Ostrava - Na první pohled je to naprosto zřejmé. Několik starých činžovních domů, jež v naprosté většině obývají nezaměstnaní Romové s rodinami, kteří neplatí nájem. Špatné hygienické podmínky, týden bez tekoucí vody a úřad, který se obyvatele pro jejich vlastní zdraví rozhodl vystěhovat.
Skutečná situace, ověřená přímo na místě v Ostravě-Přívoze, tak černobíle nevypadá.
Kromě dlouhodobých dlužníků doposud v Přednádraží ulici žili i lidé, přestože jich je menšina, kteří nájem platili a jejichž byty uvnitř možná nevypadají zrovna luxusně, ale jsou udržované a uklizené.
I ti ale budou v brzké době nuceni opustit své domovy, také kvůli dlouhodobě nefunkční kanalizaci, tedy něčemu, za co stěží nesou odpovědnost. Jenže lokalita už dávno není residenční oblastí a do oprav sítě se nikdo nehrne.
Romsko-česká konverzace
Ve čtvrtek dopoledne je v Přednádraží horko. Ráno v rádiu hlásili, že se teplota přiblíží desetiletí starému rekordu. Ulice mezi několika staršími hnědočervenými oprýskanými činžáky se střechami i zdmi v dost špatném stavu jsou prašné a sem tam se po nich povalují odpadky.
"Někteří lidé tady žijí řádným životem," hájí několik rodin místní správce, také zdejší Rom, kterému všichni říkají Jenda. Obyvatelé budov se pomalu začínají srocovat mezi domy, postávají, posedávají a klábosí. Mnozí z místních stále plynně ovládají romštinu a ještě plynuleji z ní přecházejí do češtiny a zase zpět. V jedné větě klidně několikrát.
Oblast je v těchto dnech poněkud smutně populární. Jen během jednoho dopoledne dorazí Jitka Seitlová z kanceláře ombudsmana, aby si na vlastní oči prohlédla sociálně vyloučenou lokalitu, zástupce stavebního úřadu, sociální pracovníci, majitel budov Oldřich Roztočil a Kumar Vishwanathan ze sdružení Vzájemné soužití.
Sedmnáct let mezi Romy, stěhovat se nechce
Zástupkyně ombudsmana by ráda viděla některé místní byty.
K sobě domů nás pouští paní Janoušková. Žije mezi Romy, i když sama romské národnosti není. "Bydlím tu už 17 let," říká.
Její byt tu patří k těm lepším. Je čistý, zdi jsou vymalované, podlahu pokrývá čisté linoleum. Horší je to ovšem s chodbami a schodištěm v domě, kde je cítit zápach a zdi by potřebovaly opravit. "Ta chodba je strašná," komentuje Seitlová špatné hygienické podmínky společných prostor.
Zdaleka ne všechny byty jsou ale takhle pěkné. Na cestě do jednoho z nich, teď už neobydleného, který je v přízemí, musíte projít chodbou s poházenými odpadky a dost zjevným zápachem, který má nejspíš na svědomí vadná kanalizace. Byt čpí, na zdech kvetou obrovské plísňové mapy a po zemi se válí mrtvý hmyz.
Že je potřeba lidi z budov z dezolátního prostředí odstěhovat, říkají i pracovníci ze sdružení Jekhetane. Řádní nájemníci ale mají strach, že už by se neměli kam vrátit, že by byty byly rozkradeny. Také nevědí, jak rodinu a domácnost stěsnat do jedné místnosti na ubytovně nebo z čeho by drahou ubytovnu měli zaplatit.
Přejí si, aby se odstěhovali neplatiči, kteří jsou podle nich podstatou problému a v tuto chvíli pravděpodobně nemají co ztratit. "Ať odejdou ti, co to ničí a rozkrádají, a ať zůstanou ti slušní," souhlasí i majitel budov Roztočil.
Na tíživé situaci vydělávají kšeftaři
O ubytovnách a náhradních ubytováních má špatné mínění i ombudsmanova zástupkyně Seitlová. "Tohle je věc státu. Pět let voláme po tom, aby bylo zajištěno sociální bydlení," říká s tím, že Česko jej na rozdíl od mnoha jiných států nemá ani ustanoveno.
Na podobných situacích podle ní vydělávají kšeftaři s byty. Majitel totiž dostává peníze na hlavu. "Ubytují lidi do tíživých podmínek a seberou peníze od státu," říká Seitlová a rázně dodává: "Na téhle situaci vydělávají spekulanti."
Prohlédněte si fotoreportáž z Přednádraží:
"Je nás sedm," říká jedna z místních matek a se slzami de facto potvrzuje slova Seitlové. Za jeden pokoj na ubytovně by měla dát 16 tisíc. Přitom tam jsou společné záchody, sprchy i kuchyň, naříkají místní Romové. Sociální pracovníci alespoň pomáhají domluvit a zařídit slevy nebo různé příspěvky na bydlení.
Radši svěřím děti do péče státu než jít do ubytovny
Matka šesti dětí Iveta Horvátová se stará ještě o vnuka. Do ubytovny rozhodně nechce, na rozdíl od jejího syna. "Víš, jak to tam vypadá?" ptá se ho. Dokonce prý uvažuje, že než jít celá rodina do ubytovny, nejstarší děti by radši svěřila na chvíli do péče státu. "Na dohodu," dodává. Přes soud jít nechce.
Obyvatelé jsou zmatení, najdou se ale i tací, kteří s vyklizením budov souhlasí. Například mladá maminka od čtyř dětí. "Měly by se zavřít. Je to nehygienické," říká potichu.
"Už nevím, jak to mám udělat. Auta jsou, jenom ten benzin," krčí bezradně rameny mladý muž v šedobílém pruhovaném tričku, který si sice byl schopen zajistit byt, příspěvek na kauci a chce se odstěhovat, ale nemá peníze na benzin. S nadějí hledí na Kumara Vishwanathana.
Ten se Romy snaží povzbudit, aby za své domovy bojovali. Náhradní řešení nabízí majitel budov Roztočil. Podle něj by bylo možné dočasně používat jímky. Musely by se vyčistit.
Malý protest na radnici nepomohl
Vodu zatím dováží cisterna, ve čtvrtek ji zajišťovalo Vzájemné soužití, do té doby Roztočil. Měla přijet v jedenáct, s policejním doprovodem dorazila až po poledni. "Voda je základ... Kde je sociální odpovědnost?" táže se Kumar Vishwanathan.
V jednu hodinu se asi dvacítka dospělých sebere a s několika dětmi a v čele s Kumarem Vishwanathanem vyrazí městkou hromadnou dopravou protestovat na ostravský magistrát. Odvážně před ně předstoupí místostarosta městského obvodu Moravská Ostrava-Přívoz Tomáš Kuřec.
Rozhořčené skupině vysvětluje, že stavební úřad má v pátek rozhodnout, zda jsou jejich domy obyvatelné. "Jestliže rozhodne, že jsou obyvatelné, budeme řešit, co s vodou," říká. Opačný případ je v tuto chvíli o něco pravděpodobnější. Voda by se nedodávala a lidé by se museli vystěhovat. O den později se zdá, že město dodávky vody do místní lokality řešit nemusí. Stavební úřad shledal domy v podstatě neobyvatelné.
