Šéfa Trumpovy diplomacie převálcoval Bílý dům. Větší vliv než Tillerson mají tajemní "trumpisté"

Daniel Anýž Daniel Anýž
Aktualizováno 13. 3. 2017 13:02
Dosavadní působení Rexe Tillersona ve funkci nového ministra zahraničí USA je rozpačité. Důležitá rozhodnutí o americké zahraniční politice zatím za něj dělá někdo jiný - hlavně samotný Bílý dům. Diplomaté mají navíc rozhodnutím prezidenta Trumpa dostat o třetinu méně peněz. Podle bývalého náměstka ministra zahraničí Nicholase Burnse by šlo o likvidační opatření, sám Rex Tillerson ale neprotestuje. Podle kritiků už je předem smířen s tím, že tzv. "měkká síla" bude v zahraniční politice administrativy Donalda Trumpa odsunuta na vedlejší kolej.
Americký ministr zahraničí Rex Tillerson v objektivu kamery na tiskové konferenci.
Americký ministr zahraničí Rex Tillerson v objektivu kamery na tiskové konferenci. | Foto: Reuters

Washington - Japonsko, pak Jižní Korea a na závěr tři dny v Číně.

Americký ministr zahraničí Rex Tillerson vyráží v úterý na svoji zatím nejdelší a nejnáročnější zahraniční cestu.

Těžká mise to ale bude nejen proto, že v jihokorejském Soulu bude Tillerson jednat za tamní velmi rozjitřené vnitropolitické situace, krátce po odvolání prezidentky Pak Kun-hje i po nových severokorejských raketových testech. A nejen proto, že mezi Pekingem a Washingtonem narostlo po nástupu Donalda Trumpa napětí.

Pro samotného Tillersona to bude hlavně důležitý test. Bude totiž ostře sledován.

Jeho dosavadní působení v roli ministra zahraničí USA hodnotí řada bývalých amerických diplomatů a politologů s velkými rozpaky. Ne-li vyloženě negativně.

Tillerson je podle nich nevýrazný, ve stínu Bílého domu, prezidenta a úzkého týmu jeho spolupracovníků.

"Jeho pozice je velmi slabá," konstatuje Rober Jervis, profesor mezinárodní politiky na Kolumbijské univerzitě, v časopise Foreign Policy.

Trumpovi lidé údajně záměrně nechávají Tillersona stranou většiny důležitých zahraničněpolitických jednání a rozhodnutí. Podle ještě kritičtějších hlasů je sám Tillerson už smířen s tím, že v řadě konkrétních věcí bude poslušně následovat Bílý dům.

Trumpista, kam se podíváš

Vidět je to i v personální politice. Bílý dům Tillersonovi vetoval výběr některých klíčových spolupracovníků. Zkušený diplomat Elliot Abrams, který začínal už v administrativě Ronalda Reagana, se měl stát Tillersonovým prvním náměstkem.

Jeho kritika Donalda Trumpa v loňské kampani ho ale vyřadila ze hry. Proti byl Trumpův poradce Steve Bannon.

Ani některé další nejbližší kolegy na ministerstvu zahraničí si údajně ministr nemohl vybrat úplně sám. "Tillerson je obklopen řadou docela tajemných 'trumpistů'," citoval časopis The Atlantic pod podmínkou anonymity výše postaveného zaměstnance ministerstva zahraničí.

Celé ministerstvo zahraničí USA profesně navíc utrpělo hned po Trumpově inauguraci, kdy demonstrativně odešla celá skupina nejzkušenějších úředníků.

Vedení ze zálohy?

Rex Tillerson má ale i své obhájce. Podle nich dává přednost jednání mimo světla reflektorů. Jeho výsledky pak sice nejsou tolik vidět, ale jako ministr zahraničí je údajně efektivní.

Podařilo se mu například zprostředkovat první návštěvy saúdského ministra zahraničí v Iráku po dvaceti letech. "Už taky plánuje, jak začne čelit Putinovu nevybíravému chování," uvedl republikán Bob Corker, předseda zahraničního výboru Senátu pro deník New York Times.

Podle Henryho Kissingera, doyena americké diplomacie, který se s Tillersonem před pár dny setkal na ministerstvu zahraničí, je sice běžnější, že se nový ministr snaží hned po svém nástupu zviditelnit. Tillerson se ale podle Kissingera chce nejdřív seznámit se "všemi nuancemi" svého úřadu.

"Zapůsobily na mě přesvědčení a sebejistota, které projevil," podělil se Kissinger o své dojmy s New York Times.

Neviditelný ministr

Faktem ale zůstává, že v dosavadní zahraniční politice Trumpovy administrativy nebyl Tillerson příliš vidět.

Neúčastnil se washingtonské schůzky prezidenta Trumpa s kanadským premiérem Justinem Trudeauem, ani prezidentova jednání s japonským premiérem Šinzo Abem.

Taky během návštěv britské premiérky Theresy Mayové a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua ve Washingtonu zůstal Tillerson stranou hlavního dění.

Podle amerických médií mají zatím v zahraniční politice USA mnohem silnější slovo prezidentovi spolupracovníci v Bílém domě. Kromě Steve Bannona především další z poradců, Trumpův zeť Jared Kushner. Tomu prezident údajně v podstatě svěřil politiku vůči Izraeli. Úplně stranou Tillersona.  

Ministr zahraničí se nepodílel na rozhodnutí Bílého domu uvalit nové sankce na Írán po jeho nedávných raketových testech. Prezident Trump se s ním neradil ani v lednu před vydáním první verze tzv. "protiimigračního verdiktu".

Výnos, který zakazoval vstup do USA lidem ze sedmi převážně muslimských zemí, přitom mohl zbytečně poškodit vztahy mezi USA a Irákem, kde Američané tamním silám pomáhají v boji s Islámským státem.

V druhé verzi protiimigračního výnosu, kterou podepsal prezident Trump minulý týden, už Irák chyběl.

Nepohodlná lidská práva

Podle bývalých i současných diplomatů je zřejmé, že Rex Tillerson klade menší důraz na věci, které nejsou prioritou ani pro prezidenta Trumpa. Jako je třeba otázka lidských práv.

Před několika týdny vydalo americké ministerstvo zahraničí prohlášení k druhému výročí zavraždění ruského opozičního politika Borise Němcova.

Ve srovnání s loňskou verzí z něj ale letos vypadla pasáž vyzývající Moskvu k "dodržování lidských práv, včetně základních svobod projevu, klidného shromažďování a sdružování".

A když Tillersonovo ministerstvo před týdnem veřejně představovalo svoji výroční zprávu o stavu lidských zpráv ve světě, sám ministr u toho nebyl. Jeho předchůdci ve funkci, ať už šlo o americké demokraty, nebo republikány, se zveřejňování materiálu vždy osobně účastnili.

Soumrak měkké síly

Do politiky vstoupil čtyřiašedesátiletý Tillerson poté, co strávil čtyři desítky let ve velkém byznysu. Konkrétně v obří těžařské firmě ExxonMobil, ve které byl od roku 2006 výkonným ředitelem. 

Jeho kritici i část aktivního amerického diplomatického sboru se bojí, že se Tillerson nejen smiřuje, ale možná i souhlasí s přístupem prezidenta Trumpa, že ministerstvo zahraničí - diplomacie a "měkká síla" - budou hrát v politice USA skromnější roli než doposud.

V návrhu rozpočtu na příští rok Donald Trump výrazně posílil výdaje na armádu. Rozpočet ministerstva zahraničí a Americké agentury pro zahraniční pomoc (USAID) se má naopak snížit až o 37 procent.

Podle Nicholase Burnse, který byl náměstkem amerického ministra zahraničí v kabinetu prezidenta George W. Bushe, by šlo v zásadě o likvidační opatření. "Pokud by byly tyto škrty přijaty, ochromilo by to zahraniční i civilní službu ministerstva," napsal Burns pro Washington Post.

Ministr zahraničí Tillerson ale návrh rozpočtu nijak dramaticky nekritizoval. Jen požádal o rozložení škrtů do tří let.

Zaměstnanci ministerstva zahraničí, citovaní časopisem The Atlantic, se bojí, že i podle názoru samotného ministra byla americká diplomacie příliš přebujelá a zbytečně nákladná.

"Takhle se asi cítili zaměstnanci britské zahraniční služby po druhé světové válce. Když zjistíte, že nad vaším impériem už ve skutečnosti slunce zapadá. Amerika je pryč. Být toho součástí, když se to navíc děje zbytečně, je hrozné," citoval časopis jednoho z déle sloužících diplomatů.

Vojenská munice namísto diplomatů

Paradoxem je i to, že sami podřízení Tillersona na ministerstvu zahraničí USA spíš citují jeho kolegu ve vládě, ministra obrany Jima Mattise. Konkrétně jeho výrok z roku 2013.

"Pokud nebudete plně financovat ministerstvo zahraničí, bude potřeba koupit víc munice," prohlásil ve svém vystoupení v americkém Kongresu Mattis, který tehdy velel Ústřednímu velitelství ozbrojených sil USA.

V 90. letech se k moci u nás dostal Mečiar, mezi ním a Trumpem najdeme zajímavé paralely, USA se z nich mohou poučit, říká analytik Dalibor Roháč. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 1 minutou

Bývalý výškař Holm kvůli urážkám skončí v olympijském výboru

Bývalý vynikající švédský skokan do výšky Stefan Holm hodlá příští rok odejít z Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Olympijský vítěz z Atén 2004 je znechucený z paušalizujících názorů na MOV i jeho samotného, které považuje za nespravedlivé.

"Je to těžké, když vás považují za velké zvíře a korupčníka. To ale já nejsem. V každém článku ve Švédsku o MOV se předpokládá, že všichni tam jsou zkorumpovaní. Totéž platí pro atletickou federaci. Už to fakt není legrace," řekl švédskému rozhlasu třiačtyřicetiletý Holm, jenž chce v MOV skončit po olympijských hrách v Tokiu.

Čtyřnásobný halový mistr světa s osobním rekordem 240 cm byl do Mezinárodního olympijského výboru zvolen v roce 2013.

Zdroj: ČTK
před 38 minutami

Trump zrušil veškeré sankce, které USA uvalily na Turecko kvůli operaci v Sýrii

Americký prezident Donald Trump nařídil zrušit veškeré sankce, které Spojené státy minulý týden uvalily na Turecko kvůli jeho vojenskému vpádu na severovýchod Sýrie. Trump to oznámil na tiskové konferenci s tím, že Turecko informovalo americkou vládu, že v Sýrii ukončí bojové operace a že klid zbraní bude trvalý.

Trump také naznačil, že sankce proti Turecku mohou být opět uvaleny, pokud by se "stalo něco, co by se mu nelíbilo".

Zdroj: ČTK
před 40 minutami

Pohledávky britské Citibank vůči OKD jsou platné, rozhodl soud

Pohledávky za více než deset miliard korun, které za společností OKD přihlásila v roce 2016 britská banka Citibank, jsou oprávněné. Rozhodl o tom Krajský soud v Ostravě. Rozhodnutí zatím není pravomocné. Spor pravděpodobně bude pokračovat u vyšší instance, protože zástupce insolvenčního správce i státní zástupce se odvolají. Rozhodnutí soudu právníci obou stran odmítli komentovat.

Těžební firma OKD se do úpadku dostala v roce 2016. Insolvenční správce Lee Louda tehdy pohledávky Citibank zamítl, a banka se tak nemohla účastnit insolvenčního řízení, jinak by byla největším věřitelem firmy. Citibank zastupuje držitele dluhopisů, které vydala v roce 2014 společnost New World Resources (NWR), jež v té době byla majitelem OKD. Společnost OKD za tyto závazky ručila.

Zdroj: ČTK
Další zprávy