Praha - Některé příběhy by nedokázal vymyslet ani nejlepší scénárista: Ty, které se opravdu staly.
Třeba životní story Štefánie Lorándové - československé občanky a členky sionistického mládežnického hnutí Hašomer Hacair (Mladý strážce), která přechytračila Hitlerovy pohůnky.
Příběhy 20. století
- Rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století připravuje tým redaktorů Českého rozhlasu Rádia Česko a neziskového občanského sdružení Post Bellum .
- Novináři natočili více než sedm set svědectví a vzpomínek pamětníků.
- Hodinový dokument věnovaný příběhu Štefánie Lorándové, o níž pojednává tento článek, můžete slyšet v sobotu 20. října po 13 hodině na rádiu Česko.
- Projekt momentálně hledá sponzory - vše potřebné najedte na webových stránkách sdružení Post Bellum .
Nebo generála ve výslužbě Tomáše Sedláčka, kdysi vězně režimu, svědka praktik v komunistických lágrech. Osvobodila ho amnestie v roce 1960. Tehdy si ve vězeňských zařízeních v Československu odpykávalo svůj trest 8700 politických vězňů - nebo lépe řečeno vězňů z přesvědčení. Amnestie roku 1960 se ovšem týkala jen 5300 z nich.
Svědectví by nebylo úplné ani bez vzpomínek z druhé strany: Na podmínky v komunistických vězeních vzpomíná například Josef Klesa, který asistoval smrti generála Heliodora Píky.
Projděte si unikátní seriál, který pro deník Aktuálně.cz připravili novináři z Rádia Česko a neziskového sdružení Post Bellum. Zachycuje svědectví, která by neměla být zapomenuta.
Přežili komunistický lágr. Štvanice režimu neskončila, 11. 10. 2007
| Psal se 23. květen 1960. Bývalý sociální demokrat Josef Janáček z Ostravy Vítkovic si ve svém bytě pustil plyn. I když si smrt zvolil sám, viníka lze vystopovat. Pod smrtí je podepsaná komunistická Státní bezpečnost. Spáchal sebevraždu poté, co zjistil, že ho udávala jeho vlastní žena... |
Přechytračila Hitlerovy pohůnky. Stovky židů přežily, 19. 10. 2007
| Po propuštění z internačního tábora si Štefánie Lorandová začala hledat práci. Našla inzerát na zaměstnání v jakési agentuře. Dorazila na pohovor - a zjistila, že je v německé tiskové kanceláři: "Na zdech viseli samí Hitlerové, ale už jsem se nemohla otočit na podpatku a odejít. A teď si představte, že jsem udělala zkoušku a oni mi řekli, že jsem okamžitě přijata. Nevěděla jsem, jak z toho ven, tak jsem jim řekla, že chci nehorázně vysoký plat. A oni na to zase kývli." |
Přihlížel smrti Píky. Popisuje praktiky bývalého režimu, 26. 10. 2007
| Když Píku věšeli, velitel borské věznice nařídil všem bachařům, tedy i Josefu Klesovi, že musí sledovat, jak to dopadne se zrádci vlasti. "Normálně ho přivedli z cely smrti, kde měl poslední přání. A kat ho oběsil. Mě to nijak zvláštní nepřišlo.To byla normální věc. Při popravě byl Píka klidný, vykouřil cigaretu... Ani si nepamatuji, jestli něco těsně před smrtí řekl." |
Byl špionem Francie. Režim ho odsoudil na doživotí, 2. 11. 2007
| Osudový zlom v životě Jiřího Zenáhlíka nastal 1. února 1952, kdy ho ze zálohy povolali zpět do armády. Tehdy zjistil, že jeho bratr Josef spolupracuje s francouzskou špionážní službou: "Bratr pak za mnou bratr přijel. Naložil mě do sanitky a zavezl do lesů poblíž města Teplá. Tam mi řekl, o co jde. Zdráhal jsem se. Velice mě nabádal. Říkám mu: 'Pepíku víš, co dělám? Já jsem voják a jestliže se dopustím této činnosti, bude mě to stát krk.'" |
Táta ho vytáhl z transportu. Dodnes trpí, že přežil, 8. 11. 2007
| Důstojník SS ukázal Abrahámovi Pressburgerovi, aby šel do transportu: "Můj tatínek tam stál jako předseda židovské rady spolu s těmi lidmi z SS. Zvolal: 'Herr, um Gottes willen mein Sohn! - Pro pána Boha! Můj syn!' Němec se otočil a ještě jednou prošel mezi řadami, ukázal na mě a řekl: 'Du Idiot, Ich habe dir gesagt dort!' ´ Ty idiote, řekl jsem ti sem!´, a to mi zachránilo život," vzpomíná Pressburger, který žije v Izraeli. |
Pravda o partyzánech: Neřízení, hladoví, bez munice, 16. 11. 2007
| Poslední pamětníci, partyzáni, vzpomínají, že odboj v horách byl neorganizovaný, zoufalý kvůli nedostatku jídla a munice. Vedl se pod heslem: "I bez nás válku Spojenci vyhrají", nebo zcela naopak, kdy se jednotky nebo dokonce jednotlivci pouštěli do divokých přepadových akcích. Všichni se shodují, že na politiku neměl nikdo ani pomyšlení. |
Svět žasl nad jeho akrobacií. Režim ho poslal na uran, 23. 11. 2007
| "V té kanceláři, tam mě dotloukli, tam mě dobili. Když jsem ležel na zemi ve zvratkách a ve všem, co prostě z člověka jde vrchem spodkem, tak najednou stál nade mnou kapitán. Dával mi otázky, které padaly jenom v rodině. A já si říkám: Co to je za chlapa? A pak najednou, když mi dal ještě poslední ránu, říkám si: Pane Bože, to je tatínkův bratranec! Ano, to byl on." |
Zpověď: Pronásledován až do náruče StB, 30. 11. 2007
| Rodině Waltera Sitteho byl zkonfiskován majetek. Žádali úřady o vystěhování do Německa, to už bylo v padesátých letech zamítnuto. Otec nastoupil do továrny na nitě. Mnoho let úřady žádal, aby se mohl starat aspoň o svoji zahradu, udržovat opuštěný a chátrající rodinný domek. Komunisté mu v padesátých letech nařídili, aby dům zboural a dřevo spálil. |
