Brusel - Vyslovení nedůvěry české vládě během jejího premiérového předsednictví v Radě EU je novou ranou reformám, které mají za cíl podpořit globální vliv tohoto bloku, tvrdí analytici a politici.
Nejenže bude pozornost Prahy odkloněna od každodenních evropských povinností, ale může se také pozdržet česká ratifikace Lisabonské smlouvy, která podle jejích stoupenců zajistí efektivnější fungování EU rozšířené na 27 států.
Kde je image Evropy?
„Není to nyní pouze Irsko, které zřejmě neratifikuje Lisabonskou smlouvu," řekl na zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku britský europoslanec za Liberálně demokratickou stranu Graham Watson. „Hleďte si toho, aby vaše domácí problémy neoslabily váš postup," poradil českému premiéru Mirkovi Topolánkovi, než se ten úprkem vydal ze Štrasburku zpátky do Prahy.
Aby mohla vstoupit v platnost, musí být smlouva ratifikována všemi 27 zeměmi. Vyslovení nedůvěry podkopává Topolánkův vliv na potížisty v jeho vlastní straně, a tak činí nejistým schválení smlouvy v Senátu. Topolánek může raději hlasování odložit, než aby riskoval prohru.
Porážka české vlády v parlamentu, kterou zařídila v úterý večer levicová opozice a několik středopravicových odpadlíků, mohla jen těžko přijít v horší čas pro image Evropy.
Jako úřadující předseda Rady EU přivítá Topolánek v Praze 5. dubna amerického prezidenta Baracka Obamu (k bilaterálním rozhovorů se oba muži sejdou už večer předtím - pozn. red.). Mělo jít o fotogenické potvrzení transatlantického partnerství rovnocenných hráčů, kteří budou jednat o všem možném - od ekonomické krize po klimatické změny.
Místo toho bude Obama fotografům pózovat vedle odstaveného politika, jehož osud závisí na milosti euroskeptického českého prezidenta Václava Klause, který jako jediný může jmenovat nového premiéra.
Akční Francie a bojující Praha
O několik dní dříve budou Češi oficiálně reprezentovat EU na summitu skupiny největších a rozvíjejících se ekonomik G20 v Londýně, kde hodlá blok vést hlasy volající po větší regulaci. Ta by měla zabránit tržním excesům, které vedly ke krizi na trhu s úvěry.
„České předsednictví bude pokračovat jako obvykle a jsem si jistý, že to zvládneme," ujišťoval Topolánek den po ztrátě důvěry svého kabinetu ve Štrasburku.
Pro stoupence Lisabonské smlouvy však toto „jako obvykle" České republiky - malé exkomunistické země, která není členem eurozóny - není dostačující.
Po akčním francouzském předsednictví s Nicolasem Sarkozym v čele sedmadvacítky převzala v lednu kormidlo Praha a bojovala, aby zvládla dvojitou krizi: plynovou mezi Ruskem a Ukrajinou a boje v Gaze.
Kyvadlová Topolánkova diplomacie mezi Kyjevem a Moskvou pomohla plynovou krizi ukončit i utišit jeho kritiky. Ale každý v Bruselu věděl, že česká vláda je časovaná bomba, která by mohla vybuchnout - a jen málo lidí překvapilo, že k tomu skutečně došlo.
Klausovo eso v rukávu
Ve stejné chvíli, kdy Evropská komise kvapně vydávala prohlášení, v němž ujišťovala, že má stále důvěru v české schopnosti pokračovat v předsednictví, je dnes osud Lisabonské smlouvy nejistější než kdy jindy.
Až do nynějška se pozornost zaměřovala na to, zda ji ve druhé polovině tohoto roku na druhý pokus podpoří irští voliči, kteří ji minulý rok kvůli obavám ze ztráty suverenity odmítli.
Když však teď v Praze rozdává karty Klaus, vynořila se jako hlavní hrozba jejího přežití česká politická scéna.
„Pracovali jsme na tom deset let," řekl předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pöttering. „Chceme, aby byly vykonány poslední obtížné kroky, jež by umožnily této smlouvě vstoupit v platnost na začátku roku 2010."
Ačkoliv si jen málokdo dovolí předpovědět, zda smlouva projde testy v Praze a Dublinu se zdravou kůží, analytici si všímají, jak se další hráči snaží z této nejistoty těžit a získat si pro sebe více vlivu.
V G20 rozhodují jiní, ne Česko
„Situace v EU je tak vážná, že Evropa ohledně nastartování ekonomiky nikdy zcela nespoléhala na české předsednictví," říká Katynka Baryschová z londýnského think tanku Centrum pro evropskou reformu (CER).
„Myslím, že život půjde dál," říká a podotýká, že vedoucí politici ve státech jako Německo, Francie a Británie by v každém případě očekávali, že převezmou při jednáních v G20 otěže. Zde jsou totiž velkými hráči oni, a nikoliv Topolánek.
Ve Washingtonu, kde je už dlouho oficiálním postojem aplaus čemukoliv, co by ukončilo současný institucionální polospánek EU, jsou reakce ohledně českých přemetů uměřené.
Na jednu stranu činitelé podtrhávají, že EU zůstane přirozeným partnerem v otázkách finančního systému, Afghánistánu a Íránu, na druhou jeden z nich vyjádřil mírnou obavu, že Češi budou nyní ohledně otázek týkajících se EU „rozptylováni".
