reklama
 
 

Sonda Phoenix zvládla těžké přistání na Marsu

26. 5. 2008 4:05
Bude na rudé planetě hledat podmínky pro život

Pasadena - Sonda Phoenix dokázala dvě hodiny po půlnoci našeho času úspěšně přistát na Marsu. Řídicí středisko americké kosmické agentury NASA v kalifornské Pasadeně potvrdilo, že přistávací modul překonal "sedm minut hrůzy". Tak označovali vědci průběh riskantního přistání.

Průběh přistání posuzovalo řídicí středisko z vysílaných dat s patnáctiminutovým zpožděním, protože tak dlouho nyní letí signál z Marsu na Zemi.

Dvě hodiny poté získalo řídicí středisko údaje naznačující, že sluneční panely sondy se podařilo úspěšně rozvinout, a že i další automatické přístroje jsou zřejmě schopny pracovat. Sonda není ve spojení se Zemí přímo, nýbrž prostřednictvím dvou umělých družic, které už rudou planetu oblétají: Mars Odyssey and Mars Reconnaissance Orbiter. Ty její signály zachycují a předávají na Zemi.  

Nyní by sonda měla na povrchu po čtvrt roku sbírat údaje, z nichž by se vědci měli více dozvědět o tom, jestli na Marsu kdysi mohl existovat život. Či dokonce zda tam dodnes nejsou podmínky pro život alespoň nějakých odolných mikroorganismů.

Program výzkumu na Marsu budou řídit vědci z Arizonské univerzity v Tucsonu, kteří sondu pro NASA připravili. Pomáhat jim budou i jejich evropští spolupracovníci, kteří pro sondu dodali některé přístroje.

O evropské účasti čtěte:
Švýcarský vědec bude žít podle marsovského času

Brzdil padák a trysky

Po více než devíti měsících letu sluneční soustavou sonda dostihla Mars. Jak přistání probíhalo?

Tepelný štít přistávacího modulu musel sondu ochránit při tření o atmosféru. Ta je sice na Marsu mnohem řidší než na Zemi, ale i tak tepelný štít odolal teplotě přes 1400 stupňů Celsia.

Zhruba třináct kilometrů nad povrchem planety uvolnil přistávací modul brzdicí padák o průměru devíti metrů. Když se pak ve výšce jednoho kilometru padák odpojoval, musela sonda uskutečnit úhybný manévr, aby ji padák po přistání nepřikryl, čímž by znemožnil získávání sluneční energie a veškerou činnost sondy.

Konečnou fázi přistání zajistily brzdicí trysky. Sonda totiž neměla žádné vzdušně tlumicí vaky.

Sluneční panely sonda vysune až desítky minut po přistání, kdy už by měl sednout zvířený prach, který by na ně jinak dosedl a omezil přístup slunečních paprsků.

Obavy z balvanů se nenaplnily

Ani po dosednutí na povrch nebylo vyhráno. Mohlo se totiž stát, že Phoenix nedopadl rovně, nýbrž na nějaký balvan. Solární panely by se pak nemusely dát natočit ke Slunci a mise by neměla dostatek energie.

Stejně nepříjemné by bylo, pokud by se v těsné blízkosti sondy nacházel kámen, kvůli němuž by se nedaly sluneční panely naplno rozvinout. První zprávy ze sondy však naznačují, že nic takového se nestalo a všechna zařízení budou schopna v pořádku pracovat.

Na rozdíl od robotických vozítek Spirit a Opportunity nemá sonda pojízdná kolečka a nemůže se pohnout z místa. Oproti vozítkům však disponuje robotickým ramenem, které se dokáže zavrtat až metr pod povrch, a nemusí tedy zkoumat pouze vzorky ležící na povrchu.

 (Článek pokračuje pod infografikou.)

Mikroskopy a osm pecí

Kamery sondy budou snímat terén, robotické rameno umožní vyvrtat vzorky z podzemí. Přístroje je pak mají analyzovat. Phoenix nese optický mikroskop i takzvaný mikroskop atomárních sil. Ten zobrazí částečky půdy o velikosti od 16 tisícin milimetru.

Jiný analyzátor obsahuje osm různých pecí, které vypadají jako velké propisovačky. Celkem osm vybraných vzorků se v nich bude pomalu zahřívat na tisíc stupňů Celsia. Přístroje analyzují odpařované plyny, aby bylo možné propočítat, kolik vzorek obsahuje ledu a jaké minerály se v něm vytvořily v dobách, kdy na Marsu bylo teplejší a vlhčí podnebí.

V tom spočívá hlavní poslání mise Phoenixu: zjistit, zda na Marsu mohly být v dávné minulosti podmínky pro život mikroorganismů, jak vědci předpokládají. A zda po nich nezůstaly i nějaké stopy. Či dokonce zda tu nějaké přece jenom nemohou přežívat dodnes.

Trysky ožehly půdu

Loni, v době, kdy přípravy mise Phoenix běžely naplno, varoval americký profesor Dirk Schulze-Makuch, že přistávací rakety sondy poškodí místo přistání.

Plány už nešlo změnit, nicméně tým projektu Phoenix soudí, že stejně budou nejvýznamnější vzorky vyvrtané z podzemí. V místě přistání, vysoko na severu planety Mars, se předpokládají velká ložiska ledu. Zřejmě z vody, která kdysi byla v kapalném stavu, kdy mohla hostit život.

Zima bude smrtelná

Podle současných předpokladů bude Phoenix pracovat devadesát marsovských dnů (takzvaných solů; každý trvá 24 hodin 39 minut a 32,4 sekundy pozemského času).

Poté Slunce klesne k obzoru tak, že nebude moci dodávat dost energie pro chod přístrojů. Následující krutou zimu sonda pravděpodobně nevydrží.

"Je vysoce nepravděpodobné, že by zařízení vydrželo," řekl manažer projektu Barry Goldstein pro list New York Times. "Ale naprogramovali jsme je tak, aby se po zimě zase ozvalo, pokud to půjde."

Čtěte také:

Rusové budou testovat opice pro cestu na Mars

Konference ukázala pět míst, kam mají létat astronauti

Mars si zase prohrává s lidskou fantazií

autor: Josef Tuček | 26. 5. 2008 4:05

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama