reklama
 
 

Radioteleskopy zachytily mobil na Titanu. E.T. nevolal

18. 11. 2008 7:14
Astronomové stavějí nové "uši" namířené do vesmíru

Dwingeloo (Od zpravodaje Aktuálně.cz v Nizozemsku) - Do zatravněného pole padají drobné, studené kapky deště, nevlídnou atmosféru dotváří mlaskavé bláto obalující boty. Nicméně zařízení, kvůli nimž tu jsme, stojí za to. Vypadají jako konzervy na dlouhých kovových nožkách. Ale měly by změnit naše znalosti o vesmíru.

Jsme kus za městečkem Dwingeloo v severovýchodní části Nizozemska. A kovové přístroje před námi jsou součástí obrovského rozptýleného radioteleskopu. Prozradí světu víc o vesmíru. A třeba i o tom, jestli kdesi v dálavách není nějaká inteligentní civilizace podobná té naší, pozemské.

Kovové "uši" vesmíru

Napohled nic romantického: žádná velká talířovitá anténa, jakou radioteleskopy mívají. Tyhle tyčové antény dosahují výšky dospělého člověka. Zatím jsou ve zkušebním provozu. Informace z nich se sbíhají do jednoho centra, kde se ze zachycených signálů vytváří ucelený obraz částí vesmíru.

Nizozemská vláda na projekt dosud věnovala 150 milionů eur. Za ně by mělo být do půli příštího roku postaveno 15 000 těchto jednoduchých antén, bodově rozptýlených na území o průměru stovky kilometrů.

Soustava by se pak v dalších letech měla rozrůst na 25 000 antén na území o průměru 350 kilometrů. A další podobné antény by se měly postavit v Německu, Británii, Švédsku a Francii. Tím se množství získaných údajů dále rozšíří.

Projekt "rozptýleného" radioteleskopu nese označení LOFAR. Státní peníze projekt dostal i proto, že vlastně povznese méně vyvinuté oblasti, ale současně nepoškodí přírodu.

Les antén

"V našem deštivém počasí je vlastně docela logické, že se zaměřujeme na radioteleskopy. Nic jiného nám nezbývá, optickými dalekohledy bychom příliš často nic neviděli," směje se s nadsázkou Huib Jan van Langevelde, ředitel astronomického ústavu JIVE, což je společný evropský ústav s hlavním sídlem právě ve Dwingeloo.

Jeho ústav zpracovává signály ze čtrnácti radioteleskopů umístěných v lese za městem Westerbork, vzdáleným od ústředí půlhodinku jízdy autem. Jsou sice starší než anténové tyče z projektu LOFAR, ale zato konečně vypadají jako ze správného sci-fi filmu.

Kovový povrch parabolické antény odráží rádiové vlny do ohniska uprostřed teleskopu. Radioteleskopy zachycují rádiové záření vesmíru. Tedy vlny o délce od několika milimetrů po několik metrů, jejichž zdrojem jsou galaxie, kvasary a další kosmické objekty. A mohly by je vysílat i vzdálené civilizace, pokud tedy nějaké v okolním vesmíru opravdu existují.

Radioteleskopem se nedá získat taková šíře poznatků jako optickým dalekohledem. Ale na druhé straně může pracovat nejen v noci, ale i ve dne. Nevadí mu kosmický prach, a tady na Zemi pak nepřekážejí mraky ani běžný déšť. Mohly by jej však rušit signály z mobilních telefonů, a tak jsou návštěvníci zdvořile požádáni, aby je vypnuli.

Odposlechnutý mobil z Titanu

Kromě údajů z místních čtrnácti propojených parabolických antén radioteleskopů docházejí do ústředí v Dwingeloo i data z patnácti dalších observatoří v Evropě, Kanadě, na Portoriku a v Jižní Africe.

Husarský kousek se tu podařil v lednu 2005. Tehdy na Saturnově měsíci Titanu přistávala evropská sonda Huygens. Pracovala celkem pět hodin, než se jí vybily baterie. Získané údaje měla vysílat dvěma kanály do vesmíru na mateřskou sondu Cassini, která je přeposílala dále na Zemi. Jenže jeden přijímač na Cassini nebyl kvůli lidské chybě zapnutý...

Zdálo se, že část údajů z povrchu Titanu bude navždy ztracena. Zachytily je však teleskopy přímo na Zemi a ve Dwingeloo se je podařilo rekonstruovat. Výkonnost teleskopů si můžeme představit podle toho, že "odposlechnutý" vysílač na sondě Huygens měl velikost mobilního telefonu.

Česká stopa

Hlavním vědeckým pracovníkem ve Dwingeloo je profesor Leonid Gurvits. Zakotvil zde po pobytu v USA a Japonsku, dnes má nizozemské občanství. Narodil se a vystudoval v Moskvě.

Návštěvníka z České republiky radostně vede do své pracovny. Ve skříni tam má pečlivě uloženou knihu tištěnou v ruštině. Jmenuje se Planety sluneční soustavy, text napsal astronom Josef Sadil, ilustroval ji Luděk Pešek. V roce 1967 ji vydalo československé nakladatelství Artia a obsahuje tehdy známé údaje i trochu fantazijní kresby okolních planet.

Ručně psané věnování prozrazuje, že ji její majitel dostal jako vzorný žák od třídního učitele ve čtvrté třídě jedné moskevské základní školy. "Ta knížka ovlivnila celý můj život, díky ní jsem se rozhodl stát se astronomem," říká. A proto ji také během svého putování po světě vozil stále s sebou.

Nedívá se tam E.T. na televizi?

Kromě toho, že radioteleskopy popisují i vzdálený vesmír, měly by být schopné najít i velmi slabé nepřírodní vysílání v oblastech mimo naši sluneční soustavu. Pokud tam existuje inteligentní život, který zvládl umělé vytváření rádiových vln, měli bychom se o tom dozvědět.

Stejně tak případní mimozemšťané, ať chceme nebo ne, mohou zachytit rádiové vlny, které nesou třeba naše televizní programy a po odvysílání se rychlostí světla vzdalují od Země.

"Když uvážíme, že vesmír vznikl na jednom místě a v jednom okamžiku, a od té doby se rozpíná, můžeme předpokládat, že případný život v našem okolí měl stejný čas na svůj vývoj jako u nás na Zemi," zamýšlí se Daphne Stamová z nizozemského ústavu pro vesmírný výzkum SRON.

"Pokud tedy někde existuje inteligentní civilizace, bude docela pravděpodobně na obdobném stupni rozvoje jako my. Čili podobně jako my využívá pro své potřeby rádiové vlny, které jsou vysoce efektivním způsobem šíření informací. Teď je tedy právě ta doba, kdy je můžeme zachytit a dozvědět se o existenci těch druhých," soudí astronomka Stamová.

Najděte si mimozemské vysílání

"Umělé signály, jak je vytváříme na Zemi, jsou ohraničené ostřeji než ty přirozené. Podle toho by se měly dát najít i takové, které by přišly z vesmíru," hodnotí profesor Gurvits. Zatím žádné nezachytili. Ovšem ani je speciálně nehledali.

"Data z teleskopů se u nás ukládají. Jeden rok jsou k dispozici pouze tomu pozorovateli, pro kterého byla sbírána. A pak si je může vyžádat kdokoli," popisuje Gurvits. "Tak jestli chcete, můžete si ta data vzít a signály mimozemšťanů v nich také hledat," nabízí.

Zprávy z doby po vzniku vesmíru

Až bude dostavěna zmíněná síť méně hezkých, ale efektivních antén LOFAR, astronomům údajů zase přibude. A to ještě není všechno.

Už dnes vymýšlejí další obří složený radioteleskop, tentokrát z talířovitých antén. Na jeho přípravě se podílejí evropští vědci společně s ústavy z dalších částí světa a nese označení SKA (Square Kilometre Array neboli soustava na čtverečním kilometru).

Předpokládá se, že přijde na miliardu eur a jeho první část se do provozu dostane v roce 2020. Umístění ještě není jasné, uvažuje se o Jižní Americe, jihu Afriky, případně o Austrálii. Soustava antén má mít souhrnnou sběrnou plochu čtverečního kilometru, a překročí tak sběrnou plochu všech dosavadních radioteleskopů dohromady.

Takovýto radioteleskop zachytí i velmi slabé rádiové vlny ze vzdálených objektů, které k nám letí miliardy let a byly vyzářeny poměrně brzy po začátku vesmíru. To by mělo vědcům umožnit více se dozvědět o tom, jak vlastně vznikl náš svět.

autor: Josef Tuček | 18. 11. 2008 7:14

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama