Karlovy Vary/Nažidla (Českokrumlovsko) - Dvacítku obětí tragické nehody autobusu u Nažidel na Českokrumlovsku připomněla v pátek, přesně deset let po neštěstí, mše v karlovarském chrámu svaté Máří Magdalény na lázeňské kolonádě.

Do kostela si v mlhavém počasí našlo cestu kolem pětadvaceti lidí. Kromě rodinných příslušníků a přátel obětí jedné z nejtragičtějších autobusových nehod v ČR, se mše účastnili i náhodní chodci a zahraniční turisté.

Na začátek půlhodinové mše zazněla poloprázdným kostelem jména všech obětí nehody. V patrovém autobuse, který se 8. března 2003 u Nažidel převrátil a spadl ze sedmimetrového srázu, jeli z dovolené v Alpách převážně mladí členové plaveckého oddílu TJ Slovan Karlovy Vary.

Přímo na místě tehdy zahynulo 17 lidí a po převozu do nemocnice další dva lidé. Poslední oběť zemřela na následky zranění v roce 2006. Zraněno bylo 34 lidí. Také na místo nehody se deset let poté k Nažidlům vydalo několik lidí.

V poledne přijeli k pomníku připomínajícímu tragédii čtyři pozůstalí. Byl mezi nimi i Josef Pudil, který tehdy autobusem jel. "Sjížděli jsme od Dvořiště, byla tma. Autobus vjel na svodidlo, začaly létat jiskry a pak to šlo hrozně rychle," vzpomínal dnes na tragickou událost.

Jako kdyby to bylo včera

I když od nehody uplynulo deset let, stále ho u Nažidel svírá intenzivně nepříjemný pocit. "Vzpomínky jsou pořád stejné, jako kdyby se to stalo včera. Pokaždé, když sem přijíždíme, tak ten pocit není příjemný," prozradil.

Také lidé, kteří přišli do kostela, na své příbuzné a kamarády nezapomínají. "Ty vzpomínky se během roku vynoří při mnoha příležitostech, vybaví se v různých situacích, které jsem s nimi měl spojené - hlavně závody a plavecké tréninky," řekl Ondřej Matějíček, který znal většinu účastníků tragické nehody. Vyrůstal s nimi v plaveckém oddíle. "Byli to mí blízcí kamarádi, se kterými jsem trávil čtyři až pět dní v týdnu," uvedl.

Také starší žena z Drahovic, která po mši spěchala do setmělého města, na dvě z obětí stále vzpomíná: "Přišla jsem proto, že jsem je měla ráda jako skvělé sousedy a velice mi scházejí, celou tu dobu deseti let. Vzpomínám na to s lítostí," řekla.

"Několik lidí od nás dnes jelo do Nažidel, já jsem šla do kostela. Trochu mě mrzí, že nepřišlo víc lidí," zmínila žena z rodiny Pudilovy. "I když jsem přímo v tom autobuse nebyla, na tu událost se nikdy nezapomene, pořád to ve vás je a nejde to smazat," dodala.