Paříž, Řím, Berlín - Nárůst zadluženosti se v posledních letech nevyhnul ani nejbohatším evropským zemím a jejich vlády se za každou cenu snaží vylepšit bilanci státního rozpočtu.
Na rozdíl od Česka, jehož dluh činí přibližně polovinu evropského průměru, nesahají ale tyto země jen k redukci sociálních dávek a zmrazování platů státních zaměstnanců.
Italský ministr financí Giulio Tremonti se počátkem tohoto měsíce rozhodl dodatečně zdanit nejbohatší občany a ke stejnému kroku přistoupil ve středu jeho francouzský kolega Francois Baroin. O posunutí nejvyšší daňové sazby směrem vzhůru již několik měsíců diskutuje kabinet spolkové kancléřky Angely Merkelové.
"Je legitimní požadovat v současném kontextu od bohatých větší úsilí s cílem zvednout rozpočtové příjmy," citoval deník Le Monde hlavního finančního poradce prezidenta Nicolase Sarkozyho Alaina Minka.
Nejradikálněji si v daném ohledu počíná vláda multimilionáře Silvia Berlusconiho. Šéf rezortu financí Tremonti navrhl, aby dalšími deseti procenty byly napříště zdaněny příjmy nad 150 tisíc eur ročně. Nejvyšší sazba platná pro ty, kdo na Apeninském poloostrově vydělávají 75 tisíc eur a více, přitom činí 43 procent.
Skromná Francie
Baroin byl o mnohem skromnější.
Dodatečnými třemi procenty zdanil příjmy nad 500 tisíc eur ročně. Jedná se o čistě symbolický akt, bohatí si utrhnou od úst dalších patnáct tisíc eur za rok a státní pokladna se tímto způsobem obohatí o přibližně dvě stě milionů eur.
Prezident Sarkozy se tímto způsobem snaží čelit kritice levice a odborů poukazujících na to, že hlavní tíhu snižování deficitu státního rozpočtu ponesou nízko- a středněpříjmové skupiny obyvatel.
Ve Francii je špičková sazba daně 40 procent a podléhají jí ti, kdo daní částky od 70 tisíc eur výše.
Dlužno ale říci, že zatímco italský dluh činí nyní 125 procent hrubého domácího produktu, francouzské zadlužení je na úrovni osmdesáti procent. Obě země chtějí začít znovu plnit maastrichtská kritéria v roce 2013, kdy hodlají rozpočtový schodek dostat pod tři procenta HDP.
V celé Evropě vzbudil tento týden pozornost článek patnácti francouzských průmyslníků uveřejněný v časopise Le Nouvel Observateur, v němž požadovali navýšení daní pro bohaté, byť "v rozumné míře neprovokující daňové úniky a přesun kapitálu do zahraničí".
Kampaň proti "lidským parazitům"
S daňovými úniky se rozhodla začít důrazně bojovat Berlusconiho vláda. Ministerstvo financí proto spustilo počátkem měsíce kampaň proti "lidským parazitům" neplatícím daně.
Na plakátech, které rozmístilo podél silnic a ve městech figurují paraziti napadající ryby či psy a vedle nich je obrázek vousatého muže s nápisem "Parásito umano" a textem: "Žít z peněz druhých škodí celé společnosti. Pokud bude každý platit daně, rozdělí se daňová zátěž (spravedlivě) mezi všechny."
Finanční experti odhadují, že daňové úniky, zejména ze strany těch lépe vydělávajících, představují přibližně osm procent hrubého domácího produktu země, tedy asi 112 miliard eur.
Z daňových úniků a finančních podvodů byl v minulosti opakovaně obviňován právě Berlusconi, vždy se ale dokázal vykroutit z osidel, které na něj nachystali "rudí soudci".
Ke zvýšení daní pro bohaté se Francie a Itálie odhodlaly také z toho důvodu, že hospodářský růst se ve druhém čtvrtletí tohoto roku v obou zemích prakticky zastavil.
Bohatí bohatnou, chudí chudnou
Růst se výrazně zpomalil také ve Spolkové republice, která o reformě daní debatuje již řadu měsíců.
Zatímco ale část poslanců vládní Křesťanskodemokratické unie (CDU) v čele s význačným členem rozpočtového výboru Bundestagu Norbertem Barthlem navrhuje zvýšit zdanění špičkových příjmů, šéf bavorské CSU Horst Seehofer, koaliční liberálové z FDP i ministr financí Wolfgang Schäuble jsou proti.
Vláda totiž počítá v roce 2013 s částečným snížením daní u většiny obyvatel a nechce, aby je ze svých daní financovali bohatí. Uvažuje mimo jiné o navýšení nezdanitelného základu ze současných 8004 euro ročně o dalších sto eur.
Snížit by ale mohla i nejnižší daňovou sazbu činící v současnosti 14 procent. Nebo se pokusit zmírnit daňovou progresi. Ta stoupá prudce ve skupině příjmů mezi 8100 a 13 500 eur ročně, a to až na úroveň 24 procent.
Dvaačtyřicetiprocentní daň platí v Německu lidé vydělávající 52 900 eur. Díky nejrůznějším daňovým zvýhodněním ale mohou tento tarif snížit až na třicet procent.
Špičková sazba ve výši 45 procent platí pro úzkou skupinu nejbohatších s příjmem nad 250 tisíc eur ročně.
"Levicověji" smýšlejícím členům CDU dává za pravdu fakt, že od poloviny 90. let se příjmy pěti nejbohatších rodin v Německu zvýšily o padesát procent, zatímco platy chudších vrstev společnosti a těch průměrně vydělávajících spíše stagnovaly.
Průměrný plat v Německu dnes činí přibližně 2700 eur, dosáhne na něj ale podobně jako v Česku necelá třetina populace.
ČR má na rozdíl od Německa - a tak jako většina postkomunistických zemí - rovnou daň. Bohatí, stejně jako chudí platí díky daňové reformě zavedené kabinetem Mirka Topolánka patnáctiprocentní daň ze "superhrubé mzdy".
