Aomori - Projekt, který by měl zachránit svět před nedostatkem energie, má problémy. Bude se stavět déle, než se plánovalo. A bude stát víc peněz, než mají konstruktéři nyní k dispozici.
Podle představ vědců by Mezinárodní termojaderný experimentální reaktor (ITER) měl prokázat, že je možné z vodíku vyrobit spoustu energie. Takové množství, aby bylo možné běžně stavět termojaderné elektrárny. Ty by pak někdy v polovině tohoto století nejenže nahradily dnešní spalování ropy a uhlí (které zatím zřejmě dojdou), ale také vystřídaly současné jaderné reaktory.
Jenže schůzka zemí, které mají reaktor stavět, jež se uskutečnila v japonské provincii Aomori, nyní ukázala, že projekt bude stát asi o třetinu víc, než se plánovalo. A taky jeho stavba potrvá o jeden až tři roky déle.
Zúčastněné země mají čas do listopadu, aby se rozhodly, jestli připlatí, nebo z projektu vystoupí, a uvrhnou jej tím do nových zmatků.
Energie jako ze Slunce
Reakce zvaná termojaderné slučování (fúze) běžně probíhá ve Slunci. Slučováním vodíkových jader v hélium tam vzniká tolik energie, že jen její zlomeček dopadající na Zemi umožňuje existenci všeho živého.
Fyzikové však dosud nedokázali stejnou reakci "spoutat" na Zemi. Mají sice přístroje, například zařízení zvané tokamaky, ale v nich zatím termojaderná reakce dokáže probíhat jen několik vteřin.
Jestli je možné termojadernou reakci řídit po dostatečně dlouhou dobu, aby stačila vyrábět energii do sítě, má ukázat právě projekt ITER. Bude to konstrukce největšího tokamaku na světě.
Na jeho stavbě se definitivně dohodly v roce 2006 státy, v nichž žije polovina obyvatel světa: Evropská unie, Japonsko, USA, Rusko, Čína, Jižní Korea a Indie.
| O termonukleární reakci čtěte: Záchrana světa? Vana vody a fyzika |
Pět miliard eur nestačí
Podle původních představ má vlastní stavba reaktoru ITER ve francouzské výzkumném středisku Cadarache nedaleko Marseille přijít na pět miliard eur. Provoz zařízení zhruba do roku 2040 má stát zhruba stejné peníze (v cenách z roku 2000).
Zúčastněné státy se dohodly i na nerovnoměrném placení nákladů: nejvíc zaplatí Evropská unie, která bude mít ITER na svém území. Jejím technikům se tak otevře i nejlepší přístup k dosaženým poznatkům.
V Cadarachi je pro ITER vyhrazen prostor, ale stavební práce ještě nezačaly. A už řídicí tým přišel s novými propočty. Podle nich se náklady zvednou až o třicet procent.
Navíc experimentální zařízení nezačne pracovat v plánovaném roce 2016, ale možná až 2019.
Nové magnety a ochrana před zemětřesením
Náklady narostly zejména proto, že zařízení bude potřebovat více magnetů pro udržení rozpálené vodíkové hmoty v reaktoru, a pak také kvůli novým opatřením pro ochranu budov před zemětřesením.
"Organizace ITER byla zformována teprve v roce 2006. Důkladné zhodnocení plánů se tedy mohlo uskutečnit teprve nyní," vysvětloval mluvčí projektu Neil Calder.
Ceny mohou ještě růst
"Je obtížné předem odhadnout cenu zařízení, které ještě nikdy nebylo postaveno, předpovídat provozní náklady na léta dopředu, nechat prostor pro nepředvídatelné okolnosti a k tomu všemu získat souhlas od skeptických politiků," zastal se tvůrců projektu ve svém redakčním komentáři špičkový vědecký časopis Nature.
Podle Nature nemusí jít o klasické navyšování nákladů v průběhu stavby, jak se to pravidelně děje u projektů placených z veřejných peněz. Ani není nutné vědce podezřívat z toho, že původní rozpočet záměrně podhodnotili, aby získali svolení politiků.
Současně však časopis Nature připustil, že náklady nakonec mohou být nakonec ještě vyšší. Vždyť například ceny oceli a mědi, tedy surovin potřebných ve velkém pro reaktor, stále rostou.
A to už může být problém. Pokud by totiž některá ze zúčastněných zemí od projektu ustoupila, veškeré debaty o financování musí začít znovu.
O tom, jak se k nové finanční rozvaze postaví, budou zúčastněné státy informovat na schůzce v listopadu.
Začali to Gorbačov a Reagan
Dosavadní historie projektu ITER ukazuje, že vzestupy a pády tu byly na denním pořádku.
Na společné stavbě pokusného fúzního reaktoru, z něhož se pak vyvinul ITER, se v roce 1985 dohodli tehdejší vedoucí představitelé Sovětského svazu a Spojených států Michail Gorbačov a Ronald Reagan. Podpořil je francouzský prezident Francois Miterrand. Mělo jít o mírový projekt, na němž se společně sejdou jaderní fyzikové odlišných zemí světa.
Projekt procházel fázemi nadšení i útlumu. Přidávaly se k němu další země. Zato spoluzakladatelské Spojené státy z něj v roce 1998 vystoupily a vrátily se k němu v roce 2003, když k projektu přistoupila Čína.
Vstupní brána k novým technologiím
Stejně proměnlivý byl i zájem Kanady. Ta nejdříve usilovala o to, aby měla ITER na svém území. Když neuspěla, z projektu úplně odešla.
Rozhodnutí o tom, že ITER bude stát ve Francii, přijaly zúčastněné země až roku 2005 poté, co svou kandidaturu stáhlo Japonsko.Tentýž rok se k projektu ještě přidala Indie.
Technologie vyvinuté v rámci ITER budou volně k dispozici vědcům ze zúčastněných zemí, ale jen pro výzkumné účely. Za jejich komerční využití se už bude autorům (ústavům či firmám) platit. Proto se účast v projektu jeví jako vstupní brána k technologiím, které pak bude možné prodávat do celého světa.
V České republice se v současné době připravuje provoz fakticky zmenšené verze reaktoru ITER. Bude tu tedy možné modelovat v menším měřítku, pohotověji a levněji i budoucí experimenty pro ITER.
| Podrobněji o českém projektu čtěte: Hledá se energie zítřka. Buďte u toho |
