Předtím se o přistání pokoušely čtyři sovětské Luny, ale pokaždé ztroskotaly, jedna z nich Měsíc minula. Některé se měly jen přiblížit.
Přistání v Oceánu bouří
Luna 9 (Лунa 9) patřila ke druhé generaci měsíčních sond: nejdřív byla vynesena na zemskou orbitu a poté ji čtyřstupňová raketa dopravila až na Měsíc. Modul přistál na Měsíci 3. února 1966 v Oceánu bouří (oceanus procellarum) - největším měsíčním kráteru.
Ve stejném "oceánu" přistály ještě další sondy - Luna 13, americké Surveyor 1 a Surveyor 3, ale také loď s lidskou posádkou Apollo 12.
Fotografie z povrchu Měsíce
Když automatický lunární modul přistál na povrchu, měl 99 kilogramů. Hermeticky uzavřený kontejner obsahoval vysílací zařízení, programový časovač, regulaci teploty, vědecké přístroje, zdroj energie a televizní snímač.
Poté, co Luna 9 - nebo také Lunik - přistála, její čtyři "okvětní lístky" se otevřely a posloužily jako podpěry. Systém otáčivých zrcadel pak začal fotografovat a posílat na zem: poprvé lidstvo provedl přímo po povrchu Měsíce.
Fotografie se později sestavily do jedné a poskytly panoramatický pohled na měsíc kolem vesmírného modulu. Údajně byly vidět detaily až v dálce 1,4 kilometru.
Detailní snímky porvrchu byly důležité mimo jiné pro přípravu přistání člověka na Měsíci.
Úspěšné lunární sondy
Celkem dvacet sovětských měsíčních sond si připsalo mnohá prvenství: první sonda k Měsíci vůbec, první oblet Měsíce a fotografie jeho odvrácené strany, první úspěšné přistání na Měsíci, první družice kolem měsíce a první sonda, která se po obletu Měsíce vrátila na Zemi.
Nejúspěšnější sovětské sondy byly Luny: k Měsíci jich vyletělo celkem 24. Dalších pět průzkumníků zamířilo k naší jediné přirozené družici pod názvem Zond.
#reklama
