Brno - Policie může při vyšetřování kriminality žádat nemocnice o zdravotní údaje jen na základě souhlasu soudu. Fakultní nemocnice Olomouc uspěla s ústavní stížností proti pokutě 5000 korun. Dostala ji právě kvůli tomu, že informace poskytnout nechtěla.
Nález je důležitý kvůli vyjasnění otázky, zda je k prolomení mlčenlivosti zdravotníků kvůli vyšetřování trestné činnosti nutný souhlas justice.
Verdikt ale nedopadá na specifické situace, kdy zdravotník informace získá v rámci trestního řízení, například když prohlíží tělo nebo provádí nařízenou pitvu. Za těchto okolností souhlas nadále nutný není.
Policie v olomoucké kauze konkrétně chtěla získat údaje o bezprostřední příčině smrti člověka, jehož pitval lékař Fakultní nemocnice Olomouc a dospěl k závěru, že nezemřel přirozeně.
Existovalo tak podezření, že člověk je obětí trestného činu. Zároveň se vyšetřovatelé domáhali vydání ověřené kopie pitevního protokolu a listu o prohlídce zemřelého.
Konflikt dvou právních norem
Vyvstal však konflikt dvou právních norem a principů - povinné součinnosti při vyšetřování kriminality na straně jedné a mlčenlivosti ve zdravotnictví na straně druhé.
Součinnost je zakotvena v trestním řádu a týká se jak státních orgánů, tak fyzických a právnických osob.
Trestní řád konkrétně uvádí, že pokud nestanovuje zvláštní zákon dodatečné podmínky, lze informace pro trestní řízení vyžadovat jen po předchozím souhlasu soudu.
Zákon o zdravotních službách zase říká, že za porušení povinné mlčenlivosti se nepovažuje sdělování údajů a skutečností pro potřeby trestního řízení způsobem stanoveným trestněprávními předpisy.
Fakultní nemocnice trvala na tom, že policie potřebuje souhlas soudu. Vyšetřovatelé ho však neměli, protože Okresní soud v Olomouci už před tím dospěl k závěru, že zákon o zdravotních službách vytváří dostatečný rámec pro poskytnutí informací i bez souhlasu justice.
Pořádkovou pokutu potvrdil okresní soud
Nemocnice požadované údaje nevydala, za což dostala od policie pořádkovou pokutu, kterou potvrdil okresní soud.
Soud trval na tom, že fyzické i právnické osoby musí poskytovat patřičnou součinnost, kterou nemají relativizovat svým úhlem pohledu, obzvláště ne v případě násilného úmrtí, kdy je otázka bezprostřední příčiny smrti klíčová.
Nemocnice v následné ústavní stížnosti poukazovala na práva pacientů a ochranu soukromí. Ústavní soud se postavil na stranu nemocnice, výklad olomouckého soudu není správný.
