Jsme na jedné lodi. Američané oceňují, co Česko na Ukrajině dělá, říká Vystrčil

Daniel Anýž Daniel Anýž
10. 6. 2022 13:13
Předseda Senátu byl v minulém týdnu nejvyšším českým ústavním představitelem, který od začátku války na Ukrajině navštívil Spojené státy. Američané podle Miloše Vystrčila "registrují a rozlišují", jak se jednotlivé evropské země k ruské agresi staví. "Tato děsivá válka je zároveň příležitostí, abychom přenastavili vzájemné obchodní a hospodářské vazby," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
V Chicagu a Washingtonu, kde Miloš Vystrčil jednal v Kongresu a na ministerstvu zahraničí, ho doprovázela delegace podnikatelů z více než dvaceti českých firem.
V Chicagu a Washingtonu, kde Miloš Vystrčil jednal v Kongresu a na ministerstvu zahraničí, ho doprovázela delegace podnikatelů z více než dvaceti českých firem. | Foto: Jakub Plíhal

Byla válka na Ukrajině hlavním tématem vašich politických jednání ve Washingtonu?

Šlo o jeden ze stěžejních bodů. Bylo to téma všech našich jednání a Američané vždy ocenili roli České republiky, která Ukrajinu vojensky podporuje, poskytuje humanitární pomoc a přijímá uprchlíky. Zcela konkrétně jsme se bavili o tom, jakým způsobem a jaké zbraně můžeme poskytovat Ukrajině a jak při tom ještě těsněji spolupracovat s USA. Jednali jsme o náhradě za některé těžké zbraně, které jsme už poskytli Ukrajině. My se teď snažíme tyto dodávky zbraní z USA do Česka maximálně urychlit. V souvislosti s uprchlíky nás pak zajímalo, jestli Američané nadále počítají s tím, že by podporovali evropské země, které je přijímají.

Tam byl ovšem problém, že tato pomoc šla jen do nárazníkových zemí, například do Polska, Maďarska a na Slovensko. Ale do Česka, kde je 350 tisíc uprchlíků, nikoliv.

Já jsem na jednáních vysvětloval, že na počet obyvatel je to stejné, jako kdyby do USA najednou přišlo 10 milionů uprchlíků. V Americe ale o tomto problému vědí a jsou připraveni ho řešit. Pokud přijde další podpora, tak by měla být i pro další země odstupňována podle toho, kolik uprchlíků přijaly.

Od začátku války daly USA na pomoc Ukrajině 54 miliard dolarů (více než 1,2 bilionu korun). To jsou obrovské peníze. Jaký je váš dojem? Vydrží Američanům politická vůle pomáhat Ukrajině?

My samozřejmě Američanům nemůžeme říkat, že mají dávat další peníze, a takto jsme o tom ani nemluvili. Ale pro mě ze všech jednání jednoznačně vyplývá, že jsou odhodláni Ukrajinu proti armádě Vladimira Putina nadále podporovat. To je naprosto zřejmé. V jaké to bude míře a o jaké další prostředky půjde, to jsme neprobírali.

Vyprávění o Buči

Když jste během jednání s republikánským kongresmanem Michaelem McCaulem, který je spolupředsedou zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů, zmínil, že jste navštívil Buču, kde jste stál nad otevřeným masovým hrobem, bylo vidět, jak silně to na něj zapůsobilo. Lze zobecnit, že tato konkrétní věc Američanům imponuje a vzbuzuje u nich respekt?

Já jsem to nezmiňoval na všech schůzkách. Ale to, že jsme byli přímo na Ukrajině, se do našich jednání v Kongresu promítlo.

My jsme v této souvislosti naznačovali možnost setkání zákonodárců - českých, amerických a ukrajinských - na podzim v České republice, v době českého předsednictví v Radě EU. Překvapilo mě, že o českém předsednictví vědí a jsou připraveni spolupracovat, pokud přijdeme s konkrétními projekty. Berou to jako možnost posílení transatlantického vztahu.

A návštěva premiéra Petra Fialy v Bílém domě? Dojde na ni v rámci předsednictví, tedy nejpozději do konce roku?

Nerad říkám nějaké termíny… V rámci našich jednání jsme se ovšem snažili, aby ta pravděpodobnost byla co nejvyšší.

Nicméně válka na Ukrajině je evropská válka, pár set kilometrů od českých hranic, zatímco pro Američany je to vzdálený konflikt v zámoří. Vidí váhu a nebezpečí Putinovy agrese skutečně tak silně a vážně?

Mám pocit, že to vnímají, jako by to byla i jejich válka. Jde o válku za hodnoty, které Evropa vyznává stejně jako Amerika. Jsme na jedné lodi, i když oni jsou od té samotné války mnohem dál než my. Senátoři a kongresmani, se kterými jsme mluvili, to berou velmi vážně, a to napříč politickým spektrem. Možná si uvědomují hlouběji, o co vše na Ukrajině jde, než co by mohlo vyplývat z vyjádření některých evropských politiků.

Jak tyto postoje, které znějí z Francie nebo Německa, američtí politici hodnotí?

Oni vědí, jak důležitý je jednotný postoj vůči Rusku, a zároveň je zřejmé, že pozorně sledují reakce těchto dvou zemí, konkrétně třeba francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. V jednáních jsme se nepouštěli do nějakých hodnocení. Kongresmani a senátoři ovšem mají velmi dobré informace a je evidentní, že registrují a rozlišují, kdo co prosazuje. Směrem k ruské agresi, podpoře Ukrajiny, možnému rozšíření Evropské unie nebo angažovanosti v NATO.

Malé reaktory i zelená energie

Může to znít divně, ale je válka na Ukrajině, Putinova agrese a český postoj k ní impulzem pro povýšení, upevnění česko-amerických vztahů?

Mně z jednání s Američany vyplývá, že tato děsivá válka je skutečně zároveň příležitostí, abychom přenastavili vzájemné obchodní a hospodářské vazby. A to jak z hlediska závislosti na strategických surovinách a produktech, tak v naší dvoustranné spolupráci.

Vidíme, že musíme klást mnohem větší důraz na to, abychom obchodovali se zeměmi, které jsou svobodné a demokratické, kterým důvěřujeme, které jsou ochotné společně s námi chránit naše bezpečí. Ze strany USA cítím jednoznačnou podporu, abychom se co nejrychleji vyvázali ze závislosti na totalitních zemích.

Mluvili jste o vývozu LNG do Evropy?

Několikrát nám potvrdili, že chtějí export zkapalněného zemního plynu významně navýšit. Problém je ovšem na naší straně - v Evropě nyní nemáme terminály. Ale to, že oni jsou připraveni, zaznělo opakovaně jak od demokratů, tak od republikánů.

Zároveň je tam ovšem i trend menších modulárních reaktorů, které chtějí Američané silně prosazovat. Ve spolupráci s Kanaďany na nich pracují pro budoucí možné energetické zabezpečení měst o zhruba 100 tisících obyvatel.

Otevírá se možnost do tohoto projektu vstoupit?

Jednali jsme o možnostech spolupráce, konkrétně jsme o tom mluvili s demokratickým senátorem Joem Manchinem ze Západní Virginie, předsedou výboru pro energetiku a přírodní zdroje. Rozebrali jsme právě modulární reaktory, zelenou energii, ale také to, že jeho rodina má kořeny v Ostravě, nebo jeho možnou návštěvu Prahy.

Pokud jde o nukleární energii, dotkli jste se účasti Westinghousu v tendru na dostavbu Dukovan?

Takto konkrétně jsme se nebavili, ale v rámci energetické bezpečnosti jsme mluvili o českém záměru postavit jadernou elektrárnu a o tom, že potřebujeme, aby to stavěl důvěryhodný a spolehlivý partner. Že už není možné, abychom byli závislí na čínských technologiích. Aby Čína nebo Rusko budovaly naše jaderné elektrárny - tak to už prostě nebude.

Respekt díky podpoře Tchaj-wanu

Když zmiňujete Čínu, jak silnou přidanou hodnotou pro vaše jednání ve Washingtonu a obecně pro česko-americké vztahy je veřejná podpora České republiky pro Tchaj-wan, ve které se i vy jako vysoký ústavní činitel osobně angažujete?

Pro mě osobně bylo v našich jednáních asi nejpřekvapivější, jak velký respekt má Česko a český Senát v USA - respekt vyplývající právě z politiky, kterou jsme začali dělat vůči Tchaj-wanu. V jednáních to byli zpravidla sami Američané, kdo to jako první zmínili a vyzdvihli, včetně předsedy zahraničního výboru Senátu Roberta Menendeze. Věděli to takřka všichni kongresmani a senátoři, se kterými jsem se setkal. Pro mě jako pro člověka, který je v zahraniční politice relativně krátce, je opravdu překvapivé, jak významný a silný impuls to je pro česko-americké vztahy.

USA vidí v Číně globálního strategického konkurenta, což je s otázkou Tchaj-wanu přímo provázáno.

Je to tak a my nemluvili jen o Rusku, ale také Indo-Pacifiku a právě o Číně jako dlouhodobě nejnebezpečnějším hráči coby reprezentantovi nedemokratických zemí. Američany jsme upozornili, že jako jednu z priorit našeho předsednictví máme větší aktivity EU v Indo-Pacifiku

Vraťme se ještě k česko-americkým vztahům. V Praze stále není americký velvyslanec. Vy jste na to v jednáních s americkou stranou upozorňovali. Dopadlo to na úrodnou půdu?

My říkáme, že je to chyba, symbolicky i procesně. Pokud se na jedné straně ubezpečujeme, že chceme posilovat vzájemné vazby a spolupráci, tak nemít už takřka dva roky velvyslance je prostě špatně. V tom jsme se v Kongresu setkali s pochopením. Ve smyslu: My to sice nemůžeme přímo zařídit, protože velvyslance jmenuje Bílý dům, ale budeme se snažit udělat vše pro to, abychom zjistili, proč tomu tak je, a aby se to co nejrychleji změnilo.

Video: Putin není šílený, dělá velmi promyšlené kroky, říká Vystrčil

„Musíme prosadit nejtvrdší sankce i navzdory tomu, že se sníží kvalita našeho života. Odhodit populismus. | Video: Daniela Písařovicová
 

Právě se děje

Další zprávy