Amnestovat teroristy? Německo váhá

lem, Reuters
1. 2. 2007 16:10
Berlín - Zaslouží si věznění lidé z někdejší obávané Frakce rudé armády milost? V německých médiích na toto téma zuří vášnivá debata.
Foto: Wikipedia Commons

Od únosu šéfa německého svazu podnikatelů Hannse-Martina Schleyera, kterého revolucionáři z teroristické levicové skupiny nakonec zabili, uplynulo téměř třicet let. Jeho synovi se nelíbí, že by se vrazi mohli brzy dostat na svobodu.

Stále tak vzpomíná na nejčernější historii poválečného Německa. "Ti lidé neprojevili ani náznak lítosti," tvrdí Dirk Schleyer. "Pro naši rodinu je to velmi těžké."

Soud zvažuje propuštění

Právě Schleyer, mimochodem bývalý nacista, byl jednou z nejznámějších obětí RAF. V září 1977 byl unesen a měsíc držen jako rukojmí. Únosci požadovali propuštění svých kamarádů ze stuttgartského vězení.

Nakonec byl Schleyer zavražděn v lesích ve Francii. "Nejhorší je, že stále nevíme, kdo vystřelil. Kdo je opravdu vrahem," dodává syn Dirk.

Teror v Německu
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Teror v Německu

Frakce rudé armády

  • RAF vzešla podobně jako jiné německé teroristické skupiny koncem 60. let z ultralevicových, převážně studentských kruhů.
  • Inspirovala se anarchistickými koncepty, mimo jiné i taktikami boje "městských geril" v jihoamerických státech.
  • Jejím cílem bylo odhalit údajně násilnou a nelidskou podstatu západní společnosti, skrývající se pod maskou svobody a demokracie. Svoji pravou tvář měla státní moc ukázat právě v reakci na militantní akce.
  • Spirála násilí se roztočila začátkem 70. let. Po počátečních žhářských a bombových útocích následovala první zatčení a odvety RAF v podobě únosů a vražd státních představitelů.
  • Vzájemná konfrontace vyvrcholila rok po smrti Meinhofové za "německého podzimu" 1977 spoluprací RAF s palestinskými radikály při únosu izraelského letadla, sérií vražd čelných osobností německého soudnictví a průmyslu a sebevražd představitelů RAF Baadera, Ensslinové a Raspeho.

Soud v německém Stuttgartu zatím zvažuje, zda propustit Brigitte Mohnhauptovou, jednu z vedoucích představitelek RAF, která za únosem Schleyera stála. Konečný verdikt by měl být znám koncem února.

Na kontě dvě vraždy

Mohnhauptová byla dopadena v roce 1982 a o tři roky později odsouzena na doživotí za organizování dvou teroristických vražd německých prominentů. Kromě případu Schleyer se podílela i na zavraždění šéfa Dresdner Bank Jürgena Ponta.

Mohnhauptová patřila k tzv. druhé generaci RAF. Ta první působila na přelomu 60. a 70. let a symbolizovala ji především skupina kolem Andrease Baadera a Ulriky Meinhoffové.

Vedení první skupiny spáchalo ve vězení v říjnu 1977 demonstrativní sebevraždu. Druhá generace od konce 70. do 80. let už nezpůsobila v německé veřejnosti zdaleka takový rozruch.

Přesto jsou někteří její prominenti dosud za mřížemi - například Christian Klar, Eva Hauleová či Birgit Hogefeldová. Klar, který se rovněž dožaduje propuštění, nedávno adresoval žádost o milost spolkovému prezidentu Horstu Köhlerovi.

Milost pro nelítostné?

Zatímco ale mnozí politici mají dojem, že si vězni odseděli své a je na čase přistoupit k jejich propuštění, pozůstalí se s jejich možným propuštěním nemohou smířit.

O věci se v německých médiích vede intenzivní debata. Na stránkách renomovaného magazínu Spiegel se pro omilostnění bývalých teroristů vyslovil například i filmový režisér a držitel Oscara (za adaptaci Grassova Plechového bubínku) Volker Schlöndorff:

"Omilostněny přece nemají být dané činy, ale lidé, kteří je spáchali. Jejich čin navždy zůstane vraždou," vysvětluje 67letý režisér, který k tématu RAF sám natočil dva filmy.

Nejčastějším argumentem odpůrců amnestie je ale zdánlivě neprůstřelné tvrzení, že ti, kdo sami neměli se svými oběťmi slitování, si žádnou milost nezaslouží.

 

Právě se děje

Další zprávy