Praha - I letos byl jením z hlavních témat pražské konference Fórum 2000 dialog mezi náboženstvími a civilizacemi.
Diskusi na toto téma moderovala americká katolická teoložka Doris Donnellyová. Uznávaná autorka řady knih a profesorka na univerzitě v Clevelandu tvrdí, že v Praze je už podesáté a příští rok se sem chystá na dovolenou znovu.
"Miluji tohle město," řekla před začátkem rozhovoru Aktuálně.cz
A:Mimochodem, víte ale, že se právě nacházíte v zemi, která je považována na nejateističtější a nejsekulárnější na světě ?
Ano, slyšela jsem o tom (smích). Vážně je to pravda?
A: V mnoha vyspělých zemích kostely v současnosti zejí prázdnotou, příkladem může být třeba Velká Británie. Je to znak určité krize katolické církve?
Některé jsou prázdné, některé ne. Prázdné kostely nemají samozřejmě sílu nikoho oslovit, nehovoří k lidem. Ale vidím v současnosti řadu nových trendů v křesťanství v Itálii, Francii nebo Belgii, které dokáží zaplnit kostely do posledního místa. Jsou to hnutí a lidé, kteří jistým způsobem kostely oživují. Nedávno jsem byla v Paříži a šla jsem pozdě na bohoslužbu. V hotelu mě ale ujišťovali, že určitě místo k sezení najdu. A když jsem dorazila, nebylo žádné volné. Můžete se to stát i tady.
A:V Praze na konferenci Forum 2000 moderujete diskusi o vztazích mezi náboženstvími. Asi nejdiskutovanějším tématem současnosti je soužití křesťanství a islámu. Považujete postup a šíření islámu na západní polokouli v posledních desetiletích za velkou výzvu křesťanům?
Jednoznačně ano. Za velkou výzvu. Nejenom v Evropě, jak se někdy Evropané domnívají, ale i ve Spojených státech. Já žiji v Clevelandu, což je poměrně malé město ve srovnání s New Yorkem nebo Los Angeles. Ale už před osmi lety tam měli osm mešit a dnes je jich tam už pětatřicet.
Muslimové berou svoji víru velmi vážně, intenzivně ji prožívají, znají ji a zachovali si misijní úsilí. Zdůrazňují to, čemu věří, chtějí s vámi o tom hovořit a chtějí, abyste tomu věřili také.
Naproti tomu křesťané v současnosti jsou velmi pasivní. Aktivně víru nešíří, ani směrem k vlastním dětem. Domnívají se, že to přijde jaksi samo. Vzestup islámu je výzvou hlavně pro mladé lidi, aby i oni věděli něco o vlastní víře.
Já mám s muslimy dobré zkušenosti, mnoho z nich jsou milí lidé. Dokonce moji sousedé jsou muslimové. Ale říkám svým studentům, že pokud se křesťanská víra nebude dá předávat z generace na generaci a nebude pro lidi důležitá, mohou se jednou USA stát muslimskou zemí.
A:To zní ale přece jen poněkud přehnaně?
Nemyslím tím jen to, kolik procent obyvatelstva budou muslimové tvořit. Nejde mi o takové statistiky. Jde o zanícení lidí prožívat svoji víru a pěstovat ji.
A:Jak se jako teoložka díváte na karikatury proroka Mohameda? Jde tady o svobodu slova, nebo jen o touhu urazit?
Od obojího trochu. Měla by se projevovat jistá zdvořilost vůči náboženství. Ale každá reakce by měla mít své meze. Já jsem se setkala i s velmi urážlivými karikaturami vůči křesťanství a skoro se divím, že křesťané se tím vůbec nezabývají. Znovu musím zopakovat, že křesťané jsou zkrátka v současném světě příliš pasivní.
A: Jste známá jako obdivovatelka papeže Jana Pavla II., který podle Vás katolickou církev pozvedl. Vidíte dnes v církvi podobnou charismatickou osobnost, která by dokázala podobným způsobem zaujmout mladé lidi?
Myslím si, že příští papež bude z Latinské Ameriky a že to bude osobnost atraktivní a inspirující pro věřící a pro mladé lidi. Někdo, kdo bude hovořit více i k rozvojovému světu, nejen k Evropě. Takový člověk může být podobným přínosem jako byl Jan Pavel II.
A:Věříte stále jako teoložka tomu, že všechny proudy křesťanství - katolicismus, protestantství a pravoslavné církve - se znovu mohou slít v jeden? Že ekumenické snahy mohou být úspěšné a křesťanstvo se znovu sjednotí ?
Doufám, že ano, i když samozřejmě nemůžeme hovořit o nějak blízké budoucnosti. Je to velmi pomalý proces. Ale úspěchem je jistě už to, že spolu hovoříme. Že už si díky Bohu nestínáme hlavy a neupalujeme se, jako se to kdysi stalo Janu Husovi.
