reklama
 
 

Američané si zvolili léčbu Obamou. Jaká bude?

5. 11. 2008 12:30
Nový prezident USA musí především řešit dopady krize

Americké volby -------------- * [Čísla: Podrobné výsledky voleb v USA](http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=621072) * [Profil: Kdo je Barack Obama](http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/pavel-tomasek.php?itemid=4933) * [Obrazem: Jak Američané stáli fronty na volby](http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/foto.phtml?gid=8567)

Analýza - Barack Obama získal v historických volbách prezidenta Spojených států tak silný mandát, že se pro to v nedávné minulosti těžko hledá precedens. Srovnatelný triumf zaznamenal naposledy před téměř třiceti lety v roce 1980 republikán Ronald Reagan.

Zahájil jím osmiletou vládu, která se dosud vzhledem ke změnám, které pro USA znamenala, nazývá Reaganovou revolucí.

Podaří se Obamovi vytvořit srovnatelné politické dědictví? Jak naloží s čerstvým mandátem z voleb, které popřely všechny spekulace, že by se voliči mohli v poslední chvíli otočit proti prvnímu černošskému kandidátovi na prezidenta?

Ronald Reagan dokázal vytvořit koalici napříč americkou společností, jež zahrnula široké sociální skupiny včetně bývalých voličů demokratů a s výjimkou funkčního období Billa Clintona zajistila republikánům dvacet let v Bílém domě.

Obamovi se v letošních volbách podařilo obdobné: hlasovaly pro něj nejrůznější příjmové i věkové kategorie.

Získal naprostou většinu hlasů menšinových skupin - vedle černošské také hispánské, volila ho téměř polovina bílých Američanů a získal na svou stranu velké množství mladých prvovoličů. Před Obamou se otevírá šance vytvořit novou širokou většinu, která může pro nejbližší období nahradit tu Reaganovu.

Jaký program bude prosazovat

Na rozdíl od Reagana bude mít Obama k dispozici také většinovou podporu své strany v obou komorách Kongresu, což jeho postavení ještě posiluje.

Způsob, jakým tuto nově nabytou moc uchopí a jaký program její pomocí bude prosazovat, rozhodne o tom, jak bude vypadat jeho vláda, ale i o tom, jak dlouho vydrží pohromadě většinová koalice, jež Obamu dostala v noci do Bílého domu.

První náznak, kterým směrem se nově zvolený americký prezident vydá, přijde v nejbližších dnech.

Očekává se, že Obama velmi rychle začne sestavovat svůj vládní tým. Kolik republikánů se v něm objeví a jakého zaměření budou demokraté, které osloví, poskytne první vhled do strategie, kterou hodlá nový prezident sledovat od okamžiku, kdy se 20. ledna ujme úřadu.

Nejostřeji bude sledováno složení ekonomického a zahraničně-bezpečnostního týmu.

Gates v čele Pentagonu

V případě prvního patřili mezi nejbližší Obamovy poradce v předvolební kampani lidé jako bývalý Clintonův ministr financí Robert Rubin, tedy člověk, který se zasloužil o dosažení vyrovnaného rozpočtu ve druhé polovině devadesátých let, nebo Paul Volcker, šéf americké centrální banky za republikánské vlády Ronalda Reagana.

Jmenování lidí tohoto ražení na klíčové posty v budoucí administrativě může přinést ujištění, že Obama se nevydá ostře levicovou cestou, která by znamenala zvyšování daní a nezodpovědnou hospodářskou politiku.

Stejně důležité bude, koho nový prezident vybere na klíčové posty spoluvytvářející zahraniční politiku.

Obama už v předvolební kampani naznačil, že může požádat současného ministra obrany Roberta Gatese, aby aspoň po přechodnou dobu zůstal ve funkci a zajistil tak plynulý přechod mezi oběma administrativami v klíčovém resortu, který dohlíží na vedení dvou válek, do nichž jsou v současnosti Spojené státy zapojeny.

Gates před dvěma lety vystřídal v čele Pentagonu Donalda Rumsfelda a stal se symbolem umírněnější, pragmatičtější zahraniční politiky v druhém funkčním období Bushovy vlády.

Nabídka pro McCaina

Zahraniční politika je vnímána jako Obamova nejslabší stránka, je proto pravděpodobné, že si do funkce ministra zahraničí vybere zkušeného diplomata, který by však dokázal symbolizovat jeho příslib úzké spolupráce se spojenci a dialogu se zeměmi považovanými za nepřátelské vůči Spojeným státům.

Nejodvážnějším personálním tahem by byla nabídka byť i neformální role pro Obamova republikánského soupeře Johna McCaina. Ačkoli si oba v osobní rovině nesednou, Obama by mohl využít McCainovy bezprostředně povolební výzvy ke sjednocení země.

Osoby, jimiž se Obama obklopí v nejvyšších funkcích, budou důležité především symbolicky.

V americkém ústavním systému je to prezident, kdo určuje domácí i zahraniční politiku. Zásadní rozhodnutí, zda vyjít vstříc levicovému křídlu Demokratické strany, které o kompletním ovládnutí exekutivy i legislativy snilo od roku 1994, či jít cestou kompromisu s umírněnými republikány, bude na Obamovi.

V jeho dosavadní politické kariéře se dají najít příklady obojího.

Američané nechtějí úplné vychýlení doleva

Jeho působení v illinoiském senátu se vyznačovalo nadbíháním stranické staré gardě. Čtyři roky ve washingtonském Kapitolu byly ve znamení tichého podvolení se většinovému názoru strany. Až v samotném závěru předvolební kampaně, kdy si potřeboval naklonit nerozhodnuté voliče, Obama dal najevo, že hodlá po případném zvolení vládnout podle svého, nikoli dle stranického diktátu.

Existují dva faktory, které by mu měly pomoct k tomu, aby tomuto odhodlání dostál.

Jakkoli je jeho volební vítězství přesvědčivé a potvrdilo předvolební sondáže, demokratické většiny v obou komorách Kongresu jsou menší, než se očekávalo. Američané dali svým hlasováním najevo, že si naprosté vychýlení doleva nepřejí.

K tomu, aby k němu nedošlo, by měli přispět i noví demokratičtí zákonodárci. Zvoleni totiž byli v oblastech, kde by s vyhraněně levicovým programem neměli šanci na úspěch. Do Kongresu se tak dostali demokraté, kteří například hodlají podpořit rozšíření těžby ropy v chráněné oblasti Aljašky, nebo slíbili hlasovat pro prodloužení Bushem prosazených daňových úlev. Obojí jsou priority řady pravověrných republikánů.

Co tedy lze čekat od prezidenta Obamy?

Pravděpodobně celý první rok svého funkčního období bude muset Obama věnovat řešení hospodářské krize. Zastavit její rozšíření bude prioritou, kvůli níž se na druhé koleji ocitne vše ostatní.

Kongres, možná ještě ve starém složení, projedná a zřejmě i schválí další balíček na pomoc ekonomice propadající se do recese. Na nové administrativě však bude rozhodnout, jaké konkrétní investice by měly hospodářství zvednout.

Obama bude chtít co nejrychleji po volbách prosadit svůj návrh daňové reformy. Pokud nechce před voliči ztratit tvář, musí se pokusit o dohodu na reformě systému zdravotního pojištění, což byl jeden z jeho hlavních předvolebních slibů.

V zahraniční politice můžeme očekávat opatrnost. Obama krátce před volbami slíbil, že bude bedlivě naslouchat radám Davida Petraeuse, generála, který byl architektem irácké strategie v posledních dvou letech a od října převzal odpovědnost za celý středoasijský i blízkovýchodní region včetně druhé bojové fronty - Afghánistánu.

Naslouchání Petraeusovi znamená, že američtí vojáci se sice z Iráku stahovat budou, tempo jejich odchodu však bude pomalejší, než Obama plánoval. Tak, jak se budou snižovat počty vojáků v Iráku, budou se přesouvat nové posily do Afghánistánu, který Obama považuje za hlavní bitevní pole ve válce s teroristy.

V kritickém regionu Blízkého východu je těžko možné v prvním roce Obamovy administrativy očekávat zásadní diplomatickou iniciativu. Nový prezident bude plně zaměstnán řešením hospodářské situace doma. Přímo v oblasti navíc nejsou kvůli vnitropolitické krizi v Izraeli a blížícím se volbám v Íránu pro průlom příhodné podmínky.

Nezkušený prezident

Obama se ujme prezidentského úřadu v mimořádně komplikované situaci, a to jako jeden z vůbec nejméně zkušených politiků, kteří se kdy do Bílého domu nastěhovali. Rozvážný důraz, umírněnost a obklopení se zkušenými lidmi budou zřejmě tím, na co bude myslet především.

Určitě se totiž bude chtít vyhnout tomu, co se v prvních letech jejich administrativ přihodilo dvěma předchozím mladým demokratům zvoleným za prezidenta. Nástup jak J. F. Kennedyho, tak Billa Clintona do úřadu poznamenala dalekosáhlá selhání.

Chybné vyhodnocení situace přivedlo Kennedyho k fiaskům na vídeňském summitu s Nikitou Chrušovem a při pokusu o vylodění v kubánské Zátoce sviní. Billa Clintona dodnes straší krvavý debakl v Somálsku a krach domácí reformy zdravotnictví.

Léčba, kterou si Amerika, ale i celý svět od Obamy slibuje, nesmí začít podobnou katastrofou. Jinak nemá šanci na úspěch.

autor: Pavel Tomášek | 5. 11. 2008 12:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama