhé světové války se v Itálii ostatně vystřídalo u moci na pět desítek vlád.
Hlavní slovo tak bude mít nakonec zřejmě prezident Napolitano, kterému italská ústava dává velké pravomoce. Parlament může rozpustit, v podstatě kdykoli to uzná za vhodné.
I pokud Berlusconi skutečně dodrží svůj slib a příští týden složí funkci, není totiž vůbec jisté, jak rychle dokáže Poslanecká sněmovna schválit reformní zákony, na které tolik čekají Evropská unie a finanční trhy.
Do Říma proto dnes odcestovala zvláštní mise EU, která má ve spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem kontrolovat plnění státního rozpočtu, a tím zabránit dalšímu navýšení deficitu a zadlužení země.
To se dnes rovná 120 procentům hrubého domácího produktu Itálie, a tím i astronomické částce 1,9 bilionu eur (téměř padesát bilionů Kč).
Nejistota, která provází Berlusconiho odchod, se okamžitě projevila při středečním obchodování na burzách. Po krátkém počátečním růstu, jenž následoval po oznámení premiérovy nadcházející rezignace, začaly akcie zase padat.