Jsem udivený, co má volba rozpoutala, říká ombudsman Křeček. Havla si velmi váží

Radek Bartoníček Radek Dragoun Radek Bartoníček, Radek Dragoun
21. 2. 2020 5:30
Kdyby nebylo telefonátu od prezidenta Miloše Zemana, už bych se místo práce ombudsmana chystal na chalupu, tvrdí v rozhovoru pro Aktuálně.cz jednaosmdesátiletý Stanislav Křeček, který mimo jiné reaguje na otázky, proč užíval v minulosti neoprávněně doktorský titul, proč psal pochvalně o volbách za éry komunistické strany, nebo za jakých okolností by šel dnes s lidmi protestovat do ulic.
To, že jsem neoprávněně používal titul JUDr. byla chyba, za kterou se omlouvám, říká Stanislav Křeček v rozhovoru pro Aktuálně.cz
To, že jsem neoprávněně používal titul JUDr. byla chyba, za kterou se omlouvám, říká Stanislav Křeček v rozhovoru pro Aktuálně.cz | Foto: Jakub Plíhal

Kde jste byl minulý čtvrtek, když jste se dozvěděl, že vás poslanci zvolili novým ombudsmanem?

Seděl jsem doma a díval jsem se na přímý přenos v České televizi.

A první reakce po oznámení výsledků?

Šel jsem do vedlejšího pokoje za manželkou a řekl jsem jí, že jsem byl právě zvolený.

Ona se nedívala s vámi?

Nedívala, protože říkala, že má jenom jedny nervy. Stejně jako já si původně myslela, že se náš život změní. Loni v prosinci jsem skončil jako zástupce ombudsmana, z úřadu v Brně jsem si odvezl všechny věci a plánovali jsme si budoucí život.

Jak by vypadal?

Mysleli jsme si, že budeme hodně času trávit na chalupě, že se o ni budeme starat, já budu chodit na ryby a celkově budeme odpočívat. Však se podívejte, jakou máme chalupu a jak to tam teď vypadá. (Stanislav Křeček ukazuje v mobilním telefonu záběry z on-line kamery, na kterých je jeho dřevěná roubenka uprostřed krajiny.)

Všechny vaše plány se ale začaly měnit v pondělí 13. ledna, kdy jste dostal nabídku, abyste kandidoval na ombudsmana. Kdo vám volal?

Byl večer, když zazvonil telefon a volal prezident Miloš Zeman. Zeptal se mě, jestli bych kandidoval na ombudsmana. 

Netěšil jste se ale na chalupářský život? Na Facebook jste toho večera napsal: "Těžké rozhodování na dobrou noc."

Je pravda, že jsem byl připravený na jiný život. Jenže kandidaturu na ombudsmana jsem vzal jako službu prezidentovi, který hledal kandidáta, když padla varianta s poslankyní ANO Helenou Válkovou. A beru to i jako službu lidem. Nedokázal jsem takovou nabídku odmítnout, hned při prvním volání  jsem prezidentovi řekl, že nabídku přijímám.

Jak moc jste si byl jistý, že vás většina poslanců zvolí?

Podobně jako mnozí jiní jsem si myslel, že sice budu mít ze tří kandidátů nejvíce hlasů, ale nebude to stačit na to, abych byl zvolený. Postupně jsem ale ve zvolení věřil. V okamžiku, kdy se na obrazovce objevili zástupci politických klubů, kteří tvrdili, že mě nebudou jejich kluby volit, tak já měl od některých jejich poslanců zprávy, že mě volit budou. 

Kteří to byli a z jakých klubů?

To bych nechtěl prozrazovat.

Kolem volby Rady ČT bude stejný křik

Stojí vám to za to, když vidíte, jaké pobouření u části veřejnosti vaše zvolení vyvolalo?

Ze všeho nejvíce jsem udivený nad tím, co se to rozpoutalo. To je pro mě opravdu překvapení. Podobně jako jsem nechápal změnu názorů mnoha občanů na Václava Havla, tak nechápu, co se to děje nyní. Když jsem ve středu skládal v Poslanecké sněmovně slib ombudsmana do rukou místopředsedy sněmovny Tomia Okamury, tak tam bylo více kamer než kdykoliv jindy v minulosti.

Divíte se? 

Já ale přece nemám žádnou výkonnou pravomoc. Nemůžu o ničem rozhodovat. Já jenom říkám nějaké názory. Proč se kolem mé osoby něco takového rozpoutalo?

Co si myslíte vy?

Já nevím. 

Nemůže být jedním z důvodů to, že jste částí veřejnosti braný jako člověk, který stojí na té straně hřiště, kde je například prezident Miloš Zeman nebo premiér Andrej Babiš, a zosobňujete podobný pohled na svět jako oni?

Ano, to je pravda. Je to část, která má většinovou podporu veřejnosti.  

Je tu ale i velká část veřejnosti, podle níž politici jako Zeman, Babiš či třeba Okamura naší zemi spíše ubližují, než že by jí prospívali. 

To si rozhodně nemyslím.

Stanislav Křeček je ombudsmanem oficiálně od středy, kdy složil do rukou místopředsedy sněmovny Tomia Okamury slib.
Stanislav Křeček je ombudsmanem oficiálně od středy, kdy složil do rukou místopředsedy sněmovny Tomia Okamury slib. | Foto: Jakub Plíhal

Rozumíte rozhořčení těchto lidí, kteří mají pocit, že neustále prohrávají? Naposledy tím, že jste byl zvolen ombudsmanem.

S kým prohrávají? S většinou národa, jak ukazují volby? 

Mají například obavu z toho, že hnutí ANO společně s ČSSD, KSČM či SPD prosadí cokoliv a že po vaší volbě si třeba zvolí svou Radu České televize a vše vyvrcholí volbou nového generálního ředitele České televize.

Ano, kolem volby Rady ČT bude zase stejný křik jako kolem mě. Co když ale ve společnosti začínají převažovat lidé, kteří jsou unaveni z aktivistických postojů části společnosti? Co když už lidé chtějí žít normální život? 

Nemá ale část společnosti právo demonstrovat?

Lidé mají samozřejmě právo demonstrovat. Však já také říkám, že až bude demonstrace proti vysokým nájmům, tak já na ni také půjdu. Je potřeba ukázat, co si lidé myslí. To je v pořádku.

Šel byste například na demonstraci proti možnému ohrožení nezávislosti veřejnoprávní České televize?

Kdyby byla ohrožena nezávislost médií a svoboda slova, tak zcela bez pochyby šel.

Jenže co vy považujete za ohrožení pro Českou televizi?

Podle mě neposkytuje vyvážené zpravodajství a nedopřává hlasu více stranám.  

Užívat neoprávněně titul JUDr. byla chyba

Když se podivujete tomu, jakou bouři vyvolala vaše volba, rozumíte tomu, že mnoho lidí patrně nechce za veřejného ochránce práv někoho, kdo například neoprávněně užíval titul JUDr.

To bylo z mé strany spíše podcenění situace.

Co to znamená?

Dělal jsem řadu let advokáta a lidé mi běžně říkali pane doktore, protože tak to prostě bylo v minulosti zaužívané. Spousta advokátů byla takto oslovovaná. Neuvědomil jsem si důsledky toho, že jsem tento titul používal, byl to ode mě přestupek. Jako když jedete například na červenou. 

Kdy jste s psaním si titulu přestal?

Bylo to v souvislosti s tím, když noviny napsaly, že tento titul neoprávněně používá tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kalvoda. Uvědomil jsem si, že je to velký problém, tak jsem toho nechal. A později si udělal potřebné rigorózní zkoušky, i když to nebylo vůbec jednoduché. 

Titul jsem přestal používat ještě předtím, než jsem byl v roce 1998 zvolen do Poslanecké sněmovny. Kandidoval jsem bez titulu. 

Nevšimli jsme si, že byste toto své chování v posledních týdnech vysvětloval nebo se omluvil. 

V minulosti jsem to mockrát udělal. A uznávám, že to byla chyba. 

Řadě lidí vadí i to, že jste v době komunismu napsal, že "volby za socialismu jsou nesrovnatelně demokratičtější než jakékoliv volby v podmínkách buržoazní společnosti" nebo že "nejvelkolepějším aktem přímé demokracie byla socialistická revoluce".

Když mě kvůli článku v Literárních novinách vyhodili od soudu, stal jsem se pracovníkem a členem nekomunistické politické strany, Československé strany socialistické. Strana se samozřejmě musela chovat tak, jak tehdejší Národní fronta, kontrolovaná komunistickou stranou, dovolovala. Dělali jsme některé mimorežimní aktivity, vydávali jsme řadu knížek, jezdili jsme po přednáškách, za které na nás komunisté posílali stížnosti. Byl to jiný svět, dneska se to těžko vysvětluje.

Křeček se v politice angažoval i po revoluci. Patnáct let byl poslancem ČSSD. Členství ve straně musel ukončit v roce 2013, kdy se stal zástupcem ombudsmana.
Křeček se v politice angažoval i po revoluci. Patnáct let byl poslancem ČSSD. Členství ve straně musel ukončit v roce 2013, kdy se stal zástupcem ombudsmana. | Foto: Jakub Plíhal

Proč jste ale napsal s kolegou v roce 1986 knihu Občan a volby, ve které jsou mimo jiné zmiňované pasáže?

To nebyla žádná kniha, byl to učebnicový text, ve kterém jsme opsali skripta profesora Zdobenského z právnické fakulty.

Ale proč jste to napsali?

Šlo o interní materiály Československé socialistické strany, aby měla nějaké materiály na školení. Takových textů byly mraky. Že si to někdo schoval doma a po třiceti letech to vytáhl? Co mám dělat? Tak se nezblázním. Podstatné je to, že jsme dělali například Difosa, což byla diskusní fóra socialistů. Jezdili jsme venku a přednášeli jsme. Sály byly nabité. A říkali jsme tam věci, které lidi do té doby neslyšeli. Například na mě přišlo na ústřední komunistický výbor čtyřicet stížností. Řada lidí telefonovala, co si Křeček dovoluje říkat.

Jak jste reagoval na pád komunistického režimu? 

Jak před několika dny upozornil režisér Jiří Strach, byl u toho, když jsem se 18. listopadu 1989 postavil s několika lidovci v hledišti pražského Obecního domu během hereckého recitálu a protestovali jsme proti brutálnímu zásahu policie 17. listopadu. Velmi jsem si vážil, a dodnes si vážím, Václava Havla. Několikrát jsem se s ním sešel a cítím k němu velikou úctu. Jedna z věcí, co nechápu, je až patologický nárůst určité nenávisti vůči němu. To prostě nedokážu pochopit. Nevím, kde se to v lidech bere.

Nejsou ale některé vaše dnešní postoje v protikladu k jeho postojům?

To bych neřekl. Já jsem s Václavem Havlem souzněl až do konce. Samozřejmě jsme mohli mít jiný názor třeba na bombardování Jugoslávie. Ale že bych se s ním názorově rozešel, to rozhodně ne.

Je třeba vidět i povinnosti, nejenom lidská práva

Řadě lidí vadí i to, že jako veřejný ochránce práv odmítáte, aby se váš úřad zabýval porušováním lidských práv v naší zemi.

Ale ze zákona vyplývá, že ombudsman má řešit střety občanů s úřední mocí. Ne, aby se staral o lidská práva. My jednáme jenom s úřady. Jestliže úřad poruší svým rozhodnutím práva lidí, tak to je práce ombudsmana. Proto byl zřízen. Ne, aby dohlížel na celou společnost. Ne, aby odstraňoval všechny střety a všechny konflikty ve společnosti. To rozhodně ne.

Ale když budeme citovat zákon, stojí v něm mimo jiné, že "ochránce veřejných práv rovněž přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a ochraně před diskriminací".

Ale samozřejmě, když například hostinský nepustí Romy do hospody, tak se Romů zastaneme. Ale musí se na nás někdo s podobnými problémy obrátit. Ne, abychom sami něco vyhledávali. K tomu zřízeni nejsme.

Křeček měl vždy blízko k Zemanovi

Není mnoho lidí na české politické scéně, kteří by se na ní pohybovali tolik let jako právě nový ombudsman Stanislav Křeček. V jeho případě je totiž nezbytné počítat nejen léta od roku 1990, kdy zasedl na několik měsíců v České národní radě, ale také čas před rokem 1989.

Co a jak přesně dělal v této době, není zcela jasné, ale v nejnovějším rozhovoru pro Aktuálně.cz tvrdil, že kvůli článkům do Literárních novin byl na začátku sedmdesátých let minulého století vyhozený z práce a pomohl mu Bohuslav Kučera, který byl do roku 1989 předsedou Československé strany socialistické. Křeček tedy pracoval pro tuto stranu a díky tomu se dostal do České národní rady jako poslanec. Podle svých slov vystřídal do té doby několik zaměstnání, dělal například výtvarníka, geologa či horníka. 

Po roce 1990 působil určitý čas v Demokratické straně práce, v níž kromě jiných byli někteří bývalí členové komunistické strany. Křeček, stejně jako někteří další členové strany, přešel v roce 1993 do ČSSD, kde už začínal své působení Miloš Zeman. Právě k němu měl a má Křeček velmi blízko, což bylo patrné nejen při jeho účinkování ve sněmovně, kde byl Křeček od roku 1998 do roku 2013 - než byl hlavně hlasy spolustraníků zvolen zástupcem ombudsmana. Kromě toho byl ale řadu let předsedou Sdružení nájemníků ČR a jako advokát zastupoval mnoho klientů, často právě nájemníků.

Stanislava Křečka lze zařadit do skupiny Zemanových nejbližších příznivců, kam patří například bývalí poslanci ČSSD jako Jan Kavan, Miroslav Grégr nebo třeba nynější poslanec Jaroslav Foldyna. Kritici Křečkovi vyčítají nejen to, že se nechce v práci ombudsmana věnovat cíleně mapování porušování lidských práv, ale například i jeho některé dřívější postoje.

Třeba, když v roce 2014 nepřímo tvrdil, že dřívější demokraticky zvolená vláda na Ukrajině má právo použít zbraně proti demonstrantům. Konkrétně prohlásil, že "násilí může vláda zabránit jen násilím, protože když na barikádách demonstranti střílejí, musí totéž dělat i ti, co chtějí střílení zastavit". V rozhovoru pro Aktuálně.cz tuto kritiku odmítal s tím, že nikdy tím nechtěl vyzývat ke střelbě do demonstrantů. Jeho oponenti mu také vyčítají, že šířil dezinformace například o tom, že byly vánoční trhy v řadě míst Evropy přejmenované. Nebyla to pravda, Křeček v tomto případě opakoval informace, které krátce před ním šířil Václav Klaus mladší.     

Neprospělo by naší zemi, kdyby se ombudsman sám od sebe zastal někoho, kdo třeba vypadá jinak než většina, kdo praktikuje menšinová náboženství nebo je v jiné nevýhodě?

Když to řeknete takto, tak ano. Ale já vám uvedu jiný příklad: Přijedeme do sociálně vyloučené lokality. Sesypou se na nás lidé, kteří budou říkat, jací jsou chudáci. Ale kdo se stará o práva lidí, kteří žijí kolem, kteří pracují a mají ze života peklo? Tito lidé přece mají také práva. A jestliže říkám, že budu hájit také jejich práva, tak to neznamená, že bych nehájil i práva menšin. Právo je přece jedno, a to platí pro každého bez rozdílu barvy kůže nebo vyznání.

Souhlasil byste s tvrzením, že Romové jsou u nás v obtížnější situaci?

Bezpochyby ano. Otázka ale je, kde se to bere. Proč se sami Romové o svá práva neperou? Proč tu není nějaká reprezentace, která by hájila romská práva, formulovala je a snažila se o soužití s většinovou společností? Každá sociální skupina má své zastoupení a Romové tohle nedělají. To říkám už od 90. let. Tenkrát jsem byl napaden, když jsem napsal, že by Romové měli mít nějakého svého Martina Luthera Kinga. Ale přesně tak to je. Oni by měli mít nějakou reprezentaci. A rada pro romské záležitosti to není. 

Není poněkud paradox, když vám, bývalému poslanci za ČSSD, bránil ve čtvrtek v přístupu na úřad levicový novinář Jakub Patočka? 

Každý z nás se posunul jiným směrem. To je problém moderní levice, toho, koho dnes levice oslovuje. Levice ztratila dělníky, a tak si našla městské intelektuály v domnění, že levicového voliče zajímá dvaatřicet pohlaví nebo záchody pro třetí pohlaví. Já si ale rozhodně nemyslím, že toto by zajímalo obyčejné lidi, které má levice oslovovat. To je veliký omyl dnešní sociální demokracie.

Nemá se ale levice kromě jiného zastávat lidí, kteří jsou v menšině a jsou v ohrožení třeba kvůli barvě své kůže, svému vyznání, nebo sociálnímu postavení?

Ale rozlišujme, co je ohrožení a co je domáhání se zvláštního zacházení. To jsou dvě rozdílné věci. Problémem lidských práv u nás i v celé Evropě je, že někdo má nějaký zájem a vydává to za lidské právo v domnění, že mu bude dopřáno více sluchu. Je nutné, aby lidé neviděli jen práva, ale i povinnosti.

Že jsem se málo věnoval práci? Naprostý blábol

Pro vás teď bude zásadní, aby úřad ombudsmana pracoval co nejlépe. Bylo od vás správné, když jste hned po zvolení kritizoval na blogu Aktuálně.cz některé zaměstnance a poukazoval na to, že na úřadě se pořádaly podivné večírky?

Ale já jen kritizoval to, co vadilo 80 procentům zaměstnanců. Myslíte si, že tito lidé měli radost, když čtyři dny před Štědrým dnem měli jít na avatarský večírek a měli mít špičaté uši? Nebo když byl námořnický večírek na den svatého Mikuláše?

Neznáme detaily, podobné večírky jsou dnes moderní. Jen se vás ptáme, jestli je dobré takto začít práci ombudsmana.

Nemám důvod nic skrývat. Nevím, proč bych na to neměl upozorňovat.

Vy jste to ale hned spojil s tím, že multikulturalisté nechtějí slavit Vánoce. Jako byste záměrně útočil na určitou skupinu občanů. Navíc večírek vůbec nemusel znamenat snahu popřít Vánoce.  

Co jiného jsem si ale o tom měl myslet? Všude se dělají mikulášské besídky, jen u nás byl námořnický večírek anebo avatarský večer. Já jsem za tím viděl evidentní aktivistickou snahu po prosazování pseudomodernosti. Mně to zapadalo celkově do věcí, které se kolem nás dějí. Jestli tomu tak skutečně bylo, nechci posuzovat.

Někteří nejmenovaní zaměstnanci se v médiích zmínili o tom, že jste se věnoval práci na úřadu málo.

To je naprostý blábol. Někteří zaměstnanci si jen nepřáli, abych byl ombudsmanem já, protože vědí, že se mnou přichází jiné pojetí úřadu. Spíše motejlovské, civilní pojetí, zaměřené na problémy lidí než na vymýšlení nějakých průzkumů.

Nebo že dokumenty, které vám úředníci předávali, zůstaly nedotčeny.

To je úplný nesmysl.

Nezůstávaly vám na stole dokumenty, do kterých jste se nepodíval?

Prosím vás, vy máte podivnou představu o fungování úřadu. Samozřejmě, že jsem se těmi dokumenty zabýval, než jsem něco podepsal, tak jsem to musel přečíst a prostudovat. Měl jsem usnadněnou práci, že jsem byl právník.

Tlak mám jako osmnáctiletý

Jakou máte představu o své práci, budete v Brně na úřadu od pondělí do pátku?

Ale já přece nejsem člověk, který stojí u soustruhu a soustruží jeden kus za druhým. Kromě toho, že budu na úřadě v Brně, tak budu dělat mnoho jiných činností, které s prací ombudsmana souvisí. Budu jezdit do terénu, účastním se řady jednání, chci se nadále setkávat s občany. To všechno jsem přece dělal i uplynulých šest let. A věřte mi, že v naprosté většině věcí jsem se s paní ombudsmankou Šabatovou shodoval. 

Tvrdíte, že na některých odděleních úřadu je až moc lidí. Co s nimi uděláte?

Přerozdělíme je jinam. Aby se věnovali tomu, co lidi skutečně trápí. Samozřejmě to nebude jednoduché. Existuje velký tlak na to, aby úřad neměl 160 lidí.

Když jsme ale mluvili s poslanci, tak někteří nám říkali, že vás volili mimo jiné proto, že jste jim slíbil zmenšení počtu zaměstnanců.

No, to se líbí každému. Hlavně ministerstvu financí.

Ale vy jste možná i díky tomuto slibu vyhrál. Budete činnost úřadu zužovat?

V této chvíli nad tím neuvažuji. Já jsem nikdy nesliboval, že budu úřad zeštíhlovat. Říkal jsem, že budu zaměstnance přerozdělovat.

Práce ombudsmana není jednoduchá, jak se ve svých téměř dvaaosmdesáti letech cítíte?

Nikdo nevíme dne ani hodiny. Moji rodiče zemřeli v mnohem mladším věku, než mám já, takže v rodině nemáme tradici dlouhověkosti. Mám za sebou tři by-passy, měl jsem astma, které se vyléčilo. Od svých šedesáti let jsem vlastně kyborg, jsem nově opravený, čili funguji a jsem v naprosté pohodě. Tlak mám jako osmnáctiletý.

Stanislav Křeček odchází z rozhovoru pro Aktuálně.cz, který se uskutečnil v kavárně v Praze na Vinohradech, kde žije celý život
Stanislav Křeček odchází z rozhovoru pro Aktuálně.cz, který se uskutečnil v kavárně v Praze na Vinohradech, kde žije celý život | Foto: Radek Bartoníček

Takže byste řekl, že v sobě cítíte spoustu sil? 

Řekl bych, že můj věk mi brání v tom, abych dohnal tramvaj, pokud mi ujíždí, ale rozhodně mi věk nebrání v tom, abych formuloval své názory a vyřizoval spisy.

Udržujete se nějak v kondici?

Chodím na výlety, od mládí jsem aktivní skautík, v posledních letech jsem často běhal na běžeckém pásu, kterého jsem se zbavil, když jsem v Brně končil jako zástupce ombudsmanky. Musím si ho zase sehnat.

Neřeknete si přesto občas, jestli by vám nebylo lépe na odpočinku?

Napadá mě, jestli bych se víc nerozčiloval, kdybych seděl v parku, krmil holuby, díval se, jak čas plyne, neměl možnost cokoliv ovlivňovat a díval se, jak dělají druzí. Možná by mě to ničilo více, než když to budu dělat já. Možná ne dobře, možná ne se souhlasem všech lidí, ale budu to dělat nějakým způsobem.   

A pokud vám to zdraví umožní, chcete být ombudsmanem až do konce mandátu, kdy vám bude 87 let?

Pokud by mi to zdraví neumožňovalo, nebo se naskytly nějaké jiné závažné důvody, tak nebudu na své funkci lpět za každou cenu. Ale v této chvíli mě prezident požádal, abych vykonával funkci ombudsmana, byl jsem zvolen a chci mandát vykonávat po celou dobu.

 

Právě se děje

před 2 minutami

Výjimku z nošení roušek dostanou děti do 2 let a řidiči, kteří jsou v autě sami

Zákaz vycházení bez pokrývky nosu a úst, který platí od 19. března, se nově nebude vztahovat na děti do dvou let věku a řidiče, kteří jsou v motorovém vozidle sami. Na dnešním zasedání toto usnesení schválila vláda, informoval na tiskové konferenci ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO).

Podle ministra výjimka vznikla po konzultaci s odborníky. Poměrně dlouho se diskutovala smysluplnost nošení v roušky v takových případech, uvedl Vojtěch.

Zdroj: ČTK
Další zprávy