Praha/Kladno - Spolek pro zachování odkazu českého odboje se v listopadu, po roce fungování, oficiálně stal partnerem ministerstva obrany. Podpis zpečetil spolupráci resortu s uskupením založeným bývalými členy Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS).
Spolek vznikl kolem Gabriely Havlůjové, šéfky kladenské "organizace bojovníků", kterou loni ČSBS kvůli kritice vedení vyloučil (psali jsme zde). Ze svazu v té době kvůli nesouhlasným postojům s jeho vedením odešla řada lidí včetně lidických žen, šéfa odboru pro válečné veterány ministerstva vnitra Eduarda Stehlíka nebo veterána RAF, válečného letce Pavla Vranského.
Právě generál Vranský je jednou z hlavních tváří spolku. Rodák z Lipníka nad Bečvou za války na palubě bombardéru Liberator lovil nacistické ponorky. Je mu sice už 96 let, ale zůstává aktivní a pro spolek překládá anglické a německé články například od spřízněných zahraničních organizací.
K Havlůjové a Vranskému se za rok přidalo šest stovek lidí, dílem těch, kteří opustili ČSBS, dílem nových tváří. Spolek vznikal poměrně spontánně a původní ambice sdružit bývalé členy ČSBS v oblasti Kladna a Slaného se notně rozrostla.
"Najednou chtěly vznikat jednotlivé organizace v různých částech republiky, ale kvůli tomu, že spolek jako takový byl založený až v listopadu 2016, jsme nestihli požádat o státní dotaci, kterou bychom kryli základní výdaje - poštovné, jízdné, věnce a podobně. Lidé přicházející z ČSBS byli zvyklí, že tyto věci jsou finančně kryté," říká předsedkyně Gabriela Havlůjová s tím, že to mohlo zbrzdit administrativu a přijímání nových členů.
Na rok 2018 bude spolek žádat ministerstvo obrany celkem o 800 tisíc korun. Zda je žádost oprávněná, posoudí odbor pro válečné veterány na základě dosavadní činnosti spolku. Rozhodnout by mohl v březnu.
Pro srovnání, Český svaz bojovníků za svobodu dostal od státu ještě v roce 2016 přes šest milionů korun. Na rok 2017 žádal o čtyři miliony, ale stát mu přisoudil jen 40 tisíc, uvedl server Lidovky.cz. Svaz čelil kritice kvůli špatnému hospodaření, oficiální důvody neschválení dotace ale byly administrativní.
Pracovní rukavice chtějí navléknout i pětasedmdesátníci
Lidé kolem Havlůjové se o aktivitu snaží. "Na jaro plánujeme 'brigádu' na rodném statku generála Mašína v Lošanech, který je ve špatném technickém stavu. Nejsme řemeslníci, ale máme hodně mladých lidí a práce, třeba odvážení suti, se nebojíme. Na akci se nám ale hlásí i pětasedmdesátníci," říká Havlůjová.
Lošanský statek přepsal za druhé světové války hrdina odboje, prvorepublikový důstojník Josef Mašín, na své děti, aby ho nezabavili nacisté. Nakonec ho rodině vzali komunisté. Soud po letitém sporu rozhodl, že statek byl na děti za války přepsán pod tlakem, převod není platný a stále celý patří Mašínům (psali jsme zde). V budoucnu by v něm podle plánu Zdeny Mašínové, generálovy dcery, mělo vzniknout malé muzeum odboje.
Statek není jedinou aktivitou spolku. Kladenský magistrát, na kterém Havlůjová pracuje, podpořil zájezd do bývalého koncentračního tábora v Mauthausenu, který v plánech nacistů sloužil k decimaci českého odboje, za války zde zahynulo přes čtyři tisíce Čechů. Zájezdu se účastnili pozůstalí po obětech a přeživší z Mauthausenu. "Někteří účastníci se po téhle akci začali zabývat historií vlastní rodiny," těší Havlůjovou. Další aktivity spolek plánuje ve spolupráci se školami k blížícímu se stému výročí založení republiky.
Středočeský kraj spolku daroval 50 tisíc korun, ze kterých zaplatil například doplatky za léky, za něž někteří veteráni musí dát i tři tisíce korun měsíčně. Další zdroj financování aktivit spolku tvoří členský příspěvek ve výši tří set korun ročně.
Oproti fungování Českého svazu bojovníků za svobodu se vedení spolku více snaží zapojovat mladé lidi. "Dokud v Československém svazu protifašistických bojovníků (předchůdce ČSBS, pozn. red.) bylo třicet tisíc lidí, nebylo těžké udržovat ten odkaz v paměti. Teď jich ale žije pár a jen zlomek z nich dokáže někam přijít a besedovat, bylo proto potřeba začít jinak," říká Havlůjová.
Do spolku se jí tak hlásí například studenti, archiváři nebo členové klubů vojenské historie. Podle Havlůjové je ale třeba snažit se nabírat i potomky veteránů, které budou motivovat i rodinné důvody.
