Vládne přitom už dvacet let. Kandidatura muže, který před šesti lety utrpěl mrtvici, skoro nemůže mluvit a neobjevuje se na veřejnosti, vyvolala velký hněv.

Zejména mladí Alžířané žádají změny a odmítají současný systém. V jeho čele stojí armáda, zpravodajské služby a byznysmeni propojení se státní ropnou společností Sonatrach.

Protesty se odehrávají v alžírských městech už tři týdny, páteční demonstrace má být zatím největší. Bouří se studenti, odbory i právníci. Ve středu pochodovali advokáti centrem hlavního města Alžíru a provolávali hesla jako "Republiku, ne království" a "Lid si přeje změnu režimu". Toto druhé heslo často provolávali lidé v ulicích měst několika arabských zemí během takzvaného arabského jara v roce 2011.

Alžírsku se tehdy revoluce vyhnula, protože země prošla v 90. letech občanskou válkou mezi režimem a islamisty. Zemřelo v ní více než sto tisíc lidí. Alžířané proto dlouho akceptovali vládu armády s tím, že zajišťuje mír a stabilitu.

Trpělivost je u konce

Náčelník generálního štábu ozbrojených sil vydal ve čtvrtek opozici varování. "Budeme garantovat bezpečnost země a nedovolíme návrat roků bolesti," prohlásil. Zatím vojáci zůstávají v kasárnách, proti demonstrantům zasahují "jen" policisté.

Trpělivost je ale nyní u konce. Ekonomika nezvládá velký populační růst. Sedmdesát procent obyvatel Alžírska je mladších třiceti let, přitom z této věkové skupiny je čtvrtina lidí nezaměstnaná. Katastrofálně se nedostává bytů.

Související

Alžírsko pohltily protesty proti prezidentově opětovné kandidatuře. Policie zasáhla

Země je závislá na vývozu ropy a zemního plynu. Dominantní pozici v převážně státem vlastněné ekonomice má ropná a plynárenská společnost Sonatrach. Alžírsko je klíčovým vývozcem energie i do Evropy: je třetím největším importérem ropy a zemního plynu do Evropské unie po Rusku a Norsku.

Víc než 50 let v politice

Prezident Buteflika působí v alžírské politice už déle než půl století. Po získání nezávislosti v roce 1962 byl prvním ministrem zahraničí, později musel na čas odejít do exilu, žil ve Švýcarsku. Prezidentem se stal v roce 1999 a podařilo se mu ukončit občanskou válku.

Na veřejnosti se objevil naposledy na konci roku 2011, kdy slavnostně otevíral alžírské metro.

Tento týden se vrátil domů z léčení v Ženevě a v dopise uvedl, že "demonstrací mohou zneužít nebezpečné domácí a zahraniční skupiny, které mohou vyvolat krizi". Nekonkretizoval, koho tím myslí.

Francouzská média ale upozorňují na to, že opozice vůči režimu je nejednotná a nekoordinovaná. Nejde o hnutí s jasným vedením, jako je tomu například ve Venezuele.

Pokud by se politická a bezpečnostní situace v severoafrické zemi zhoršila, Paříž se obává migrační vlny do Francie. Obě země udržují z koloniálních dob těsné vztahy a stále platí, že téměř každý Alžířan umí francouzsky. Někteří i lépe než arabsky. A ve Francii žije více než milionová komunita přistěhovalců alžírského původu.