Praha - Ocenění Česká astronomická fotografie měsíce získal v soutěži pořádané astronomickou společností za duben snímek "Hvězdokupa M 13" pořízený Jiřím Linetem z Havířova.
V roce 1714 ji v Anglii objevil Edmond Halley. 1. června 1764 ve Francii ji pojmenoval Charles Messier. A v roce 2009 ji v Čechách vyfotografoval Jiří Linet. S věkem okolo deseti miliard let to není již žádná teenagerka, ale jistě je stejně sledovaná jako kterákoliv modelka na Zemi.
Každou noc se k ní po desítky let obracejí objektivy astronomických přístrojů, aby polapily něco málo fotonů, které ji opustily před 25 tisíci lety. Před 35 lety se ji lidstvo dokonce pokusilo kontaktovat depeší radiového teleskopu v portorickém Arecibu. Zatím, jak se dá čekat, odpovědět nestačila.
Hvězdy natěsno
Svou krásu skrývá pod obyčejné označení M 13 vyjadřující pozici v katalogu páně Messiera. Zasvěcenci ji pak důvěrně říkají "kulovka v Herkulovi", čili kulová hvězdokupa v souhvězdí Herkula.
Vítězný snímek Jiřího Lineta zachycuje úžasné množství starých hvězd, soustředěných do kulového útvaru s průměrem 150 světelných roků. A protože je těch hvězd alespoň 100 000, je zde dosti těsno, hlavně v centrální části. Dokonce tolik, že by se zde do krychle o hraně dlouhé tři světelné roky vměstnalo přes 100 hvězd.
Kdybychom se mohli podívat na některou z tamních planet, pokud se tedy u nějaké hvězdy v kulové hvězdokupě vůbec nějaká najde, viděli bychom úplně odlišnou oblohu, než známe. Po setmění by na nás vykouklo alespoň 30 000 hvězd, tedy desetkrát více než u nás. Z toho by téměř dvacet bylo jasnějších než Venuše v největším lesku a více než 300 by svým svitem překonalo Síria.
Kosmické ztráty
"Samotné kulové hvězdokupy jsou velmi zvláštní útvary. Svým věkem se řadí k tomu nejstaršímu, co můžeme na obloze pozorovat. Pohybují se po velmi protáhlých drahách okolo středu Galaxie, a tak se dostávají často velmi vysoko nad galaktickou rovinu, často i několikrát dále, než činí její viditelný průměr," vysvětluje člen poroty astronomické soutěže Marcel Bělík z hvězdárny v Úpici .
Vytvářejí optický úkaz zvaný galaktické kulové halo.
I když by se mohlo zdát, že jsou to útvary téměř nesmrtelné, není tomu tak. Těsná přiblížení hvězd v kupě, stejně jako poruchy vzniklé při jejím průchodu hustými oblastmi galaktického disku a další vlivy způsobují postupnou ztrátu hvězd a řídnutí až do úplného rozplynutí kupy do galaktického hala.
Zdá se tak, že současné hvězdokupy jsou již pouhým zbytkem po mnohem početnější populaci, který se navíc během dalších deset miliard let zmenší na polovinu.
