Johannesburg - Poslední opice, nebo první člověk? Vědci zřejmě našli dlouho chybějící článek ve vývoji homininů, přímých předků dnešního člověka.
Fosilie druhu Australopithecus sediba byla po tři roky od svého objevení v Jižní Africe podrobována detailním výzkumům a rozborům.
Jejich výsledky přinesl ve speciálním vydání prestižní časopis Science. Jaký tento živočich tedy vlastně byl? A co nám může říct o lidství a jeho původu?
Před miliony let existovalo několik lidem podobných druhů savců, ty však s postupem času vymíraly.
Z historie
První opice se objevily asi před dvaceti miliony lety, přičemž první "lidské" charakteristiky bylo u nich možné pozorovat asi před sedmi miliony. V období pleistocénu, před přibližně 2,3 - 1,4 miliony lety, se potom objevil první zástupce rodu Homo - H. habilis, "člověk zručný".
Na cestě od opic k současným lidem lze najít mnoho "slepých uliček" - druhů, které vyhynuly bez pokračovatelů. Navíc skutečnost, že některé druhy spolu nějakou dobu existovaly na jednom místě také jasné vymezení lidské vývojové linie příliš neusnadňuje. Například i u výše zmíněného Homo habilis stále panují dohady, zda byl skutečně předkem dalšího druhu Homo erectus, "člověka vzpřímeného".
Poslední opice?
V roce 2008 byly v jihoafrické jeskyni Malapa nalezeny dvě poměrně zachovalé kostry nového druhu, který získal označení Australopithecus sediba. Překvapující kombinací "opičích" i "lidských" znaků představoval pro paleoantropologiky jakési puzzle.
Tento druh by mohl být jedním z posledních australopithéků a oním "přelomovým" druhem, z něhož posléze vznikl první člověk. Datování ostatků přitom ukázalo, že se tento druh pohyboval po zemi v době před asi dvěma miliony lety, což časově odpovídá právě přechodu mezi australopithéky a lidmi.
Mezi opicí a člověkem
Mozkovna o objemu 420 cm3 odpovídá hodnotám zjištěným i u dalších australopithéků. Utváření přední části mozku je ale podobné člověku, stejně třeba jako tvar lícních kostí. Lebka odpovídá představám o postupné nervové reorganizaci v přední části lebky, avšak malá velikost mozku odporuje představě o postupném zvětšování mozku na cestě k modernímu člověku.
Rozbor ruky ukázal, na přítomnost silného systému ohybačů ruky, typického pro živočichy, pohybující se po stromech. Tento a některé další opičí znaky se tu však scházejí i s těmi lidskými, mezi než patří například delší palec a krátké prsty - tyto znaky jsou spojené s jemnou motorikou a manipulačními schopnostmi. Vyloučena proto není ani možnost, že A. sediba používal jednoduché kamenné nástroje.
Stavba chodidla potom podle současných modelů vypadá na to, že se přizpůsobila zvláštnímu způsobu pohybu po dvou končetinách, přičemž zůstalo do určité míry zachováno i přizpůsobení se pohybu po stromech.
Pánev tohoto živočicha také sdílela znaky, které v současnosti známe u opic i lidí. Byla širší než u ostatních australopithéků, což (spolu s malým objemem mozkovny) vyvolává pochybnosti o tom, že se tvar a velikost lidské pánve vyvinul jako odpověď na zvětšující se mozek rozených dětí a že tu tedy pravděpodobně existoval jiný důvod.
Jihoafrická kolébka lidstva
Jedná se tedy opravdu o "poslední opici a prvního člověka"? Pokud by tomu tak skutečně bylo, onou kolébkou lidstva by nebyla východní, ale právě jižní Afrika. Odborníci v oboru však zůstávají v podobných prohlášeních opatrní.
Zbývá ještě provést mnoho dalších analýz, nehledě na to, že se nyní stále více ukazuje, jak obtížné je určit, zda je daný druh pokračovatelem lidské linie, nebo jen jednou z jejích slepých větví.
