Jedenáct let od vydání třetího Zaklínače a skoro dvě dekády od začátků herní série. Krotitelé bossů zavzpomínali na dobu, kdy CD Projekt teprve hledal vlastní tvář, Geralt vypadal jako unavený mutant a český dabing zněl, jako by všichni mluvili po probdělé noci v hospodě. Jenže tento začátek položil základy sérii, která je dodnes brána jako globální fenomén.
Zaklínač dnes patří mezi největší herní značky planety, ale začátky byly výrazně skromnější a mnohem podivnější. První díl z roku 2007 byl drsný, špinavý a místy dost neohrabaný RPG experiment, který se snažil převést svět Andrzeje Sapkowského do podoby, jakou tehdejší hráči příliš neznali.
Místo klasického „čistého“ fantasy nabídl rasismus, chlast, drogy, morálně šedé postavy a svět, kde každé rozhodnutí bolelo. A i když soubojový systém připomínal spíš rytmickou klikačku než moderní akční RPG, právě atmosféra udělala z prvního Zaklínače kultovní záležitost.
Velkou roli v tom sehrál i specifický český dabing, na který hráči dodnes vzpomínají s podivnou směsí nostalgie a traumatu. Geraltův hluboký, téměř šeptaný hlas nebo celkově lehce ospalý tón všech postav vytvořily něco, co už dnes v moderních hrách prakticky neexistuje. Zaklínač tehdy působil jinak než západní fantasy konkurence typu Elder Scrolls nebo Dragon Age. Nebyl uhlazený ani epický v hollywoodském smyslu. Byl syrový, ponurý a velmi „východoevropský“.
Druhý díl pak znamenal obrovský technologický skok. Zaklínač 2: Vrahové králů ukázal nový RED Engine, výrazně filmovější zpracování a mnohem tvrdší soubojový systém. Hráči si dodnes pamatují první náročné bitvy nebo střet s Lethem, který dokázal potrápit i zkušenější herní veterány.
CD Projekt navíc přišel s tehdy téměř nevídanou věcí – druhá polovina hry se kompletně měnila podle jednoho zásadního rozhodnutí. Každá cesta nabízela jiné postavy, jiné questy i jiný pohled na příběh. Právě tady začalo být jasné, že studio míří mezi absolutní špičku.
Skutečný fenomén ovšem přišel až s Divokým honem. Zaklínač 3 otevřel obrovský svět, který nepůsobil jako generická mapa plná výplně, ale jako živé fantasy plné malých příběhů a ručně vytvořených questů. Dodnes bývá dávána za příklad kvalita vedlejších úkolů, které v mnoha případech překonávaly hlavní linky jiných RPG her.
A stejně zásadní byla i rozšíření Srdce z kamene a O víně a krvi. CD Projekt tehdy prakticky přepsal význam slova DLC. Místo několika kosmetických přídavků dostali hráči desítky hodin nového obsahu, nové regiony a příběhy, které by jinde vyšly jako samostatné hry.
Právě proto se o Zaklínači mluví i po více než dekádě od vydání třetího dílu. Série totiž neovlivnila jen fantasy RPG, ale i očekávání hráčů od moderních her obecně. Ať už jde o práci s otevřeným světem, kvalitu vedlejších questů nebo přístup k rozšířením, CD Projekt nastavil laťku, ke které se ostatní dodnes vracejí.
A teď bude jen na něm, jestli ji dokáže se Zaklínačem 4 posunout znovu – nebo jestli zůstane Divoký hon nepřekonaným vrcholem celé série.
Mohlo by vás také zajímat: Herní výběr 2026: tituly, na které se letos opravdu vyplatí těšit
Sdílet
Nejnovější videa
