Jindřichův Hradec - Pokud přijedete do Velkého Ratmírova u Jindřichova Hradce, můžete navštívit místní jídelnu, na jejíž fasádě je umístěn nápis JZD, a objednat si zapečené těstoviny, dvojitou polévku a čaj za cenu jen mírně přesahující padesát korun.
Pokud byste na stejné místo přijeli o třicet let dřív, stáli byste nikoli v jídelně, ale v kostele.
Ratmírovský kostel zanikl zásahem těžké techniky v roce 1980. "Bratr byl v kostele ještě na svatém přijímání. V zas tak špatném stavu budova nebyla," vyprávějí místní obyvatelé, které v jídelně potkáváme.
Úřední spisy však hovoří jinak: "Kostel je ve velmi špatném stavebním stavu, který ohrožuje zdraví osob, namísto toho, aby byl důstojnou dominantou obce. Naopak její vzhled nepříznivě narušuje," píše se v rozhodnutí o odstranění stavby v červenci 1980. Podepsaný úředník v dokumentu dodává, že stavba má zmizet do září stejného roku.
Podobný osud stihl v době mezi koncem druhé světové války a revolucí v roce 1989 minimálně dalších deset církevních staveb v blízkém okolí.
Důvodem mohla být kromě technického stavu budovy i "nevhodná poloha" v těsné blízkosti hranice. V takovém případě pak zmizela také celá vesnice, v níž se kaple či kostel nacházely.
S celou vesnicí zmizela na Jindřichohradecku kaple v Romavě, Košťálkově, Rajchéřově či kostel v Mnichu. O svou kapli či kostel pak přišli pro nevyhovující technický stav například obyvatelé Dolní Radouně, Velkého Ratmírova, Otína, Návar či Horního Žďáru.
Podívejte se, jak pátrání po zaniklých kaplích a kostelích obrazově zdokumentoval fotograf Aktuálně.cz Jan Langer:
Jejich demolice nebyla z úředního hlediska nijak náročná. "Žádná z těchto staveb nebyla nikdy prohlášena za kulturní památku," vysvětluje Milan Bureš, vedoucí oddělení památkové péče na Městském úřadě v Jindřichově Hradci.
Pro kapli nebylo místo, ustoupila armádě
Až do těsně poválečné doby stávala na Křížovém vrchu u Hůrek na východ od Jindřichova Hradce nevelká kaplička.
Dnes po ní nejsou ani stopy a místu se říká "Na hlásce". V padesátých letech se na místním kopci usídlila armáda a kaple ustoupila betonovým armádním stavbám.
"Vojáci chodili do Hůrek nakupovat. Místo jídla si ale často poručili láhve s alkoholem," vyprávějí místní obyvatelé.
"Dříve tam vedla také křížová cesta a pořádaly se poutě," vzpomíná nejstarší obyvatelka Hůrek, paní Hnízdová. "Dříve" znamená do doby, než bylo v roce 1945 vyhnáno z vesnice původní německé obyvatelstvo. Paní Hnízdová si na tuto dobu vzpomíná přesně. Sama zde mohla zůstat, protože byla dítětem z česko-německého manželství.
Vydáváme se ještě do Dolní Radouně, která je dnes součástí Jindřichova Hradce. Nachází se necelých šest kilometrů od města. Na vyvýšeném pozemku vedle školy zde až do roku 1975 stával kostel. Dnes už nacházíme jen zatravněné prostranství.
Když jsem šel z hub, orientoval jsem se podle věže kostela
"Jestli chcete vidět, jak kostel vypadal, jděte do hospody. Je tam namalovaný na zdi," radí nám první kolemjdoucí. V nedalekém hostinci Radka Šimáka je skutečně od roku 2002 na zdi namalován výstavný kostel. Pod malbou sedí u stolu tři muži. Každý z nich má ke kostelu co říct.
"I kdyby tady ten kostel dnes stál, já bych do něj stejně nechodil. Ale líbilo se mi, že vždycky, když jsem se vracel z hub, poznal jsem podle věže kostela, že už jsem v Radouni," říká jeden ze štamgastů.
Mezi zbylými dvěma muži se během našeho rozhovoru rozhoří "sousedský" spor. Josef působil jako zastupitel na místním národním výboru v době, kdy se rozhodlo o demolici kostela. Muž zvaný Kolda byl naopak zastáncem toho, aby kostel zůstal stát.
"Kostel byl v katastrofálním stavu," vysvětluje Josef. Kronika Dolní Radouně mu dává za pravdu. Již rok před demolicí kronikář zapsal: "Kostel v obci patří k mrtvým objektům, je ve špatném stavebním stavu. Z hlediska historické hodnoty je bezcenný."
Kostel působí špatným dojmem. Můžete ho zbourat
Ještě v roce 1967 však situace nebyla tak vážná. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Českých Budějovicích vydalo posudek, v němž uvádí, že "stavební stav není havarijní, je však značně zanedbaný (vytlučená okna, narušená krytina)."
Fakta:
- 14. října 1949 schválilo Národní shromáždění zákon č. 218/49 Sb. Podle tohoto zákona stát sice kontroloval hospodaření církví, ale na jejich provoz nepřispíval
- Stát přispíval pouze na kulturní památky. Ty bylo také obtížnější zbourat; většiny kapliček, božích muk či kostelů se to však netýkalo
- Kolik církevních staveb zaniklo na našem území od roku 1949 do roku 1989, není známo
I přesto, že stav není havarijní, rozepisuje se autor posudku o možné demolici:
"Poněvadž vnitřek působí špatným dojmem, nemáme z památkového hlediska námitek proti jeho případné likvidaci, kterou ovšem musí povolit Vaše nadřízené orgány."
Vraťme se však do roku 2010. "Ten krov neměl jediný shnilý trám," stěžuje si i po pětatřiceti letech od demolice Kolda. "Já jsem ho tehdy bourat nechtěl. Kdyby se uspořádala sbírka, určitě by se dal opravit. A kdyby se pořádala sbírka dnes, já bych dal aspoň milion."
