Foto: Ludvík Hradilek

Proč firmy neplatí penále za čtyřleté zpoždění?

V původní smlouvě z roku 2006 byla stanovena smluvní pokuta za zpoždění stavby 5,25 milionu korun za každý den prodlení. K dnešnímu dni by tak Metrostav (ten slíbil Blanku postavit za 1 633 dnů od převzetí staveniště) musel teoreticky vrátit už přes sedm miliard korun. Tak vysokou pokutu si přitom stanovil sám, když usiloval o zakázku. Výše penále měla totiž v soutěži váhu 35 procent, délka výstavby pak 25 procent.

Praha ale pokutu nikdy neúčtovala. Problém je v tom, že lhůta pro stavbu začala podle smlouvy běžet až dnem, kdy magistrát firmě předal staveniště s platným stavebním povolením. Jenže poslední část staveniště předal kvůli sporům o pozemek až s dvouapůlletým zpožděním. Nic na tom nemění fakt, že úsek, k němuž stavební povolení chybělo, zahájení stavby nebránil. Takže i když měl Metrostav v roce 2011 kvůli třem propadům skluz více než rok, papírově byl se stavbou v předstihu.

Za další zpoždění pak Praha mohla sama. Poté, co zjistila, že se stavba podraží o skoro deset miliard, oznámila, že nemá tolik peněz, aby Metrostav pokračoval plným tempem. A dohodla se s ním, že Blanku zprovozní do dubna 2014 – těsně před plánovanými parlamentními volbami. Ani tento termín se nestíhal, tentokrát kvůli vyvolané arbitráži a problémům s technologií, zejména s „utopenými“ kabely.

I ČKD mělo ve své smlouvě stanovené penále za zpoždění stavby – 200 tisíc za jeden den. Praha by ho mohla uplatnit – jenže při podpisu posledního dodatku ke smlouvě tehdejší náměstek primátora Jiří Nouza neuvedl - jak tvrdí jeho nástupce Petr Dolínek - žádný termín, dokdy musí ČKD instalaci techniky dokončit a předat.