Pardubice - Jedenáctý ročník Grand Festivalu smíchu, soutěžní přehlídky divadelních komedií v Pardubicích, potvrdil věhlas režisérky Hany Burešové a zakončil ho tentokrát nevyvedený Galavečer smíchu, jenž měl právě ke smíchu, vtipu či komediálním výstupům celkem daleko.
Hana Burešová, dvorní režisérka Divadla v Dlouhé, uspěla hned ve čtyřech kategoriích, včetně hlavní ceny, Komedie roku 2010. Tu získala spolu s Městským divadlem Brno, kde pohostinsky nastudovala hru Škola základ života. Legendární retrokomedie obdržela i Cenu diváků.
Inscenace Hany Burešové z "Dlouhé", dvouaktovka podle Feydeaua Dáváme děťátku klystýr! - "Kašlu na to," řekla Hortensie posbírala další dvě perníkové ceny: za nejlepší herecký výkon (Pavel Tesař v roli Follbragueta) a Cenu odborné poroty.
Studentskou porotu nejvíce zaujala muzikálová komedie Dědeček automobil. Cena za nejlepší ženský herecký výkon festivalu zůstala "doma". Porotci ocenili Martinu Sikorovou v roli Adély v pardubické inscenaci Pomsta ala Netopýr.
Letošní "Festival Hany Burešové" měl prapodivnou tečku. Honosně nazvaná akce "Galavečer smíchu" měla do "gala" a do "smíchu" nesmírně daleko, jen ten "večer" seděl.
Předávání cen úspěšným inscenacím bývalo důstojnou tečkou za celou akcí, pořádající Východočeské divadlo Pardubice na ni vždy vytáhlo nějaký ten trumf z rukávu. Ceremoniál ze záznamu každoročně vysílaný Českou televizí moderovali Marián Labuda, Jiřina Jirásková či Josef Dvořák, loni"alespoň" a celkem vtipně Aleš Háma, vždy za asistence některých pardubických herců.
Humor místních moderátorů se smrsknul na "kadibudky"
Letos Východočeské divadlo Pardubice obstarala moderátorskou dvojici sama: tvořili ji zdejší herci Ladislav Špiner a Petra Tenorová. Na tiskové konferenci vysvětlovala tento krok dramaturgyně festivalu a galavečeru Jana Uherová slovy: "Česká televize nám řekla, že je zbytečné si půjčovat moderátorskou osobnost, když naše divadlo disponuje vlastními silnými hereckými osobnostmi. Petru Tenorovou znají televizní diváci například ze seriálu Cukrárna."
Výsledek byl mírně řečeno rozpačitý, stejně jak scénář celého večera. Moderátorská dvojce humorem zrovna nehýřila, do improvizace se zásadně nepouštěla a bohužel se bedlivě držela nenápaditého předepsaného textu. Ladislav Špiner je přitom proslulý svou všestranností, komedianstvím a právě schopností improvizace.
Humornou bezradnost zcela přesně ilustroval asi čtyřikrát opakovaný "vtip": nepříliš trefná hláška z filmu S tebou mě baví svět "Ale nebyly to obyčejné kadibudky, byly začarované", která následovala vždy poté, co tato dvojice řekla "my dva".
Vtipného na tom večeru vlastně nebylo skoro nic: kulturní vycpávky obstarávaly písně z pardubického muzikálu Chicago, což není komedie, takže nebyly humorné.
Jedním z čísel byla i píseň oblíbeného brněnského herce Aleše Slaniny v roli Mozarta. Nebyla špatná, ostatně v Brně Slaninu často vyprovází standing ovation, ale v žádném případě nebyla humorná.
Moderátorská dvojice měla na sobě kostýmy z Amadea. Ne že by se jednalo o komedii, ale zkrátka v ní spolu hrají titulní manželskou dvojici.
Co na to ministr Besser?
Tuto mdlou tečku sledoval v první řadě uprostřed ministr kultury Jiří Besser. Právě po jeho resortu chtějí pořadatelé více peněz. Ale možná že právě toto "omšelé gala" může být jedním z argumentů, proč přehlídce, která bojuje s financemi, přidat.
Ostatně ani ministr Besser nebyl příliš ve formě, když se při hodnocení festivalu dopustil faux pas slovy: "Jsem velice rád, že kultura a divadlo nejsou jen pro Prahu a magistrátní města. I když Pardubice jsou větší než třeba Přelouč nebo Český Krumlov..." Pardubice pochopitelně jsou magistrátním městem a srovnávat jejich velikost s Přeloučí, která je co do počtu obyvatel desetkrát menší, je pozoruhodné.
Nutno však dodat, že vyplivneme-li Galavečer smíchu coby zkvašenou třešni na dortu, je třeba uznat, že festival každoročně potvrzuje své kvality a do Pardubic vozí velmi silnou sestavu komedií, premiérovaných za uplynulý rok.
Sporným bodem zažitých pravidel je pouze každoroční nasazení pardubické inscenace do soutěžní sedmičky. Zdejší nepsorně talentovaná herečka Martina Sikorová obhájila svůj loňský triumf v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon. Hra "Pomsta ala Netopýr", v němž porotu zaujala, by ale těžko prošel objektivním sítem do tak úzkého výběru, protože se rozhodně nejedná o výjimečné komediální představení, "pouze" o zdařilou inscenaci operety.
A kde byly hvězdy...?
Na "galavečeru" chyběly osobnosti jako sůl. Pro ceny si výhradně chodili divácky i mediálně nezajímaví ředitelé či dramaturgové divadel, čímž ceremoniál ztrácel pro diváky, kteří si na něj koupili vstupenky, další ze svých smyslů: poznat hvězdy přehlídky a dozvědět se o nich alespoń pár vět. Nic se nedozvěděli ani o soutěžních titulech. Ty nereprezentovala žádná videoprojekce, pouze jednovětá charakteristika z úst moderátorů.
Letos byl ceremoniál i v tomto ohledu mimořádně tristní. Loni si pro cenu za Komedii roku, titul Divadla ABC Pan Kaplan má třídu rád, přišel alespoň režisér Miroslav Hanuš, jinak též herec Divadla v Dlouhé, a jeho manželka-choreografka, pro Cenu studentské poroty si na pardubické jeviště nakráčeli skoro všichni herci z inscenace Jihočeského divadla Bůh masakru.
Osobně se letos dostavila pouze místní herečka Martina Sikorová, neboť v ceremoniálu účinkovala v rámci doprovodného programu. Ovšem když byla moderátorem vyzvána, aby zazpívala něco z oceněné role, držela se striktně původního dramaturgického plánu a přidala jen další píseň z muzikálu Chicago.
Galavečer po jeho skončení velice trefně shrnula jedna mírně rezignovaná divačka u šaten: "No, tak jsme se aspoň dozvěděli, kdo to dostal, že jo...?" Ostatně o výsledku se mohou všichni přesvědčit, záznam vysílá o Velikonocích Česká televize.
