Záchrana světa? Vana vody a fyzika

Josef Tuček
28. 11. 2006 13:00
Tak rozsáhlý a současně významný vědecký experiment svět ještě nezažil. Pokud vyjde, skončí starosti, kde brát čistou energii.

Analýza - Tak rozsáhlý a současně významný vědecký experiment svět ještě nezažil. Pokud vyjde, skončí starosti, kde brát čistou energii.

Vezměte lithium z jedné baterie pro přenosný počítač. K tomu přidejte těžký vodík z vody, která naplní asi půlku vany. A máte suroviny pro výrobu takového množství elektřiny, které stačí jednomu obyvateli Evropy na třicet roků.

Teď ovšem přichází to podstatné. Energii je nutné získat v termojaderném, neboli fúzním reaktoru.

Není to žádná žhavá novinka; na tomto principu už miliardy let "vyrábějí" svoji obrovskou energii hvězdy, včetně našeho Slunce. Jenomže lidé to zatím neumějí, i když se o to pokoušejí už od padesátých let minulého století.

Vodíku je dost

Malé připomenutí hodin fyziky: V reaktoru současné jaderné elektrárny se pod nárazy neutronů rozbíjejí velká atomová jádra, obvykle uranu, a vzniká energie. Při fúzní reakci, o které je nyní řeč, se naopak malá jádra vodíku slučují na těžší hélium, a při tom se uvolňuje energie.

Vědci ještě nedokážou používat běžný, lehký vodík, ale potřebují jeho těžší varianty (izotopy) - deuterium a tritium. První se dá získat přímo z vody, druhý se obvykle vyrábí bombardováním lithia neutrony v jaderném reaktoru.

Shrnuto: vody je všude dost, lithia vcelku také. A až se vědci naučí ovládat reakci se vším všudy, jako to umí Slunce, tedy jenom s využitím zcela běžného vodíku, bude úplně vyhráno. Přestaneme se starat o to, kdo ve světě kontroluje zásoby ropy a uhlí a za kolik peněz či za jaké politické ústupky je ochoten své suroviny prodat. Skončí také obavy nad novými emisemi oxidu uhličitého, který nevyhnutelně vzniká při spalování ropy a uhlí a v atmosféře přispívá k rozehřívání planety. A ještě ke všemu po sobě fúzní reaktor, na rozdíl od dnešní atomové elektrárny, nezanechává vysoce radioaktivní odpady, které by vyzařovaly smrtelné paprsky po desetitisíce let.

Podpisy za deset miliard eur

Termojaderná fúze tedy nabízí světlé zítřky ozářené dostupnou energií. Minulý týden proto podepsali v Paříži zástupci Evropské unie a dalších šesti států poslední fázi dohody, která by měla vést ke stavbě zatím největšího fúzního reaktoru na světě.

Bude se jmenovat ITER, což je jednak zkratka z anglického názvu Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor, a také slovo, které v latině znamená cesta. Bude stát v Cadarachi poblíž Marseille, stavba přijde na pět miliard eur, další provoz někdy do roku 2040 pak pohltí stejnou částku. Největší kus z této sumy zaplatí Evropská unie, o zbytek se podělí další účastníci: USA, Rusko, Japonsko, Čína, Jižní Korea a Indie.

Tolik alespoň říkají plány. Takto drahé projekty se však s původním rozpočtem zpravidla nespokojí...

ITER stále ještě nebude vyrábět energii pro komerční využití. Je to obří experiment, při němž světoví vědci a technici vyzkoušejí, jak vodíkové palivo, rozpálené na milióny stupňů, udržet v magnetickém poli, aby nepřišlo do kontaktu se stěnami reaktoru a nepropálilo je.

Když se vše podaří, mohou se fúzní reaktory, které už tentokrát budou vyrábět energii pro komerční využití, začít stavět nejdříve někdy po roce 2040.

Češi jsou u toho

Je to tedy hodně ambiciózní, dlouhodobý plán mezinárodní vědecké spolupráce, rozsahem srovnatelný pouze s Mezinárodní vesmírnou stanicí (jejíž základní verze teď krouží kolem zeměkoule a čeká, až se podaří ji definitivně dostavět). Ovšem ITER je svým praktickým dosahem ještě významnější: energii bude potřebovat úplně každý člověk na Zemi.

Česká republika se na projektu podílí nejen "z povinnosti", jako člen Evropské unie. Už teď na přípravách pracují i čeští vědci. Zkoumají materiály pro stěny reaktoru a připravují konstrukci přístrojů pro měření magnetického pole uvnitř.

Projekt určitě nečeká lehký život. Může se ukázat, že lidská technika jej nedokáže úspěšně dokončit. Stejně tak jej mohou ohrozit politické vlivy: stačí, aby se v některé ze zúčastněných zemí změnila vláda, přestala stavbu a provoz financovat a začne další nekonečné vyjednávání o tom, kdo ze zbylých stran výpadek zaplatí.

Na konci cesty zvané ITER je však velká naděje, že svět dorazí k nevyčerpatelnému zdroji energie (a zúčastněné státy budou nové technologie prodávat těm ostatním). Což stojí za finanční riziko.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Celosvětové kapacity pro výrobu jaderné energie je zapotřebí do roku 2050 zdvojnásobit, uvedla IEA

Celosvětové kapacity pro výrobu jaderné energie je zapotřebí do roku 2050 zdvojnásobit, aby se podařilo dosáhnout uhlíkové neutrality. Uvedla to Mezinárodní agentura pro energii (IEA) v dnešní zprávě. Růst produkce jaderné energie by měl rovněž pomoci nynějším snahám vlád posílit energetickou bezpečnost snížením závislosti na dovozu fosilních paliv.

"Odchod energetického sektoru od fosilních paliv může být díky jaderné energii rychlejší a bezpečnější," uvedla IEA. "V dnešní globální energetické krizi se snižování závislosti na dovozu fosilních paliv stává prioritou při zajišťování energetické bezpečnosti. Neméně důležitá je klimatická krize," dodala. K dosažení uhlíkové neutrality je podle IEA zapotřebí do roku 2050 zvýšit kapacity pro výrobu jaderné energie na 812 ze současných 413 gigawattů.

Agentura rovněž upozornila, že téměř dvě třetiny jaderných elektráren jsou nyní starší než 30 let a že produkce jaderné energie ve vyspělých ekonomikách by do roku 2030 mohla klesnout o třetinu. Podle šéfa IEA Fatiha Birola nyní nicméně nastaly podmínky k většímu využívání jaderné energie.

"Vzhledem k dnešní globální energetické krizi, prudce rostoucím cenám fosilních paliv, problémům v oblasti energetické bezpečnosti a ambiciózním klimatickým závazkům věřím, že jaderná energie má unikátní příležitost pro návrat," uvedl Birol. "Nová éra pro jadernou energii ale není v žádném případě zaručena. Bude záviset na tom, zda vlády uskuteční kroky k zajištění bezpečnosti a udržitelnosti provozu jaderných elektráren v příštích letech," dodal.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Nárůsty nakažených covidem se drží nad tisícovkou, ve středu přibylo 1156 nákaz

Nárůsty nakažených covidem se drží nad tisícovkou, ve středu přibylo 1156 nákaz, asi o 500 víc než před týdnem. Počet hospitalizovaných stoupl na 179.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Myšákův Hamilton prohrál ve finále Memorial Cupu s týmem Saint John

Hokejisté celku Hamilton Bulldogs s českým útočníkem Janem Myšákem podlehli ve finále Memorial Cupu pořádajícímu Saint John 3:6. Sea Dogs triumfovali podruhé v boji o šampiona juniorských soutěží Canadian Hockey League (CHL) a navázali na vítězství z roku 2011. Memorial Cup se hrál po dvouleté pauze kvůli pandemii koronaviru poprvé od roku 2019, kdy jej ovládl tým Rouyn-Noranda Huskies s útočníkem Jakubem Laukem.

Dvacetiletý litvínovský odchovanec Myšák, jehož draftoval v roce 2020 ve druhém kole na 48. pozici Montreal, poslal v pondělí Bulldogs do finále vítězným gólem v čase 70:08 proti Shawiniganu (4:3 v prodloužení). Ve finále Myšák v dresu šampiona OHL také skóroval a devět sekund před koncem druhé třetiny snížil na 2:4.

Hráči celku Saint John, kteří v play off QMJHL vypadli už v 1. kole po porážce s Rimouski 2:3 na zápasy, Memorial Cup ovládli s jediným zaváháním. Ze základní skupiny postoupili z prvního místa přímo do finále po výhře nad Hamiltonem 5:3, porážce s Edmonton Oil Kings 3:4 v prodloužení a výhře nad Shawiniganem 5:3.

Stafford Smythe Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče získal kanadský útočník William Dufour z vítězného týmu, který byl i nejproduktivnějším hráčem a nejlepším střelcem s osmi body a sedmi brankami ze čtyř utkání.

Sea Dogs byli jediným celkem bez českého zastoupení. S Oil Kings vyhrál WHL obránce Šimon Kubíček a s Cataractes ovládl QMJHL bek Martin Haš. Desítka českých vítězů Memorial Cupu se tak nerozšířila.

Zdroj: ČTK
Další zprávy