reklama
 
 

Zázrak v Neratově. Vzkřísili tu bývalou obec i kostel

1. 4. 2012 8:25
Kostel zničila Rudá armáda, obec byla po válce vysídlena. Teď je tu znovu živo

Bartošovice v Orlických horách - Příběh této pohraniční obce v Orlických horách do značné míry kopíruje osudy tamního kostela. V dobrém i ve zlém. 

Vesnice je příkladem, jak málo někdy stačí k nastartování totální devastace a co naopak rozhoduje o šťastnější budoucnosti.

Osudy Neratova by vydaly na knihu. Zdá se, že s dobrým koncem.

Neratov (původně Bärnwald) byl významným poutním místem již od 2. poloviny 17. století, na pouť sem přicházely údajně až čtyři tisíce poutníků. Zdejší sošce Panny Marie a prameni, vyvěrajícímu u kostela, se totiž přisuzovala zázračná moc. K "zázraku" tu došlo i nedávno, ale o tom až později.

Kvůli rostoucí popularitě Neratova byl mezi lety 1723 a 1733 vystavěn barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Slavné pouti se zde konaly až do konce 2. světové války.

Zásah rudé pěsti

Jeho zkázu přinesli osvoboditelé. Až 10. května 1945, tedy na samém konci bojů, zbytečně střelou z pancéřové pěsti kostel zasáhli, vzniklý požár ho značně poničil. Sotva se začalo s obnovou, přišly další rány. Obyvatelé byli z Neratova vysídleni a moci se ujali komunisté, kteří o investicích do sakrálních památek nechtěli ani slyšet.

Na Velikonoce 1957 se zřítila promáčená klenba, vstup ke zbylému obvodovému zdivu byl jen na vlastní nebezpečí. Rozhodlo se dokonce o demolici kostela, nakonec ho nezbourali. Možná šlo o další zázrak.

Objekt obsahoval památkově chráněné rokokové schodiště. Všechny peníze určené na demolici se utratily na převoz schodiště na zámeček Skalka u Dobrušky. Zde dodnes čeká na svůj návrat. 

Šťastnější kapitola jeho historie se začala psát po převratu v roce 1989. Do duchovní služby v blízké Rokytnici v Orlických horách přišel kněz Josef Suchár, pod jehož farnost Neratov spadal. Pohnutý příběh tohoto místa ho zaujal a začal usilovat o jeho obnovu.

Zřícenina bývalého kostela a pár chalupářů

Již 15. srpna 1990 se tu uskutečnila první poutní mše svatá pod širým nebem na louce před kostelem. V roce 1991 se již konala v čistě vyklizeném kostele. V roce 1992 byl kostel vyhlášen kulturní památkou, šlo tudíž zažádat o prostředky na jeho záchranu u Ministerstva kultury (Program záchrany architektonického dědictví, Havarijní program). Etapa velké obnovy začala.

"Neratov byl v tomto roce vysídlenou pohraniční obcí, zbyla zde prakticky jen jedna původní rodina. V ostatních dochovaných chalupách žili jen chalupáři, kteří se zde zdržovali o dovolených, na svátky a víkendy. Kostel byl zdevastovaný, bez střechy, bez možnosti vstupu do jeho vnitřku, do výše tří metrů ležela suť ze zřícené střechy, nahoře ještě visely zbytky trámů, ze stěn padalo kamení, na zdech a ze sutě rostly stromy," vzpomíná na porevoluční začátky Ludvík Klimeš ze Sdružení Neratov.

Byl to opravdu nebezpečný a uzavřený objekt, jedním slovem zřícenina. Tak kostel ostatně popisovali v průvodcích - zřícenina Neratovského kostela," doplňuje.

Návrat života do kostela i obce

V roce 1993 přišly do Neratova dvě široké rodiny, které si k "ošatce" svých dětí pořídily i děti do pěstounské péče. Stály tak na počátku neratovského komunitního centra, Sdružení Neratov.

Začala se tak naplňovat podmínka, kterou dal biskup Karel Otčenášek faráři Suchárovi pro případné obnovení kostela.

"Když místní farář páter Josef Suchár pojal úmysl obnovit zdevastovaný kostel ke cti Panny Marie Nanebevzaté, jíž je kostel zasvěcen, vyslovil tehdejší královéhradecký biskup Karel Otčenášek podmínku. Kostel bude obnoven, ale jen za předpokladu, že se umožní i návrat plnohodnotného života do vysídlené pohraniční obce. Tedy duchovní rozměr obnovy ruku v ruce s návratem života v celé jeho šíři," vysvětluje Klimeš.

Sdružení Neratov stíhá obnovu i péči o postižené

Sdružení Neratov se postupně začalo specializovat na mladé lidi s lehkým mentálním postižením, kteří vyrůstali v dětských domovech. Vybudovalo jim tu rodinné zázemí, poskytlo práci v chráněných dílnách či na pastvinách. Díky množícímu se stádu domácího zvířectva začala být komunita potravinově soběstačná, zřídila dokonce i obchod se smíšeným zbožím a hospodu.

Sdružení postupně zřídilo i penzion ("Chata Neratov"), poštovnu České pošty, faru a zázemí pro poutníky. 

Velkou část prací vykonali zdarma dobrovolníci. Finančně pomáhá i Královéhradecký kraj, Česko-německý fond budoucnosti a mnozí drobní dárci. Do vysídlené pohraniční obce se vrátil život.

Ačkoliv mše pod nebeskou klenbou mohly působit romanticky, pro záchranu kostela ho bylo třeba zastřešit. V roce 2006 se Neratov konečně dočkal střechy. Tento originální kousek je částečně prosklený, právě jako upomínka na dlouholeté mše pod otevřeným nebem.

Průčelí dostalo novou fasádu a opravy dále pokračují i v roce 2012. Je třeba dokončit opravu vnějších zdí, věží, zhotovit původní barokní věžní báně, upravit okolí kostela. A také sem vrátit rokokové schodiště. "Schodiště  svým odchodem zachránilo svůj kostel. Je tedy správné, aby se  k němu opět vrátilo. Vše je pro to připraveno," říká Klimeš.

Z pusté obce místo k rekreaci a k hromadným poutím

Neratov, část obce Bartošovice v Orlických horách, má nyní 40 stálých obyvatel a sdružení patří k největším zaměstnavatelům v blízkém okolí. Počet turistů, kteří Neratov navštěvují, rok od roku stoupá. Největším magnetem je trvale přístupný kostel, oblibu si však získala i rekonstruovaná Chata Neratov, hojně využívaná pro rodinné či školní rekreace.

"V době Neratovských poutních slavností, které se konají každoročně po dobu tří srpnových dnů okolo 15. srpna, kdy je svátek Nanebevzetí Panny Marie, sem zavítají na bohoslužby, Běh naděje, koncerty a divadlo tisíce poutníků, turistů a návštěvníků. Je tu opravdu živo," uzavírá spokojeně Ludvík Klimeš.

autor: Zuzana Hronová | 1. 4. 2012 8:25

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama

    Královéhradecký kraj

    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama