Praha – Před čtyřmi lety byla dvojkou na kandidátce ČSSD pro komunální volby v Praze 5. Nyní je Jana Mrázková první zastupitelkou, která byla pravomocně odsouzená za to, že neoprávněně pobírala statisícové náhrady za práci pro radnici. Neměla přitom na ně právo. Podle soudu se tak dopustila podvodu.
"Byla to běžná praxe," hájila se Mrázková před soudem, ale nebylo jí to nic platné. Městský soud v Praze ve středu potvrdil dvouletý podmíněný trest vězení, který jí letos v květnu vyměřil Obvodní soud pro Prahu 5. Musí také radnici vrátit 505 tisíc korun, které si neoprávněně naúčtovala.
"Je možné, že to tam bylo takovou praxí a že toho využívali i jiní. Má tu smůlu, že u ní se na to přišlo a schytala to," uvedla soudkyně Jaroslava Lišková, když potvrdila květnový verdikt.
Umožnil to laxní úřad
Podle Liškové není vina jen na její straně. A naznačila, že by jinak soud Mrázkové vyměřil nejspíše vyšší trest. "Tuto činnost umožnil úřad městské části nedůslednou kontrolou. Kdyby řádně kontrolovali, tak by k tomu nemohlo dojít," dodala soudkyně.
Mrázková přitom není jediná odsouzená. Stejný trest dostala i její stranická kolegyně Petra Šáchová. Ta pro změnu byla a je dosud zaměstnankyní církve husitské - jako farářka. Šáchová má vrátit dokonce 695 tisíc korun. I ona se odvolala, o jejím případu má odvolací soud rozhodnout v polovině srpna.
Třiašedesátiletá Mrázková (stejně jako zmíněná Šáchová) přitom opravdu z velké části doplatila na to, co bylo na úřadě Prahy 5 roky zavedenou praxí: mimořádně štědré náhrady, které si odsouhlasovali a rozdávali tamní zastupitelé.
Zatímco v jiných městských částech činily průměrné náhrady za práci pro radnici okolo čtyř tisíc korun měsíčně, na Praze 5 to bylo většinou okolo třiceti tisíc.
Lhala, že nebyla zaměstnána
Mrázkové se však nevymstila výše náhrad, ale to, že byla současně zaměstnankyní Univerzity Karlovy, kde pracovala v menze. Podepsala přitom čestné prohlášení, že není v žádném pracovním poměru. A díky tomu vyinkasovala více než půl milionu korun. Jako zaměstnanec však na ně neměla právo.
V případě, že zastupitelé podnikali, si totiž mohli na Praze 5 nárokovat až 450 korun za každou hodinu, kterou strávili prací zastupitele. Takových hodin si na radnici Prahy 5 mohli vyúčtovat až 80 za měsíc. Mohli tak získat až 36 tisíc měsíčně a mnozí tak také činili. Pokud jde o zaměstnance, náhrada za utracený čas pro město přísluší zaměstnavateli. Počítá se, že zastupitele pro práci pro město uvolňuje a dává mu placené volno.
Mrázková sice udělala stejnou věc jako nemalá část zbylých zastupitelů: pouhých pět dní po zvolení do funkce si založila živnostenský list, aby mohla pobírat náhrady. Jenže si - na rozdíl od některých svých kolegů - ponechala svůj dosavadní pracovní poměr u Univerzity Karlovy. "Živnostenský list založila formálně a účelově bez úmyslu se poradenstvím zabývat a s účelem obohatit se na náhradách," konstatoval již v květnu prvoinstanční soud.
Káva s kolegou za 900 a dobrý time management
Řada dalších kolegů v tom ale uměla chodit lépe.
Jako například Herbert Heissler (bez politické příslušnosti), který si až do počátku loňského roku účtoval prakticky vždy maximální možnou sumu - tedy nejdříve 36 tisíc korun a pak 27 tisíc měsíčně. A to přesto, že je zaměstnancem Vysoké školy finanční a správní, kde vede katedru ekonomie a zahraničních vztahů. U něj byl totiž ten rozdíl, že na VŠFS nebyl v plném pracovním poměru.
Je přitom otázka, jak mohl své pracovní povinnosti zvládat – aktivit má totiž mnohem více. Kromě práce v zastupitelstvu řídí i Hospodářskou komoru v Praze 5 či se věnuje scénickému šermu, a jak se chlubí na svých webových stránkách, vystupuje s ním i v televizi a filmu.
"Je to dobrý time management a time building a to, že den nemá jen 8,5 hodiny. Chodím spát ve dvě ráno," vysvětluje. A peníze si podle svých slov zasloužil. "Prací pro radnici jsem strávil sto hodin měsíčně a mohl refundovat jen šedesát, to je směšné," říká.
V Praze 5 se přitom náhrady vyplácely i za těžko doložitelné osobní schůzky – někteří zastupitelé si účtovali ztrátu času i tehdy, když šli na kávu se svým kolegou, jiní si naúčtovávali desítky hodin měsíčně jako setkání s občany. I u nich byl proti Mrázkové ten rozdíl, že nebyli v zaměstnaneckém poměru.
Poté, co se o náhrady začala loni počátkem roku zajímat policie, se pravidla pro vyplácení náhrad i limity zpřísnily, nyní mohou dosáhnout maximálně 19 500 korun měsíčně. Přesto zůstaly jedněmi z nejvyšších v hlavním městě.
