Zachraňuje miliony lidí před smrtí. Už osmdesát let

Josef Tuček
28. 9. 2008 13:29
Plísně vidělo hodně lidí. Jen Fleming objevil penicilin

Historie - Je to známý příběh, ale každý si z něj vybírá poučení podle sebe.

Někdo takové, že i významní lidé mohou být hodně nepořádní a že nepořádek nevadí, naopak. Jiný jím ilustruje úsloví (připisované mimochodem Louisi Pasteurovi), že náhoda přeje pouze připraveným. Další v něm najde příklad toho, jak složitý je vývoj vědy. A tak dále.

Bohužel je s tímto příběhem spojen i poznatek o tom, jak si lidé někdy podřezávají větev sami pod sebou. A to úplně zbytečně.

Revoluce 28. září

Ve vědě bývá obvykle těžké přesně určit, kdy že to přišla ta převratná myšlenka a s ní spojený zlomový objev. U penicilinu, který dnes zachraňuje každý rok miliony lidských životů, však datum k oslavě máme.

"Když jsem se 28. září 1928 hned po svítání probudil, určitě jsem neplánoval, že uskutečním revoluci ve veškeré medicíně tím, že objevím první antibiotikum na světě," popsal později Alexander Fleming.

Neumyté misky

Historka je to vcelku okřídlená, tak ji jen krátce připomeňme.

Fleming, tehdy sedmačtyřicetiletý biolog v londýnské nemocnici svaté Marie, byl už uznávaným odborníkem; ostatně shodou okolností se v roce 1928 stal profesorem. Vrátil se právě z delší dovolené a v laboratoři našel Petriho misky, které před odjezdem zapomněl umýt. Měl v nich kultury stafylokoků - bakterií, které vyvolávají hnisavá onemocnění. Za jeho nepřítomnosti se do misek dostala plíseň a rozmnožila se v nich.

Na rozdíl od spousty výzkumníků dříve, kteří špinavé laboratorní nádobí hned nechali umýt, si Fleming spíše náhodou všiml, že v okolí plísně bakterie zahynuly.

Správně usoudil, že plíseň, či přesněji látky, které vytváří, jsou pro bakterie smrtelné. Objev byl na světě.

Takto zná příběh snad každý. Méně lidí už ovšem ví, že objevená látka tehdy nemohla nikomu pomoci. Bylo zapotřebí ještě více než deseti let další výzkumné práce.

Výroba v USA

Penicilin byl základem pro vznik antibiotik.
Penicilin byl základem pro vznik antibiotik. | Foto: Aktuálně.cz

Plíseň patřila do rodu Penicillium, a tak Fleming nazval lék penicilin. Vnášel jej do misek s dalšími bakteriemi a přišel na to, které zabíjí. Své poznatky publikoval. Jenže valný ohlas nevzbudil.

Bádal dál, zkoušel lék připravit v čisté podobě, v níž by mohl být podáván nemocným lidem. Neúspěšně. Začal se tedy věnovat jinému výzkumu, a k penicilinu se vracel jen příležitostně.

Teprve na přelomu třicátých a čtyřicátých let se k jeho poznatku vrátili další vědci na univerzitě v Oxfordu. Až těm se nakonec podařilo čistou látku připravit.

To už řádila druhá světová válka. Lék byl sice potřebný i pro zraněné a nemocné vojáky, avšak britské farmaceutické továrny neměly kapacity pro jeho výrobu. Proto se penicilin začal průmyslově vyrábět nejprve ve Spojených státech, a až v roce 1943 i ve Velké Británii.

Nobelova cena

Penicilin se ukázal jako mimořádně účinný pro léčení hnisavých onemocnění, zánětu plic či mozkových blan, záškrtu, sněti slezinné (antraxu), tetanu, syfilidy a mnoha dalších do té doby smrtelných chorob.

Alexander Fleming a dva badatelé z Oxfordu, Howard Florey, pocházející původně z Austrálie, a německý emigrant Ernst Chain, získali za jeho objev Nobelovu cenu v roce 1945. A byli také všichni povýšeni do šlechtického stavu.

Tím ovšem příběh nekončí.

Nebezpečná lehkost užívání

Alexander Fleming byl mezi prvními, kdo začal varovat, že bakterie si na penicilin zvyknou a začnou být vůči němu odolné.

Doporučoval proto, aby se penicilin používal nikoli plošně, ale jen proti nemocem, kde mohl pomoci. A dodával, že když už je penicilin nasazen, musí se brát velké dávky a po dostatečně dlouhou dobu, aby opravdu všechny bakterie zahynuly. Pokud některé přežijí, mohou se stát na penicilin odolné, a lék pak přestane být účinný.

Měl pravdu. Ale samozřejmě jej lidé neposlouchali. Penicilin se předepisoval ve velkém, protože jej pacienti požadovali jako zázračný všelék. Pak ani nevyužívali celé balení, takže dali bakteriím šanci získat odolnost. Lék dostávala preventivně hospodářská zvířata, a v jejich mase a mléce pak i lidé. Kosmetický průmysl penicilin přidával do "léčivých" rtěnek.

Učenlivé bakterie

Vlastně tehdy začal souboj, jenž trvá dodnes. Na jedné straně v něm soupeří vědci, kteří vyvíjejí nové léky navazující na penicilin. Říká se jim antibiotika. Většinou působí tak, že množícím se bakteriím zabraňují vytvořit správnou buněčnou stěnu. Jiná antibiotika zase brání vytváření bílkovin v bakteriích. Výsledkem pak je, že bakterie zahynou.

Na straně druhé pak bojují bakterie, které se učí novým lékům odolávat. A někdy se učí hodně rychle. Už v roce 1947 se objevila odolnost vůči penicilinu a pak i návazným lékům u zlatého stafylokoka (Staphylococcus aureus). To je bakterie, která může, mimo jiné, až smrtelně zkomplikovat hojení ran. S antibiotiky se předhání dodnes. A takových mikroorganismů je už dnes více.

Vítěz tedy zatím není známý. Ani u nás.

Letos v lednu pozvali členové zdravotního a sociálního výboru českého Senátu odborníky na seminář o nakažlivých chorobách. Vyplynulo z něj, že lékaři, kteří z nadměrné pečlivosti předepisují antibiotika, jsou pro lidstvo nebezpečnější než bioteroristé...

Podrobněji čtěte:
Přemíra antibiotik je větším nebezpečím než bioteror 

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Auto jedoucí v protisměru způsobilo na D7 nehodu, jeden mrtvý

Dálnici D7 uzavřela na 12. kilometru ve směru na Slaný hromadná nehoda šesti aut. Nehodu zavinilo auto jedoucí v protisměru, řidič tohoto vozu při nehodě zemřel. Informace o případných dalších zraněných zatím nejsou k dispozici, řekla ČTK policejní mluvčí Michaela Richterová.

Policie obdržela podle Richterové před 21:15 na tísňovou linku nejdříve oznámení, že na dálnici jede auto v protisměru. "Minutu na to došlo k dopravní nehodě šesti vozidel. Řidič, co jel v protisměru, na místě zemřel," řekla Richterová.

Dálnice je v místě uzavřena, policie dopravu odklání na devátém kilometru na Bouchalku, zpět se mohou řidiči vracet na 18. kilometru u Knovíze.

Další zprávy