Magnetická rezonance slaví výročí. Lidské životy pomáhá zachraňovat už čtyřicet let

Kateřina Chládková
8. 7. 2017 21:19
Před 40 lety vznikl první snímek lidského těla s použitím magnetické rezonance. Její vynálezci dostali v roce 2003 Nobelovu cenu za lékařství a medicínu. Tento zobrazovací způsob bez použití záření má význam ve všech klinických oborech a díky své šetrnosti je jednou z nejvhodnějších diagnostických metod.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Reuters

Praha - Čím lepší idea, tím jednodušší a intuitivnější se zdá být. Tak popsal americký fyzik a chemik Paul C. Lauterbur svůj nápad použít v lékařství pro zobrazení lidského těla magnetickou rezonanci. První snímek vznikl přesně před 40 lety, od té doby magnetickou rezonanci používají lékaři po celém světě. Lauterbur dostal za objev spolu se svým spolupracovníkem Peterem Mansfieldem v roce 2003 Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii.

Užitím magnetické rezonance se vědci zabývali i předtím, nikdo z nich však nepřišel s vhodným způsobem vytvoření obrazu. Už šest let před Lauterburem napsal Američan Raymond Damadian, že je možné pomocí jaderné magnetické rezonance odlišit nádory od zdravé tkáně. Jeho patent však postrádal funkční převedení do praxe.

To vymyslel až Lauterbur, který použil matematickou metodu k vytvoření dvojrozměrného i trojrozměrného obrazu. Tu později vylepšil Mansfield a nic nebránilo prvním pokusům na živých myších. Třetího července 1977 vznikl první snímek těla člověka. Do Česka se první stroj dostal v roce 1988 a dnes má celotělovou magnetickou rezonanci většina nemocnic.

Profesorka 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Manuela Vaněčková říká, že veřejnost se nového objevu v lékařství příliš neobávala. "V očích veřejnosti byla magnetická rezonance od počátku to nejlepší vyšetření bez použití záření. Nevýhodou byla snad jen nízká dostupnost a dlouhá doba trvání, v současnosti se pohybuje okolo tři čtvrtě hodiny, kdy pacient musí ležet bez hnutí," vysvětluje Vaněčková.

Zobrazuje mozek, míchu i srdce, ale pozor na kardiostimulátor

Hlavními výhodami jsou podle ní vysoké rozlišení snímků, dobrá rozeznatelnost škodlivé tkáně a šetrnost, díky níž je možné vyšetření libovolně opakovat. Kromě délky trvání má magnetická rezonance i několik dalších nevýhod, především vydává velký hluk, který vadil už Peteru Mansfieldovi. Dále také není možné vyšetření podstoupit, pokud má pacient například kardiostimulátor, kloubní náhradu nebo jiné kovové části v těle.

Dnes má magnetická rezonance využití při diagnostice široké škály onemocnění a poruch. "Více než polovinu pacientů tvoří ti, u kterých je potřeba zobrazit mozek a míchu, dále zobrazujeme kostru a svaly, žlučové cesty a ostatní orgány, jako jsou játra, děloha nebo srdce. Můžeme také monitorovat léčbu Crohnovy choroby," popisuje Vaněčková.

Od vynalezení v 70. letech se magnetická rezonance nadále vyvíjela a stále rozšiřuje záběr možných vyšetření. "Dnes máme přístroje s výborným prostorovým rozlišením. Můžeme zobrazovat i funkci orgánů. Například při vyšetření srdce je obraz dynamický. Můžeme zobrazit zapojení jednotlivých oblastí mozku nebo zjistit u nenarozených dětí případné vývojové vady," uvádí.

Nynějšího výročí se Paul Lauterbur ani Mansfield nedožili. Lauterbur zemřel v roce 2007 a jeho kolega o deset let později, letos v únoru.

 

Právě se děje

Další zprávy