Praha - Přesně před deseti lety, sedmého září 1998, se začal měnit internet. Byla zaregistrována značka Google, podivné slovo, které dnes umí vyslovit téměř každý. Význam počinu zakladatelů - mladých studentů Stanfordovy univerzity Larryho Page a Sergeje Bryna - nejlépe dokládá událost o osm let mladší: sloveso "googlovat", tedy vyhledávat googlem, bylo v roce 2006 potvrzeno Oxfordským slovníkem jakožto platný termín v oblasti práce s informacemi.
Jak vlastně internetové vyhledávání změnilo náš život? Nad tím se v rozhovoru pro Aktuálně.cz zamýšlel
přední mediální analytik Milan Šmíd.
Změnil podle vás Google, nebo vyhledávače obecně, to, jak lidé vnímají pojem informace?
Pojem informace už dnes obsahuje více výkladů, Google možná přidává nějaký další. Zcela určitě změnil způsob práce s informacemi - a to se netýká jen Googlu, ale celého internetu a webu. Triáda internet-web-vyhledávače do jisté míry změnila i způsob vnímání okolního světa - tedy pro tu populaci, která s internetem pracuje.
Milan Šmíd
Přední český mediální analytik, autor a spoluautor řady odborných publikací. Působí jako pedagog na Katedře žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Můžete přiblížit jak?
Vyhledávání na internetu nám na jednu stranu ohromně rozšířilo přístup k informačním zdrojům, na druhou stranu nás vyhledávače odvádějí od toho, abychom se zabývali zdroji primárními, které na síti nejsou - tedy knihovny nebo informace z terénu, nebo zdroje, na které vyhledávače "nedosáhnou", tak zvaný skrytý či neviditelný web. To se projevuje nejen v novinařině, ale i ve vědecké práci. Snadnost, kterou toto vyhledávání umožňuje, nás svádí do jednoho pohodlného koryta, jímž plujeme - obrazně řečeno - s klapkami na očích a nedíváme se na okolní břehy, kde je kolikrát leccos zajímavého k vidění. Tím, že nás vyhledávače směrují přímo k informaci, po níž pátráme, nám nedovolují ohlédnout se po nějakých dalších zdrojích, které mohou naše poznání obohatit, případně odhalit nějaké dříve netušené souvislosti.
Domníváte se, že tyto primární zdroje zažijí nějakou obnovenou vlnu zájmu? Nebo naopak dojde ke změně metodologie práce s informacemi směrem k "elektronizaci"?
Hodně bude záležet na lidech, kteří s informacemi pracují. Zatím nás ohromuje obrovské kvantum informací, které je dnes díky internetu k dispozici, a které se neustále rozšiřuje. Jenomže existují určité limity vnímání informací. Proto se budou postupně víc a víc cenit ty informační zdroje, které nám vyberou z toho kvanta to podstatné a to, co se na internet nedostalo - tedy také primární zdroje informací získané v terénu. Kvantitativní vyhledávání bude třeba doplnit o kvalitu. Do jisté míry tak už dnes činí právě internetové vyhledávače, které nám formátují svět.
Jak to formátování vypadá?
Nejrůznějšími algoritmy, které rozhodují jednak o tom, jaké webové stránky vyhledávač navštíví, a dále o tom, jakým způsobem a podle jakých kritérií nalezené odkazy seřadí. Ta kritéria nejsou vždy transparentní a bylo by dobré, kdybychom o nich věděli více a měli tak jistotu, že zde nedochází k manipulaci. Vyhledávače si neustále zjišťují, o co je největší zájem. Odkazy, o něž nebyl masový zájem, se odsouvají. Nemluvě o tom, že někdy je možné si pořadí svého odkazu zaplatit. Není tedy jisté, zda nám vyhledávače nestrkají pod nos nikoli to, co chceme vědět, ale to, co je pro ně ekonomicky výhodné, abychom věděli.
Google si sám shromažďuje informace o návycích uživatelů. Je to podle vás etické?
Z obchodního hlediska je to asi pro provozovatele vyhledavačů užitečné, na druhé straně bychom měli mít záruky, že tyto informace se nezneužijí. Měla by zde platit pravidla ochrany osobních údajů tak, jak je formulují evropské i naše zákony. Například že máme právo vědět, zda a jak jsou naše osobní data elektronicky zpracovávána, pro jaký účel se shromažďují, jak dlouho se archivují a zda není možné jejich zneužití. To je dobré neustále sledovat, i když do vztahu s vyhledávači vstupujeme dobrovolně a musíme akceptovat, že řada údajů, které si vyhledávače pro svoji práci shromažďují, pod zákon o ochraně osobních údajů nespadají.
Namísto správného formulování otázky stačí klíčová slova, hesla. Promítá se to i do jiných rovin komunikace?
Dnes při čtení článku často nevnímáme celé věty, které tam jsou, ale více se soustřeďujeme na titulky, zvýrazněná slova, hesla, která jsou v textu obsažena, to jsou de facto klíčová slova. Ale na zhušťování a zkracování komunikace se podílejí i jiné formy komunikace, třeba SMS zprávy.
Dnešní portály nabízejí spoustu služeb - mapy, email, vyhledávač a další. Existuje nějaká jiná služba, která by byla takto multimediální?
Například Googlu jde zřejmě o to, aby pokryl co nejvíce oblastí svými produkty. Nabízí všechny tyto aplikace zdarma, nyní třeba uvedl na trh nový typ prohlížeče s označením Chrome. V jednom blogu jsem se setkal s názorem, podle něhož Googlu nejde jen o to konkurovat ostatním prohlížečům, ale že Chrome, na němž lze spustit řadu dalších aplikací, je dalším krokem na cestě k tomu, aby tyto open-source produkty jednou nahradily závislost na Windows. Ale nejsem v tomto odborník, samotného by mě zajímalo, nakolik je to reálné. Ozývají se hlasy, že Chrome ohrozí spíše Mozillu. Nezkušení uživatelé zůstanou u Exploreru, ti, co chtějí experimentovat, možná vyzkoušejí něco nového.
Znamenal příchod Googlu mediální revoluci?
Podle mého názoru to byl spíše příchod internetu a webu. Vyhledávače jsou jen jejich součástí, průvodci celosvětovým komunikačním prostorem. Před Googlem byly tady i jiné plnotextové vyhledávače: například Lycos nebo Altavista. Google byl převratný v tom, že ohromně vylepšil zacílenost výběru, dal uživatelům výraznou šanci, že najdou přesně to, co hledají. A pomocí služby placených odkazů adwords svoji popularitu dokázal zpeněžit. Za mediální revoluci bych to však nepovažoval.
Čtěte také:
Dekáda s Googlem: Miliardy létají internetem
Homeopatie po e-mailu: zázrak či chybný výzkum?
Kolik znají lidé mořských živočichů? Soupis je na webu
