"Rodina mi říká, ať nechodím na protesty. Je ale důležité, aby byl náš hlas slyšet. Nebojím se," vysvětluje pro britskou stanici BBC Sara, jejíž jméno redakce změnila kvůli obavám o její bezpečnost. Při pořizování videa z jedné takové demonstrace jí bojovník Tálibánu vyrazil telefon z ruky. Spolu s dalšími ženami pak čelila na ulici násilí i nadávkám.
"Všechny nás zbili. Řekli nám, abychom šly domů, protože tam ženy patří," dodává Sara.
Džia, matka čtyř dětí, jejíž jméno muselo být také změněno, přišla na jiný poklidný protest. Pak ale spatřila několik vozidel, která přivezla desítky tálibánců. "Dvakrát mě udeřili do ramene, cítila jsem bolest po celém těle. Pořád nemůžu rukou hýbat," říká. Ozbrojení muži ženám podle jejích slov sprostě nadávali a uráželi je.
"Chovali se k nám jako ke zvířatům, přitom jsme jen pořádaly poklidný protest," popisuje situaci v ulicích pro americký deník New York Times bývalá velitelka roty v afghánské armádě Ruchšana.
Video: A number of women rights activists and reporters protested for a second day in Kabul on Saturday, and said the protest turned violent as Taliban forces did not allow the protesters to march toward the Presidential Palace. #TOLOnews pic.twitter.com/X2HJpeALvA
— TOLOnews (@TOLOnews) September 4, 2021
Ta přišla minulou sobotu vzdát úctu afghánským vojákům, kteří bojovali za "už zaniklou republiku", jak říká. "Poté, co jsme u bývalého ministerstva obrany umístily květiny, nás ze všech stran obklopili ozbrojení tálibánci," vypráví Ruchšana.
O násilí na demonstracích mluví i další 24letá žena pro deník New York Times. "Když jsem protestovala, jeden z ozbrojených tálibánců do mě strčil a udeřil mě kovovou zbraní," říká. Po několika ranách upadla do bezvědomí. "Do všech strkali a nutili nás odejít pryč, zatímco nás bili a používali slzný plyn."
Podnikatelky se musí skrývat
Afghánské ženy vyrážejí do ulic hlavně kvůli obavám z omezení práv, jako tomu bylo při předchozí vládě Tálibánu v letech 1996 až 2001. Ženy tehdy musely na veřejnosti chodit zahalené a pouze s mužským doprovodem. Platily pro ně přísnější tresty v souladu s radikálním výkladem práva šaría. Nesměly pracovat ani studovat.
Přestože nyní Tálibán oficiálně sliboval, že práva ženám ponechá, řada z nich už přišla o práci. Například podnikatelka Nadia, která ještě před několika týdny vedla oblíbenou kavárnu v Kábulu a v televizi propagovala silnější postavení žen. Dnes se podle agentury Reuters ukrývá na utajeném místě.
"Před 25 lety jsem po nástupu Tálibánu k moci nemohla chodit do školy. Pak jsem studovala a pracovala. Nemůžu tohle nechat být už jen kvůli lepší budoucnosti pro všechny ostatní," říká také novinářka Azita Nazimiová pro soukromou afghánskou televizi Tolo.
"Pracovaly jsme, studovaly, bojovaly, přinášely oběti, ztratily manžely. Budeme pokračovat v našem boji, dokud u této vlády nezískáme zpět svá práva," dodává Ruchšana.
Brave Afghan women in Balkh province of Afghanistan demanding freedom from Taliban at a protest earlier today. pic.twitter.com/DKQ3vd9aKS
— Aditya Raj Kaul (@AdityaRajKaul) September 6, 2021
Tálibán však v zemi zakázal všechny protesty, které nemají oficiální povolení. "Víme, že nás Tálibán najde a možná se na nás zaměří, ale nemáme na výběr. Musíme pokračovat," říká Džia. "Musíme bránit naše práva nejen pro nás, ale pro další generace a naše děti."
Raději zůstaňte doma
Radikální hnutí ve čtvrtek oznámilo, že ženy nebudou smět sportovat. Už před několika týdny jim také doporučilo, aby neopouštěly své domovy. Podle mluvčího hnutí Zabíhulláha Mudžáhida panují obavy, že noví a nezkušení bojovníci by mohli ženy obtěžovat nebo jim ubližovat. Ženy by prý měly zůstat doma, dokud Tálibán nevytvoří "nový systém" na jejich ochranu, uvedl.
Podobnou situaci však už ženy zažily právě v roce 1996, komentují prohlášení zástupci lidskoprávních organizací a očekávají zhoršení situace.
Tálibán tento týden oznámil složení přechodné vlády Afghánistánu. Někteří z členů patří mezi představitele represivního režimu z let 1996 až 2001. Dočasný kabinet se navíc skládá jen z mužských členů Tálibánu. Vláda také zrušila ministerstvo pro záležitosti žen, které v Afghánistánu fungovalo necelých 15 let.
