To jsou jen některé poznatky z dosud nejrozsáhlejšího průzkumu sexuálního chování ve světě, který publikoval uznávaný lékařský časopis Lancet.
Infobox
Nejčastější příčiny onemocnění a úmrtí v rozvojových zemích:
1. Podvýživa
2. Nechráněný pohlavní styk
3. Nezdravá voda a špatné hygienické podmínky
4. Kouř z pevných paliv v místnostech
5. Nedostatek zinku
6. Nedostatek železa
7. Nedostatek vitaminu A
8. Vysoký krevní tlak
9. Tabák
10. Vysoká hladina cholesterolu
Nejčastější příčiny onemocnění a úmrtí ve vyspělých zemích:
1. Tabák
2. Vysoký krevní tlak
3. Alkohol
4. Vysoká hladina cholesterolu
5. Obezita
6. Malá konzumace ovoce a zeleniny
7. Nedostatek pohybu
8. Nezákonné drogy
9. Nechráněný pohlavní styk
10. Nedostatek železa
Zdroj: Lancet
Mezi další zjištěné skutečnosti patří, že nebezpečně prováděné ilegální interrupce těžce poškozují ženy v zemích, kde je umělé přerušení těhotenství zakázáno. Nechráněný pohlavní styk se ukázal jako druhá nejčastější příčina nemocí a úmrtí lidí v rozvojových zemích. Ve vyspělém světě je nechráněný pohlavní styk na devátém místě mezi zdravotními rizikovými faktory.
Vdané ženy se hůře chrání
Výzkum se týkal více než milionu mužů a žen v 59 zemích světa.
Ukázalo se v něm, že nejčastěji mají pohlavní styk lidé žijící v manželství.
"Jenže pro vdané ženy je obvykle obtížnější než pro svobodné požadovat bezpečný sex a používání kondomů," konstatovala na tiskové konferenci při příležitosti zveřejnění výsledků výzkumu Kaye Wellingsová z Londýnské školy pro hygienu a tropické lékařství, která výzkum vedla.
Ještě menší možnosti zajistit si bezpečný pohlavní styk mají ženy v rozvojových zemích, kde bývají na manželovi existenčně závislé.
Joy Phumaphiová ze Světové zdravotnické organizace pak na stejné tiskové konferenci prohlásila, že podstatným problémem pro zdraví je náboženství.
Lidé, kteří poslouchají náboženské příkazy a odmítají antikoncepci, snáze šíří pohlavní choroby. Mají také více dětí, než kolik mohou dostatečně zajistit. To, zejména v rozvojových zemích, v konečném důsledku vede k životu v chudobě, bez možnosti umožnit dítěti vzdělání a přístup k lepším pracovním příležitostem.
Nebezpečné zákazy potratů
Rovněž oficiální odmítání interrupcí vede k pokoutním nebezpečným potratům, které ničí zdraví žen.
Joy Phumaphiová však zdůraznila, že katolicismus a další velké církve na tom mají podíl jen částečný. "Největší problém je, že mnohé nezávislé církve mají obrovský vliv a velmi extrémistické názory," řekla.
Jako příklad vlivu zákazu interrupcí na zdraví žen citovala zpráva Rumunsko.
Zde byl v roce 1966 přijat zákon omezující přístup k interrupcím. Nelegální a nebezpečně prováděné potraty vzápětí zvýšily úmrtnost těhotných žen. Původní počet 20 zemřelých žen připadajících na 100 000 živě narozených dětí se zvýšil na téměř 100 úmrtí v roce 1974 a na 150 v roce 1983. (Přepočet úmrtí všech těhotných žen na počet živě narozených dětí je používaným statistickým postupem.) Po zrušení interrupčního zákona v roce 1989 počet fatálních případů okamžitě poklesl, konstatuje zpráva v časopise Lancet.
Jako příklad země, která v posledních letech přitvrdila protipotratové zákony a fakticky tak ohrozila zdraví žen, zpráva jmenuje Polsko.
Oběti pokoutních interrupcí
V publikovaných údajích vědci odhadují, že se každoročně ve světě uskuteční až 20 milionů nebezpečných, obvykle ilegálních interrupcí, z toho plných 97 procent v rozvojovém světě. Zemře při nich asi 68 000 žen a miliony dalších utrpí zdravotní poškození, někdy trvalé.
Oproti tomu legální interrupce, zejména ve vyspělém světě, hodnotí zpráva jako relativně bezpečné pro zdraví ženy.
Počet interrupcí se snižuje při snadné dostupnosti antikoncepce. Přesto autoři zprávy konstatují, že antikoncepční prostředky nikdy neodstraní poptávku po umělém přerušení těhotenství.
Bohatší jsou nevázanější
Oproti obvyklým představám se ukázalo, že větší počet sexuálních partnerů mají obyvatelé vyspělých zemí než lidé z rozvojových států. Přesto je v bohatších zemích nižší výskyt pohlavně přenosných nemocí a nechtěných těhotenství. Dá se to vysvětlit rozsáhlejším užíváním kondomů a lepší zdravotnickou péčí.
I ve vyspělých zemích, jejichž obyvatelé uváděli, že mají více sexuálních partnerů, však celkově převažují lidé, kteří za poslední měsíce mají jen jednoho stálého partnera. Jinak se však ve světě stále zvyšuje věk, v němž obyvatelé vyspělých i rozvojových zemí uzavírají manželství. Vzhledem k tomu přibývá předmanželského sexu.
Shromážděná data nepotvrdila, že by se ve skutečnosti projevoval trend ke snižování věku, v němž mají mladí lidé první pohlavní styk. Téměř všude to obvykle bývá mezi patnácti a devatenácti lety s tím, že ženy obvykle začínají pohlavní život dříve než muži.
Rozdílné vlivy na pohlavní život
Výzkumníci však dokumentovali velké rozdíly v dotaznících z různých zemí. Například v Keni nebo Zambii je nejčastěji uváděný věk mužů při prvním pohlavním styku 16,5 roku, v Haiti, Austrálii či Itálii 17,5 roku. Zato třeba v Kazachstánu nebo Arménii je to 20,5 roku a v Indonésii dokonce 24,5 roku.
Nejčastěji uváděný věk začátku pohlavního života u dívek v Kamerunu nebo Čadu je 15,5 roku, v Nepálu 16,5, v USA 17,5, ve Švýcarsku 18,5 a na Filipínách 21,5 roku.
Ovšem v některých asijských zemích se časné manželství doporučuje jako způsob uchování cti. Třeba v Bangladéši je nejčastější věk nevěst 14 let a v Indii 16 let. Následný, často vynucený příliš brzký začátek pohlavního života se stává pro dívky traumatickým zážitkem.
Výzkumníci konstatovali, že rozdíly mezi zdánlivě obdobnými zeměmi se vyskytly i v jiných částech zprávy. Vysvětlili to tím, že pohlavní život je ovlivňován nejen snadno měřitelnými biologickými a ekonomickými faktory, ale také společenskými a morálními činiteli, které se často nečekaně liší. Proto je také obtížné zobecňovat nebo hledat recepty podle vzoru "jedna velikost se hodí pro všechny".
