Tak nenápadný je jeden z těch tří puntíků na Lužnici, které na internetových stránkách povodí v posledních dnech napjatě sledovaly desetitisíce lidí. Údaje o rostoucí výšce hladiny řeky jim naháněly hrůzu.
Osmasedmdesátiletý Jiří Marek, který se o stanici stará, bydlí v domě vzdáleném sto metrů. Jeho přízemí je skoro o metr níže než současná úroveň hladiny Lužnice. Přesto dům není vytopený.
Markovi z malé osady Ovčín u Klenovic poblíž Soběslavi jsou jedni z mála, kteří vodní hrozbě ještě vzdorují. Svůj boj s vodou nevzdávají již šestý den. Vodu zadržuje provizorní hráz, val z navezené zeminy. Co proteče, odčerpávají. "Zatím máme doma sucho, jen podlahou začíná prosakovat voda z garáže," říká Hana Marková.
Holobyt u Marků
Dům Markových je trojgenerační přízemní dvojdomek. Uvnitř teď vypadá jako holobyt: srolované koberce, betonové podlahy, prázdné zdi, kanape na půlmetrových špalcích. V kuchyni čouhá ze zdi kohoutek a elektrické dráty po odmontované kuchyňské lince.
Co zvládli, vynesli Markovi s pomocí příbuzných a známých do garáže a stodoly, které stojí na vyšším místě pozemku. Zůstaly jen postele s peřinami a u nich svíčky, protože elektřina je vypnutá.
Také se netopí, kotel v suterénu zaplavila voda.
Na dvorku za domem je vody podstatně víc, ačkoli jsou všude naskládané pytle s pískem. Voda se sem dostává skrz zeď od sousedů. "Pytle pomůžou, když voda teče proudem. Když ale stojí kolem domu, nesvedou s tou tichou, klidnou a zákeřnou příšerou nic. Plíží se, vzlíná, přepadne vás zezadu" povzdechne si Luboš Turín, starosta Klenovic pod něž malý Ovčín patří.
Nepřetržité služby
Dobrovolní hasiči z blízkých Krátošic se střídají ve službách, nepřetržitě čerpají vodu ze dvora a z laguny u domku zpět do řeky. Z plastových křesílek vždy alespoň dva sledují čerpadla. Na kapotě traktoru trochu jídla, něco k pití. U domu jedou tři čerpadla, do jednoho se musí každou hodinu dolévat benzín.
Aby se hadice nezanášely, čerpá se přes provizorní filtry - dno proutěného košíku a přepravky na zeleninu. "Střídá se nás tu asi patnáct, ve směnách po šesti, ale i patnácti hodinách, podle toho, jak kdo chodí do práce," vysvětluje jeden z hasičů, Milan Drhovský.
"Kolik?" ptá se Hana Marková, když dědeček Jiří provádí pravidelný hodinový odečet grafu. "Od rána o osm míň," odpovídá. "To je málo," komentuje s povzdechem jeden z přihlížejících. "Já jsem vděčná za každý centimetr," nesouhlasí babička Marie.
"Když ve středu předpověděli, že hladina bude kulminovat na 465 centimetrech, ovládl mne pocit beznaděje. Na těchhle lidech jsem ale viděl, že já nemůžu být ten, kdo řekne, že to vzdáme. A vyplatilo se to - voda kulminovala na 390 centimetrech, " popisuje starosta. Na hlavě má příhodnou čepici s nápisem Suchan.
Znovu? Prosím, ne
Paní Marková se dvěma dcerami a jejich prarodiči zažila již povodeň v roce 2002.
"Rok jsme bydleli jinde, než jsme dům jakž takž opravili. Stálo to tolik energie a peněz...už bych to podruhé nezvládla. Povodně tu nikdy předtím nebyly, nikoho nenapadlo, že by to mohlo přijít tak brzy znovu," říká s pohledem upřeným na řeku. "Všichni mi říkali, ten barák prodej, vykašli se na něj. Ale já odsud nemůžu. Neuměla bych se od tohoto místa odtrhnout. I když to teď zní neuvěřitelně, je tady tak krásně!" přemýšlí nahlas.
Pohled na jejich zachráněný dům je jiný než všude kolem rozvodněného koryta řeky Lužnice. To jsou dnes hlavně zaplavené zahrady, chaty a domy, celé ulice pod vodou, unavení lidé. Velké množství z nich bylo evakuováno, doma udělali co mohli a co uměli. Kolísající hladina si hraje s jejich pozorností a nervy. Rezignovaně sledují vodu a čekají, až opadne. Vlastně už se "nic neděje".
V Ovčíně měli velké štěstí, že jim okolní terén dal šanci dům ochránit. Starosta Turín už vymýšlí další trvalejší opatření - třeba záklopky na kanalizaci. "Ale první bude prase. No jasně, tohle úsilí se bude muset pořádně zapít, už se těším," směje se pod kšiltem. Ostatní přikyvují. Nejdřív je ale čeká další den a noc probdělá u čerpadel.
